OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Láska je slepá

06.05.2016 (09:00) • iontik • Básničky • komentováno 1× • zobrazeno 2061×

Venku opět zataženo, pomalu se stmívá,
kdepak jen jsi, má ženo, do zdi se dívá.
V prázdném pokoji jen tiše dřepí,
říká si, jak jsem jen mohl být tak slepý?

Píše básně a slova se mu se slovy pletou,
venku tak krásně, začíná jaro a květiny kvetou.
Četl si tu jejich pět let starou konverzaci,
Nechápe to, to, co celou dobu ztrácí.

Pokládá si stále jen jedinou otázku... ?
Proč? Proč se snažil o neopětovanou lásku?
Určitě je lepší vědět to, co člověk chce,
nežli mít život těžší a být nerozhodný přece.

Už je to pět let, tak dlouho se ti dva neviděli,
nezboří-li se mu svět, začíná věřit i na anděly.
Dokonce se odhodlal i do kostela vkročit.
ooo, říká si, byl to divný pocit.

Ona ho tehdy chtěla. On to neviděl.
Pro něho byla skvělá, on to přehlížel.
Její koníčky, její vášeň, jeho to byl sen.
Proč píše tuhle báseň? Růžové brýle měl nasazen.

Jeho sen bylo mít ženu, která se věnuje umění.
Vždy si na ni vzpomenu, to už se nikdy nezmění.
Říká ten chlapec, ve kterém je spoustu hněvu.
Prý krasavec. Ona se věnovala zpěvu.

Cítí, jak se jeho srdce pomalu žhaví.
Důvodů je spousta přece, hrála i na klavír.
Vůbec neví, zda-li ho ta slečna milovala,
krásné bylo i to, že jsi ráda malovala.

On moc dobře cítí, jaké jsi po něm zanechala stopy.
Trochu se stydí, kvůli němu začala číst horoskopy.
Z tohoto psaní ho určitě nebude bolet ruka.
On se teď klaní, říkalas, že jsi poznala úžasného kluka.

Tehdy na Primě dávali nějaký horor.
Bylo to v zimě, on na ni: dávej pozor.
Ptá se jí takhle večer, to se díváš sama?
V tu dobu on brečel, jeho období bylo velké drama.
Psala mu nebojím se, protože si píši s tebou.
Ignorovala tmu, neví, že jsi byla jeho potřebou.

Poznat tě byla opravdová klika.
Vždy u chlapce byla na prvním místě romantika.
Teď ví, že se ho to ještě více týká.
Nemocný láskou, jsou na to antibiotika?

Je to jeho sen, ví, že je to realita.
Myslí na ni každý den, jeho srdce pohltila kalamita.
Kalamita smutku, že měl tak zaslepené srdce.
Dost posudků! Kdo říká, že ho ta holka pořád nechce?

Emocí má v sobě ještě dosti, vše jí řekne příště.
Nechce dělat žadné hloupousti, to ví jistě.
Jen jí říci, co vlastně cítí, když ji za ruku chytí.
Dlaně vřící. Co má dělat? Už nemá zbytí.
Uchopí tvoji dlaň, bude Tě vést.
srdce bude jeho zbraň, pokusí se Tě svést.

Přijít na tvůj koncert by určitě chtěl,
ze začátku zhroucen, později by na vše zapomněl.
Slyšel by tvůj hlas, po zádech by ho přejel mráz.
Říct si teď! Teď je ten správný čas říct jí vše. Ať jde vše snáz.

Tahle cesta nepůjde zrovna zlehka, možná Tě tolik nezná.
Jsi pro něho jako Popelka, doslova jeho vysněná princezna.
Těší se na to, až tě svýma očima spatří, jak tvé oči uvidí zářit.
Bude vědět to, že jste teď oba starší a že časem se nesmí mařit.

Možná se slovami plýtvá, pořád píše tyhle řádky.
Není to prohraná bitva, příběh jako z pohádky.
Dokonce si říká, že napsat měl by knihu,
cesta toho básníka už by nenesla takovou tíhu.
Samotná to tíha bez naděje, nechápe, co se děje.
Tohle psaní ho u srdce hřeje,
mít tě u sebe si momentálně přeje.

Autor: iontik, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je slepá: