OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Klam

16.09.2012 (17:00) • SaDiablo • Básničky • komentováno 6× • zobrazeno 1223×

Edit: Článek neprošel korekcí.

Tak vzdej se cílů, dítě, vždyť zbylo ti jich pár!

Co na tom, kdo jsi? Já stejně vyhrávám.

V křečích svíráš mrtvý vzdor a chápat začínáš.

To je dobře. Rozumíš, i když nevíš jak.

A smaragd v očích zčernal již, i ten jsem proklela.

Za chvíli pouze prázdno ucítíš. Usneš docela.

Jed šiř si v žilách, umíš to, jen si vzpomenout.

Když píseň z úst se linula, byla jsi rozhodnou.

Jak krásné dny jsou, jak krásně vánek v uších zní,

jak modrá skví se obloha v hvězdách půlnočních.

Zříš, maminko, chladný stín, který ozdobil ti šat?

A teď zmizel, a nejspíš musel se mi – určitě! –,

musel se mi zdát. 

Jak ladné vločky sněhu za oknem vznáší se –

a vítr tiše prosí, ať smějí zůstat v obloze.  

Hleď, maminko! Na kabátu chomáč z mraku přistál ti,

však lepé stříbro najednou… zčerná –

a dál neletí. 

Dost už! Přestaň dále výt a radši mysli víc.

Pravda je to jediné, co vyjde ti kdy vstříc.

A tu stejně jsi už zjistila; vždyť pravdu mám vždy já.

V bahně, jímž teď prošla jsi, prohnilá má duše spočívá.

Neboj se, dítě mé, neměj strach, jen pojď –

vždyť zpěv můj rádo máš.

Nelekej se pachu slov. Na mě spoléháš?

I Slunce k temnotě se obrátí, to vědět bys již měla.

A že klam je celé srdce mé? I na tos‘ zapomněla… 

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Klam: