OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Když pláče Bůh

06.07.2017 (11:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1419×

Když prší,

to se říká, že pláče Bůh,

když se snáší déšť,

nad zemí se zavřel kruh.

Když pláče Bůh,

smutní nad lidem,

když pláče Bůh,

smutní nad naším osudem.

Když se snáší déšť

a hromy burácí,

zas pomáhá,

Zemi slzami zavlaží.

I rostliny musí pít

a člověk jen je kácí

i my chceme žít

a kde mají spát ptáci.

Když se snáší déšť,

to Bůh zas slzy utírá,

ale každého slunka půl

značí, že ještě nezlomil nad námi hůl.

Když se snáší déšť,

půda je vděčná,

děkuje nebesům,

že zas není zbytečná.

Když pláče Bůh,

tak každý anděl pláče s ním,

když se snáší déšť,

tak já mu rozumím.

Každé nové slunce život přináší,

přec jen blázen by si přál,

ať moc často neprší.

Když se snáší déšť,

život na Zemi se probouzí,

když se snáší déšť,

já v něm krásu nacházím.

Můžu stát

venku a nechat po sobě kapky téct,

budu se smát,

neboť vím, že je to Boží trest.

Když padají

kapky stydlivě k zemi,

mě napadají

nejhezčí slova, když smutno je mi.

Když pláče Bůh,

stojím tam a duše děkuje,

neboť vím,

že nový život se buduje.

To je ten trest,

který Bůh umí dát,

žádný arest

ještě víc říct, že má nás rád.

Když nebesa pláčí,

smutek svírá duši mou,

to nestačí,

všichni jsme jednou rodinou.

S každou kapkou,

která na Zem dopadá,

jsem mu vděčný,

že to s námi nevzdává.

S každou kapkou,

která roztříští se v půl,

zas děkuji,

že nad námi ještě nezlomil hůl.

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Když pláče Bůh: