OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Kde je můj domov?

V dnešním světě není lehké obstát. Někdy se nám zdá, jako by nám nikdo nerozuměl. Někdy si přejeme utéci někam hodně daleko, co nejdále od všech těch věcí, co nám komplikují život.. A kde je to místo, které můžeme nazývat domovem?

20.05.2014 (19:00) • LastHeartbeat • Básničky • komentováno 10× • zobrazeno 1132×

Kde je můj domov?

Poslední paprsky tohoto dne

ozařují moji bledou tvář.

Říkám si už po několikáté,

kam mě má duše zavede?

Když mám v sobě tuhle zášť,

zadržuji pláč,

ale miluji tuhle slunce zář.

 

Sama s vnitřním zmatkem

snažím se utéct tak daleko,

kde mě nikdo nenajde.

Hledám to krásné místo,

které můžu nazývat domovem.

Mé srdce se chvěje.

 

Kolem řezám každou zatáčku,

tahle cesta se zdá nekonečná.

Už sotva popadám dech,

v žilách mi tuhne krev,

jak je tahle jízda nebezpečná.

Nechci zastavit ani na chviličku.

 

Ztracená v tomhle velkém světě,

nechápu občas, co dělám špatně,

není mi fajn, není mi dobře.

Život jako by se rozpadal,

každý další velký sen uvadal.

Hledám to krásné místo,

které můžu nazývat domovem.

Autor: LastHeartbeat, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Kde je můj domov?:

Děkuju :) jsem ráda, že tu je i někdo, kdo je na tom podobně jako já :)

Jo, mně se to také moc líbilo. Už jsem tuhle básničku četla dřív, ale nějak jsem byla líná napsat komentář :D... Mně to připadalo krásné a myslím, že ty rýmy se tam najít daly, krásně tam seděly ;). Já u některých mých básniček dělám to samé(s rýmama :))
A kritiku si neber k srdci, ale musíš pochopit, že oni se bez kritizování neobejdou...

Moc se mi líbila myšlenka díla. Ten perex je neuvěřitelně pravdivý, nacházela jsem se v něm a proto se mi lépe vžilo do básničky. Někdy je těch problémů opravdu tolik, že by člověk nejraději někam daleko utekl. Nebudu ti hodnotit formu básně, na tom nesejde, tady se mi líbila hlavně ta myšlenka.

Nene! Nic si z toho nedělej! Důležité je poučit se z vlastních chyb a příštím díle je opravit, pak se najdou další chyby a nakonec... jednoho dne to bude skvělé a možná i dokonalé :)

Docela mě dorazily vaše komentáře.. Nemám slov a možná ani nechci odpovědět.

To Ver: Plně se ztotožňuji s tvým názorem... Myslím že jsi napsala vše co je třeba a já mám už na mysli jediné.... asi tě miluji... :D

Momentálně umírám touhou napsat k tomu ještě spoustu informaí jak moc se mi tohle nelíbí, ale já bych se mohl uchýlit k příliš tvrdým slovů a tedy říkám... špatné je všechno, šetně obsahu.
Myšlenka by mohla být zajímavá, ale to jen v případě, že bys j vnukla nějaké pevné obrazy. Je to škoda...

Proto jsem navrhovala jako alternativu to, abys psala prózu... protože ty opravdu, máš dobré myšlenky, a očividně dokážeš se vypořádat i s mými slovy, byť když se mi něco nelíbí a funguje to tak dlouhodoběji, tak běžně jsem dosti kritická a vidím spíše to negativní. A ano, jsou nerýmující-se básně, ale ty by měly mít jiná kritéria (a tady žádný vzorec nevidím, ani "slabičnost", prostě naprosto volné slova jen rozdělena do strof a veršů). Zkus nad tím zauvažovat, protože skládání básní je vlastně často taková matematika, držíš se pevných vzorců a máš v tom určitý systém. Osobně taky emoce spíše vyjadřuji v krátkých prozaických textech, protože vím, že poezie není mým šálkem kávy a ono to lze. Protože snažit se básnit a být spokojen s tím, že nerýmuješ? To se mi, byť prozaikovi, nelíbí...

Bianka - Jsem ráda, že aspoň tobě se má báseň líbila, i když rýmy byly přeházené a ne zcela jasné. :)
Ver - Nejdřív bych chtěla poděkovat za tvůj komentář, cením si tvého názoru na můj výtvor. Složených pár básní s rýmy mám, ale šlo mi spíše (jako u předešlé básně) vyjádřit hlavně to, co cítím a to touhle formou. Znám i básně, co se nerýmují, ale jestli se tomu dá říkat báseň? To už záleží na člověku, jak mu to sedí. I přes to, že tobě se tahle báseň nelíbí, hlavně kvůli voleným slovům, mně se líbí hodně :D Jinak bych jí sem ani nezveřejňovala. Opravdu asi záleží na vkusu každého člověka. Ale stále se zlepšuju ve své tvorbě a myslím, že právě komentáře jsou dobré přesně k tomu, abych příště napsala něco lépšího. :)

Že by kritická nálada? Nu, jdu rozebrat ten tvůj výtvor, snad se mě nezačneš obávat, když se opět takto prezentuji:
Pravděpodobně jsem nepochopila systém strof, protože ty verše jsou vloženy tak, že prostě člověk neví, co s čím by se mělo rýmovat, a zda to je tak schválně, nebo je to tvá slabá stránka (a opravdu, pokud se ti moc nedaří rýmy, není zrovna nejlepším nápadem zaměřovat se na poezii). Takže, pro příště si raději rozhodni, jak to budeš skládat, protože ač nejsem poeta, tak vím, že báseň by měla mít nějakou formu.
Ke konkrétním bodům, pokud nemám kritizovat jen celkově, tak „po několikáté“ je dosti těžko vložitelné do básně, protože je to předlouhá zrůdnost, které by ses měla spíše vyhýbat. Osobně se mi pak konkrétně nelíbí vůbec část „Když mám v sobě tuhle zášť, zadržuji pláč, ale miluji tuhle slunce zář.“ A to vůbec…
Připadám si naprosto ztracená (a ne v tom pozitivním slova smyslu) ve slovech, která často společně nedávají mnoho významu, k dalším nepěknostem můžu přiřadit třeba: „Kolem řezám každou zatáčku.” Protože to je prostě mi úplně proti srsti.
A nakonec… promiň mi tu kritičnost, ale vážně, pokud někdo nemá ani špetku citu pro rýmy, tak by se měl zaměřovat spíše na prózu, protože i tou lze vyjádřit krásné myšlenky. A tohle je dobrá myšlenka, ale naprosto zničená formou a volenými slovy…

Rýmy...rýmy...rýmy... Nějak tam schází, ne? Ale jinak krása!

Přidat komentář:

Nick:

Text: