V každé mojí větě je kousek mě. A tak je tahle jenom moje.
26.12.2013 (13:00) • caa • Básničky • komentováno 4× • zobrazeno 1229×
Nakřivo ustřižená ofina,
vždycky má poblíž knížku.
Paprskem slunce se prolíná.
Má veliké modré oči.
Je velká holka,
a přesto občas pláče,
ve vlasech mouka,
zadělává na koláče.
Občas se s ní točí svět.
Spoustu básniček umí nazpaměť.
Občas ji napadají tisíce vět,
přesto nemá, komu je povědět.
Stříbrný řetízek na zápěstí,
na papír maluje květiny,
ráda se toulává po náměstí,
v metru čítává noviny.
Bez paralenu nemůže nikam jít,
hlava ji stále bolívá,
když nikdo neumí zůstat barevný,
ona nesmí být šedivá!
S hlavou v oblacích světem kráčí,
pořád zakopává a klopýtá,
se sny je člověku jako na bodláčí,
pohádka je v ní ukrytá.
Ztrácí se v parcích,
miluje atmosféru kostelů,
vždycky se vrací,
poslouchá operu...
Autor: caa, v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Já:
Došla mi slova!
Myslím, že ani nemá cenu, sbírat si bradu ze země, že?
pěkné 
Jako by to mělo být veselé, ale vlastně mi to nakonec přijde tak nějak zvláštně smutné, nevím, jestli to byl záměr, cítím, že je tam jakýsi podtext, co tam ani není naznačený, ale přesto tam je. Asi mě teď zmátly vlastní úvahy, pardon. Četlo se mi to moc dobře.
Krásne. :)
Přidat komentář:
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!