Dvoupatrové sny • OurStories.cz ~ naše povídky

Báseň o tom, jak se s věkem rozplývají sny

13.01.2016 (09:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 1× • zobrazeno 1517×

Zplodit syna, postavit dům, zasadit strom
a pak ti do něj zničeho nic udeří hrom,
od muže se spousta věcí čeká,
a když ji žádá o ruku, tak si kleká.

Stavíš si své dvoupatrové sny,
nevnímáš, že základy jsou trochu rozbitý,
čas mezitím běží horem pádem
a láska dávno utekla ti zadem.

Na dětské sny jsi už zapomněl,
dětem lžeš o tom, jaký jsi vlastně měl,
nevěříš na dobrý konce a pohádky,
kvůli volnu v práci se nejvíc těšíš na svátky.

Na dobrou noc jen letmý polibek a spát,
mezi dveřmi jen tak prohodíš: „To víš, že mám tě rád.”
Výročí si do kalendáře musíš psát,
s dětmi už tě nebaví si hrát.

Stavěl sis své sny, ale ty jsou dávno pryč,
od třinácté komnaty jsi ztratil klíč,
už není žádné romantické milování,
všechno přeruší brzké vstávání.

Je to ale let, za které proměnil se svět,
co nyní pochopit ti trvá, tos dřív věděl hned,
objeví se první šedivý vlas
a ty víš, že stárneš pořád a zas.

Je to ale roků, co stavěl sny,
jako bys byl celý život opitý,
probouzíš se z těžké kocoviny,
po žalu a vzteku je tu pocit viny.

Asi mi protek život mezi prsty,
nemám syna, nemám dům, nemám ani strom,
život píše mojí knize poslední listy,
je ze mě jenom ušpiněný agronom.

Co mám,
komu dám,
co jsem znal,
život bral,
jenom svět
půjde klidně dál.

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky