OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Co když tě dostihne?

09.07.2014 (10:00) • Lucienne • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1909×

Kráčíš ke mně, sleduješ mě,

tvá tvář je tváří sochy.

Něco říkáš, nepromlouvej...

já jsem tvým slovům hluchý.

A jdeš dál přes celý sál,

ostrý nůž odlesky hází,

ty ho třímáš, netřímej...

To on tvou krásu kazí.

Rudá září na tvé tváři,

vztáhnu třesoucí se ruku.

Krutě se směješ, jen nesměj...

Krev lepí se při doteku.

Hlava se točí, tvé kruté oči

takhle kruté nebývaly.

Teď je mhouříš, prosím, nemhuř...

Krvelačnost neskrývaly.

Bývaly mořem zalitým slzami,

modrými perlami s dlouhými řasami,

byla jsi andělem v košilce bělostné,

tvé hrdlo svíraly vzlyky přežalostné,

na mém rameni s tvou hlavou opřenou,

tvé slzy stékaly na mou košili zmáčenou,

choulila ses mi v náručí na klíně,

snažila’s schovat se své vlastní vině.

Co když tě dostihne?

Co když tě dostihne?

Tvůj trest tě nemine.

Pak nečekaná přijde rána,

když na zem mě srazíš,

blížíš se ke mně, už ani krok!

Však zároveň tě chci blíž.

A vrah rozmete mé srdce v prach

to ty jsi ten vrah, jsi jím ty!

Zabíjíš mě, prosím, přestaň!

Tvůj pohár je krví přelitý.

Minuty plynou a tvé rty prahnou

po dalších kapkách krve.

Plníš tak pohár, tak už ho neplň!

Takhle tě vidím poprvé.

Mé hořké slzy, tak strašně mě mrzí

to všechno, co se stalo,

skláníš se nade mnou, co to děláš?

Přikládáš nůž na moje hrdlo.

„Co když tě dostihne?

Když vina tě dostihne?

Tvůj trest tě nemine,

vždycky tě dostane.“

S těmito slovy a výrazem zloby,

stlačíš na mém krku nůž,

nestačím říct: „Lásko, počkej...“,

už na zem steče rudá kaluž.

Objímá tě a poutá tě,

jak vraha ke své oběti,

cítíš jen lítost, však co tvá láska?

Když svíral jsem tě v objetí.

Pak zvedneš se a rozkřikneš se,

s krví na rukou i na tváři,

nůž dál svíráš, tak už ho zahoď!

Rudá na chladné oceli září.

„Podívej se, tady to máš!

Slyšíš mě, vino, co uděláš?

Láskou jsem se provinila,

a tak jsem svou lásku zahubila.

Pojď si pro mě, tak pojď, slyšíš?

Uteču ti, nikdy mě nechytíš!

Chceš svůj trest, co? Máš ho mít!

Pro co mám já dále žít?“

A tak, šílená, bez zbytku vinná,

do výše nůž zvedneš.

Čepel se leskne, tak pojď ke mně...

když do srdce se bodneš.

Celá se klepeš, po dechu lapeš,

však vzdouvá se tvá pýcha,

když padneš k zemi, už se blížíš...

naše krev se míchá.

A nůž tam leží, tam v kaluži,

vášnivě mrká svými odlesky,

vedle dvou milenců, jež dostala vina,

oba pykali za dívčiny poklesky.

„Co když tě dostihne?

Když vina tě dostihne?

Tvůj trest tě nemine,

vždycky tě dostane...“

To naposled dívka špitne

když její duše zahyne.

Snad se líbilo... :)

Ke konci bych se jen chtěla omluvit těm několika z vás, kdo četli (Bez)Mocné. Hrozně dlouho jsem nepřidala žádnou kapitolu, což mě hrozně mrzí, ale měla jsem jisté problémy s internetem, nebo možná prohlížečem, nevím, nerozumím tomu, každopádně mi OS vůbec nešlo zobrazit... Teď už to jde, ale zase tu nebudu moc o prázdninách, takže zase nic nepřidám. -_- Několik kapitol mám ale na blogu (tady), takže kdyby měl někdo zájem... :)

Autor: Lucienne (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Co když tě dostihne?: