OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Cesta daleká

Báseň o cestě, ze které již není návratu.

10.08.2016 (14:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1750×

Čeká mě cesta až za velkou louži,

už teď mi chybíte, mé srdce se souží,

čeká mě cesta bez návratu,

doufám, že proběhne to klidně - bez cirátů.

 

Je to útěk, na který musel jsem tvrdě robit,

takhle to končívá, když chce chlapec zlobit,

naposled tě pohladím a do uší dám si vatu,

nechci slyšet tvé slzy, když je to bez návratu.

 

Jo, za chyby, děvče, se platí, si piš,

měl jsem tě hodně rád, ale to ty víš,

peklu moje duše nakonec neuteče,

tak aspoň pozemskému pohárku, který stejně přeteče.

 

Poletím, popluju za hluboké moře,

vím, že ti způsobím velké hoře,

neplač, vždyť jsem vrah a kriminálník,

snad mě zaměstná nějaký pan továrník.

 

Dneska není nic daleko, můžeš mi volat,

v téhle zemi dělal jsem už dlouho vola,

budu ve společnosti těch, co taky šikmě sjeli,

bude-li ti smutno - piš mi mejly.

 

Jo, za černou duši se platí, tak to je,

nade mnou zlomili hůl všichni svatí bez portfeje,

tvou fotku si vystavím u postýlky,

tys žena pro hříšníky a taky snílky

 

Možná letadlo spadne a já se stanu Robinsonem,

jestli stane se, zavolám telefonem, 

zavolám, abys připlula a dělala mi Pátka,

to víš, děvče moje, já vždycky nechávám si...

... otevřená vrátka.

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Cesta daleká:

Tak tedy nevím, zda je to pochvala či výtka, nicméně bylo tím myšleno jako cesta za velkou louži, tedy přes kontinent na jiný, ten americký. Vlastně útěk z vlasti...

Svým způsobem zvláštní, první tři sloky jsem si myslela, že to je o sebevraždě, ale teď si myslím, že jde do basy (anebo to bylo tak dobře podané, že jsem úplně vedle :D). Líbilo se mi to moc, bylo to podané lehce, tak nějak jako by nic, jak kdyby o nic nešlo, až necitelně, ale ne naschvál, prostě protože takový je, suverén, co nad tím vším už dávno mávnul rukou. Začátek to krásně otevírá, naposled tě pohladím a do uší dám si vatu - má to tolik do sebe, spousta nevyřčených věcí, podtext vyloženě nutí čtenáře přemýšlet, co přesně se stalo, co přesně se děje, jaká je ta "ona", které je to směřováno... A jestli si náhodou na toho suveréna jen nehraje v poslední chvíli, co se vidí, aby vážně nesmutnila a spíš si myslela, že mu na ní zas až tolik nezáleží, ale přitom to je úplně naopak, on ji miluje, ale nechce jí ublížit ještě víc, tak prostě řekne, jo, vždyť je to fuk, takhle to má bejt. Nečekej na mě, tady pro mě stejně není místo, a oba jsme to už dávno věděli. Já na tebe nikdy myslet nepřestanu, ale byl jsem kretén a platím si za to sám. Tohle z toho cítím, takovou podtextovou a svým způsobem až tragickou love story.

Přidat komentář:

Nick:

Text: