OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Bez tebe jsem... Ne, bez tebe nejsem!

Každý víme, jaké to je, když vás někdo opustí a vy se cítíte, jako byste neměli už žádné city a potřeby.
Pokusila jsem se to popsat.
Sundance

01.02.2012 (17:00) • Sundance • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1022×

Jsem tvoje a bez debat.

Už tě nemusím dále hledat.

Budu s tebou stůj, co stůj,

můj život je teď tvůj.

 

Můj duch je s tebou pořád,

moje mysl nemá daný řád.

Moje hlava je tebe plná,

moje nohy jsou jako ze zrna.

 

Moje ústa tvé jméno často říkají,

ale později za to pykají.

Moje oči vidí jen tebe,

vidí tě jako nebe.

 

Nechci nadále být neviditelnou,

to doopravdy nechceš být se mnou?

Ne, to mi neříkej,

pryč ještě neodlítej.

 

Nechci, aby to tak zůstalo,

nechci, aby se to stalo.

Moje srdce bije jen pro tebe,

bez tebe jsem naprosto bez sebe.

 

Co dělat mám?

Srdce ti dám,

ale zpět ho už nechci,

jen tebe přeci chci.

 

Bez tebe jsem jako ryba bez vody,

bez tebe jsem jako zápas nepočítající body.

Bez tebe jsem jako matka bez syna,

bez tebe jsem jako každá jiná.

 

Bez tebe nejsem nic,

bez tebe půjdu pryč.

Bez tebe mi bude nejlíp,

ale srdci už nikdy nebude líp.

 

Je zmrzlé jako kus kamene,

jako šaman bez kmene.

Přibližuji se blíž k tvým očím,

a proto teď radši skočím.

 

Skáču, jako poslední myslím na tebe,

už se těším, až navštívím nebe.

Tam to nebude tolik bolet,

tam to bude jako bezpečný let.

 

Mám tě v srdci, které bije,

už mě to snad nezabije.

Svůj život jsem sama ukončila,

svůj život jsem už navždy zahodila.

Autor: Sundance, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Bez tebe jsem... Ne, bez tebe nejsem!:

já nevím, rýmy tam jsou což o to, ale nemá to žádnou krásu básně, tak jak bych si jí představovala. Tvé přirovnání jsou někdy až přehnané. Kvůli nešťastné lásce hned skákat, uměla bych si představit jiný konec. Poezie je těžký žánr, ale poezie o lásce je ještě mnohem těžší.

Asi jsi neviděla jinou možnost, než sebevraždu, protože jiné východisko z nešťastné lásky není? No tak.
Navíc, ty rýmy byly někde až tak absurdně natlačené, například ten s tím šamanem a "bez tebe jsem naprosto bez sebe", nakonec to tak vlastně i končí...
Chci, nechci, nejlíp, líp, bez tebe jsem jako matka bez syna? Já lásku mateřskou vnímám trošku jinak, ale jak vidím, každý asi ne (a pokud jsem to pochopila správně, píšeš o nešťastné lásce)... A i když tam možná někde je nějaká věta, se kterou bych souhlasila, po ztrátě lidí, které jsem kdy milovala, jsem se cítíla mnohem, mnohem hůř, než tu píšeš, z tohoto jsem necítila žádné emoce, jenom strojenost... Omlouvám se, pouze můj názor.

Podle mě je poezie snad nejtěžší žánr. Nejde v něm o logiku, slovosledy, je u ní povoleno co jinde ne... a to všechno jen proto, aby autor mohl zachytit zmatenost pocitů.
Na čtenáře by se ty pocity měly přelévat a vtáhnout ho.
To mi tady ale bohužel úplně chybí. Spíše ses zaměřila na rýmování, ale to samo o sobě není ani tak nutné. Tady není důležité dbát na to, jak to píšeš, ale o čem píšeš.

PS - jj, já vím, na poezii jsem hodně náročná, tak to ber spíše jako radu pro příští tvorbu

Přidat komentář:

Nick:

Text: