OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » A proto věřím

Tuto báseň jsem psala s úmyslem nějak si uspořádat myšlenky, ale po tom, co jsem ji dopsala, jsem si připadala ještě zmatenější. Upřímně tak úplně netuším, o čem vlastně je.

22.12.2012 (09:00) • Starr • Básničky • komentováno 5× • zobrazeno 960×

Zdá se mi,

že dole, hluboko pode mnou,

cosi leskne se.

Snad slza?

Snad stopa slitování?

 

Není to správné,

teď tady stát.

Mám snad ale místo toho

sama a v tichu lkát?

 

A tam dole,

leskne se a třpytí

naděje na nový život,

naděje, že pochopím smysl žití.

 

A proto nevím,

nevím, jak dál.

Snad jen tady stát

a naříkat?

Snad se odvážit

a vstříc lepšímu zítřku vykročit?

 

A pořád tápu.

Nevím, kam jít.

Nevím, kam se obrátit.

Všude jen stín.

(Padl i ten slunce svit.)

 

A tak dál stojím

a nevím,

proč se bojím.

Snad naděje?

Snad duše své?

 

Protože nezbývá nic,

pláču.

Pláču pro vše,

co kdy mělo smysl.

A pro to, co ho mohlo mít.

 

A je mi zle.

Všichni kolem mě,

ti, co pomoct měli,

zády se obrátili,

pádu mému

jen se smáli.

A přitom milovali.

 

A proto vidím,

jak naděje se ztrácí,

z tváří,

jež kdysi žily,

a jed lidskosti pozřely.

(A pro lidskost zemřely.)

 

A tak tu stojím

a slyším, tam dole,

svou lidskost,

jak na mě křičí.

Jak mě tím ničí.

 

No tak, skoč!

Na co čekáš?

Snad na soucit?

Na pomoc snad?

Nebuď naivní.

Zemřely spolu s nadějí.

 

A přece věřím,

že jednoho dne

z očí mi opadne

ten závoj

a přijde prozření.

 

A ono přišlo.

Řeklo mi pravdu.

Řeklo mi,

jak málo vzešlo,

a co zničeno bylo.

 

A tak se odvracím,

od sebe samé,

od svých snů a nadějí,

a jediné, co zbylo ve mně,

 je prozření.

Autor: Starr (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek A proto věřím:

Mě se to moc líbilo!

Zdravím,
sem Twinga a moc se mi takoveto basně pačí nevím mě to zmatene nepripadalo jenže já sem podivny človíček a dost to vnímamk ale jinak wow.Mně se to pačí

Táto báseň sa mi veľmi páčila. Priznám sa, že takýto zmätok mi je dobre známy. Súhlasím so SaDiablo, bolo to krásne nenútené. tá ľahkosť ma úplne dostala. Prvá polovica na mňa úplne sedela.

Tak pokud jsem to pochopila dobře, tak přestože se ta osoba odvrátila od té naděje a lepšího života, prozření má znamenat, že i když ten krok neudělala, je si vědoma toho, co na ni čekalo a že mohlo být líp. No a tím, že se tedy neodvážila, ví, že ztratila, co ztratila.
S perexem se naprosto ztotožňuji, jako bych ho psala já. U dobré poloviny toho, co napíšu, si vlastně tak docela nejsem jistá, co to znamená a co ten text má předat dál. Což je špatně, ale mě vždycky ovládne nějaká emoce, a to je pak těžké...
Mně se to líbilo, moc. Bylo to volné, plynulo to a když přišel rým, přišel nečekaně, ale vhod, a vždy mě příjemně překvapil. Jako bys ses ani příliš nesnažila o nějaký rytmus, on tam prostě byl.
Super, i přes obsah mi to celkem zvedlo náladu.

No, rozhodně to na mě byla moc dlouhá báseň a toto období je takhle básnička pro mě strašně mco depresivní. Některé obraty se mi líbily a nebylo tam nic nuceného. Smysl této básně no já taky jednoho dne prozřela a nebylo to pro mě moc hezké období.

Přidat komentář:

Nick:

Text: