Zpátky do minulosti - Epilog • OurStories.cz ~ naše povídky

I sny se mohou stát skutečností.

Carol :)

16.03.2015 (20:00) • Carol1122 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1695×

Epilog

„A nyní se, dámy a pánové, nacházíme v samotném srdci hradu Karlštejn, v kapli svatého Kříže, nesoucí původní název kaple Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského. Na stěnách si povšimněte sto dvaceti devíti deskových obrazů, jejichž autorem byl známý mistr Theodorik. Obrazy znázorňují především výjevy ze života svatých, což mělo podtrhnout krásu křížové klenby, která měla vyvolat dojem hvězdné oblohy...“

Mluvila jsem svůj zhruba tisící výklad o karlštejnské historii, mezitím co lidé obdivně vzdychali a rozhlíželi se po této nádheře. Usmívala jsem se nad jejich výrazy, jako by se ocitli v samotném ráji. Jediné děti se neposlušně vrtěly a znuděně šoupaly nohama po podlaze, ale měla jsem pro to pochopení. Pomalu ani nevěděly, kde jsou.

„Pokud nemáte další dotazy a kapli jste si dostatečně prohlédli, přesuneme se na dřevěný most s vyhlídkou do okolního kraje,“ ukázala jsem na otevřené dveře, které jsem odemkla velkým svazkem železných klíčů. Lidé se usmívali, když procházeli kolem mě a děti nabyly trošku energie a výskaly, že chtějí na ramena, aby taky něco viděly.

Na posledního turistu jsem se usmála ovšem nejvřeleji. Ploužil se ke mně pomalým krokem, na tváři se culil, ale měl přitom nervózní výraz.

„Asi jsem měl jít zase na anglickou prohlídku.“

Káravě jsem se na něj podívala. „Ale, Briane, na ní jsi byl už nejmíň stokrát, musíš se naučit česky.“

Zrudl a špičkou boty kopal do dřevěné podlahy, až jsem ho musela jako správná průvodkyně upozornit, že nám zničí kopii dřeva z padesátých let.

„Jo, já vím, ale ty mluvíš tak hrozně rychle, asi se to nikdy nestihnu naučit.“

Z jeho roztomile zoufalého povzdechu jsem se musela jen usmát. „Ale ty blázínku, to víš, že naučíš. Dokázala jsem to já s Vicky, dokážeš to i ty, zlato. A víš proč?“

Zakroutil hlavou, ale když jsem otočila svoji ruku a ukázala na blyštivý zlatý zásnubní prsten, široce se usmál a pochopil, že se na něj nezlobím, ale chci ho motivovat.

„Protože budu tvá žena a dvěma jazyky se můžeme pak zkusit bavit, ne? Musíš mít trpělivost, ono to přijde.“

„Mluvím směšným přízvukem, vím, jak vždycky přemáháš smích, když něco řeknu. A přitom ti jde angličtina perfektně, proč?“ povzdychl si a s foťáčkem na krku, v khaki kraťasech, tričku a slaměném kloboučku s batůžkem jako správný sexy výletník, se přisunul k mé maličkosti, která si hrála s klíči jak malá holka a objal mě zezadu kolem pasu.

„A právě to se mi na tobě strašně moc líbí, šmudlo.“ Políbila jsem ho na nos, a než mi vtiskl polibek na ústa, rozhlédl se.

„Máme ještě pět minut, oni stojí na tom mostě dlouho.“ Mávla jsem rukou a dala mu ruce kolem krku. Nezapomněla jsem mu upravit klobouk, abych mu koukala do očí. S letním nedeštivým českým počasím dostal můj snoubenec taky barvu a krásně se mu zvýraznily pihy na nose a oči ještě víc zářily.

„Tak to bychom si mohli zalézt do kouta a -“

„Ššš,“ okřikla jsem ho, ale nepatrně se zahihňala. „Jenom proto, že mluvíme anglicky, tak nás nemusí neposlouchat. Každý v dnešní době umí anglicky. Všude. A navíc to bylo zakázaný. Uléhat na lože s jakoukoliv ženou v kapli svatého Kříže,“ pronesla jsem vážně a tím ho odstrčila.

„Ale no tak,“ zašklebil se, „i když to měla být budoucí žena?“

Přikývla jsem a Brian to vzal jako výzvu. Začal mě lechtat a já se opět neubránila pištění. „Dost! Přestaň! Jsem průvodkyně! Briane!“

Přestal, ale jen z dobré vůle. Podíval se napravo na zeď a zamyšleně přimhouřil oči a přešel blíž. Věděla jsem, na co se dívá. Byl to portrét Anny Svídnické a Karla IV. držící svatý kříž a znázorňující tak císařskou moc. Přišla jsem k němu blíž a nechala se obejmout kolem pasu.

„Nikdy jsem si nevšiml, že má podobný prsten jako ty,“ ukázal na ruku Anny, kde se leskl zlatý prsten s rubínem. Automaticky jsem se podívala na ruku a porovnávala je. Vykulila jsem oči, když jsem si uvědomila, že má úplnou pravdu.

„Jsou stejné,“ pronesla jsem trochu omámeně a zachvěla jsem se nad tím tajemnem. V mysli se mi objevila vzdálená vzpomínka ze snu; Karel IV. mi nasazoval tento prsten a pak málem se mnou strávil noc. V tom snu jsem mu ho vtiskla do ruky těsně před tím, než jsem se vrátila zpátky. Ukápla mi jedna nešťastná slzička a i přes úsměv jsem ji dokázala setřít.

„Jsi smutná?“ zeptal se překvapeně a otočil si mě proti sobě. Urychleně jsem zavrtěla hlavou. „Vrátím ho a koupím ti jiný, abys nemusela na Annu Svídnickou žárlit.“

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a zasmála se nad jeho nápadem. „Nechci, abys ho vracel. Je překrásný.“

Trochu podezřívavě, ale láskyplně si mě změřil. „Jsi si jistá? Já totiž nechci, aby ti připadalo, že ti ho dává tady králíček Karlíček.“

„Ale, Briane,“ mlaskla jsem a našpulila rty. „Že ty žárlíš?“

„Néé, proč?“ zeptal se ironicky, ale zubil se.

„To je dobře, žárlil bys akorát sám na sebe.“ Objala jsem ho znovu kolem krku a stoupla si na špičky, až jsme se dotýkali nosem. „Protože ty jsi můj král. Můj král a císař Karel IV. A tak to bude už navždy,“ zašeptala jsem a zpečetila naši svatou lásku polibkem.

Mladá uklízečka si pohazovala do rytmu hudby, která jí vyhrávala ze sluchátek připojené k Ipodu, volnou rukou si luskala a druhou jezdila vysavačem po zaprášené chodbě vedoucí ke kapli svatého Kříže. Byla vděčná elektřině, protože tma za okny houstla a aspoň se nemusela bát, že je tu sama potmě na obrovském hradě.

Přejížděla po okraji podlahy, až se dostala k dřevěnému prahu dveří. Tlačivě jezdila sem a tam a pohlcená vyřvávající hudbou zaječela slova refrénu. Lux najel na práh a silně ho odtlačil. Zaraženě a v panice vypnula Ipod, sundala si sluchátka a vypnula i lux. Vše odhodila stranou a s bušícím srdcem koukala na škodu, kterou způsobila. Překvapeně se zarazila, když viděla kousek srolovaného papíru, který vykukoval pod prahem.

Zamračila se a rozhlédla se kolem. Bezpochyby tu byla sama, takže se opatrně dotkla místa a ruličku vytáhla. Byla už velmi stará a zežloutlá, skoro se jí rozpadala v ruce, ale naštěstí byla velmi opatrná a ruce se jí ani tolik netřásly.

V očekávání, že našla nějakou skrýši na milostné dopisy mezi panem správcem a někým, kdo pracoval na hradě, začala číst:

Já, Karel IV., císař římský, král český, římsko-německý, italský a burgundský, hrabě lucemburský a markrabě moravský, šťastně ženat se svou čtvrtou chotí, královnou a císařovnou Alžbětou Pomořanskou, ve svých dvaašedesáti letech očekávající odchod na odpočinek zde na karlštejnském hradě, píši a svěřuji se tomuto listu, který jediný dokáže uchovat zde pod prahem mé jediné a největší tajemství o mé lásce z budoucnosti, krásné Anně Cowellové, mé Afroditě, lásce, které jsem toužil zasvětit celý svůj život a doufal, že jednou bude mou královnou. Nyní doufám, že je šťastna s mužem, který ji miluje stejně vroucně, jako jsem ji miloval já, císař a král Karel IV. ...

Konec

Nedokážu ani slovy vyjádřit ten pocit, když si uvědomíte, že jste dopsali povídku, se kterou jste "vyrůstali" skoro půl roku. Ten pocit, když si splníte alespoň sen na papíře (noťasu :D) tím, že si vysníváte setkání s Karlem IV...

Kdysi jsem dostala první nápad na blogu, kdy probíhala soutěž "Sektání s literární postavou." Kdosi se ptal, jestli by šla i historická postava a admin odpověděl, že v pravidlech to zakázané není, takže jsem sepsala setkání, které zde mělo podobu prologu. A o pár měsíců později, když jsem pracovala na Božské střední, dostala i nápad, co sepíšu později. Vznikla z toho romantická historická povídka, kde se prolíná budoucnost a minulost.

Karel IV. patřil, patří a vždy bude patřit k mým nejoblíbenějším panovníkům, mám pro něj zvláštní místo v srdci i rezervované referáty, když probíráme s ním období. Škoda, že už bereme průmyslovou revoluci. :D

Annie byla celou dobu jen mou šťastnější vysněnou dušinkou, která se podívala do minulosti a pozdravovala Karlíčka místo mě. Ať si Brian klidně sní, já chci svého Káju! :D

Postavy jsem vzala ze seriálu Borgiové - ostatně to už asi někteří poznali, ale perfektně se mi do této role hodily. Doporučuju se na seriál podívat, fakt se jim to povedlo :) (a Karlík alias Cesare Borgia je kus, no ne, dámy? ;D)

Oproti některým nesouladům, které jsem si musela předělat, jsem se snažila vycházet z historických událostí. Co si tak nejvíc teď vzpomínám, Karlštejn byl vystavěn až o sedmnáct let později, takže by museli středověcí dělníci potřebovat deset jeřábů, aby to stihli postavit za půl roku :D Ale hodilo se mi to do té části, tak snad mi to odpustíte :)

A teď se chci obrátit na vás, mé milované holčiny a věrné čtenářky (popř. i čtenáři), které tu byly se mnou po celou dobu a třikrát mi dovolily, abych získala třetí překrásné místo. Nesmírně si toho vážím, ani nevíte jak. Obzvlášť bych chtěla poděkovat těmto lidem: Fluffy, Poisson, FantasyNikol, siruka, LulikLuca, Elline, MiriamLianaSalvatore, Lůca, Nii, Sweetly, AriaSalvatore, KORKI, lila, Lucinda a Nath. Za vaše komentáře jsem tak neskutečně šťastná, nestydím se říct, že mi to dodávalo síly v psaní dál a dál a vždycky dodávat bude. Pro autorku jako já je to obrovská čest :)

A ohledně budoucnosti, mám mnoho plánů, které mám vystavené na shrnutí, tak kdybyste chtěly ode mne další povídku, uvidíte stav tam.

Ještě jednou mnohokrát děkuji všem a snad dostanete z dějepisu 1! :D :) ♥

Vaše Carolka :)

« Předchozí díl

Autor: Carol1122 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zpátky do minulosti - Epilog:

6. Mišička

19.01.2017 [20:04]

SKA-PA-LA SOM Emoticon Neskutočná poviedka, najprv som si myslela že čo to bude za čudo Ale teraz keď som skončila je mi do plaču (ako ked si človek nájde dobrú knihu a chce vedieť čo je na konci ale nechce aby niekedy skoncila). Máš pekný štýl písania a vedela som sa vžiť do postáv (niekedy som sa v nich úplne strácala - myslené v dobrom ), neskutočne milujem históriu a myslím že vďaka tvojej poviedke sa stredoveké české obdobie dostalo na jedno z popredných miest na mojom osobnom (bezvyznamnom) rebričku. To že je tam použitých viacero pravdivých historických faktov je super dômyselne alebo pretvorene tam náramne sadli-a ak by to niekomu vadilo no tak smola predsa písanie je tiež umenie a umelci tvoria podľa vlastných pravidiel. Emoticon

5. FantasyNikol přispěvatel

18.03.2015 [21:09]

Carol,
nemůžu si tento epilog a vůbec celou povídku vynachválit. Emoticon S tak nádherným a perfektním zakončením jsem už dlouho neměla tu čest. A můžu tě ujistit, že tohle je jeden z nejlepších konců, jaké jsem kdy četla.

Není nic hezčího, než se dozvědět, že Annie a Brian byli ode mě jen něco kolem pětadvaceti kilometrů. Jé, a to se vší roztomilostí. Emoticon A Annie jako průvodkyně? Jé, takže bydlí v Čechách? Nádhera. Neumím si pro ni představit lepší povolání.

Při čtení dopisu jsem se usmívala jako u vánočního stromečku na Štědrý den. Propánajána! To bylo to nejskvělejší, nejmilejší, nejperfektnější a nejromantičtější možné zakončení! Emoticon Opravdu není nic lepšího, než zjištění že Karlíček po třech dalších manželkách myslí stále na Anne, že jí stále miluje, že by pro ní udělal modré z nebe. Prostě není nic lepšího, než zjištění že Karlíček je i v dvaašedesáti stále úžasný.

Můžu tě ujistit, že na The Borgias se chystám podívat co nejdříve. A že Karel IV. je jako Cesare Borgia kus? O tom mi povídej. Emoticon Je nádherný. I Annie jako Lucrezia. Popravdě sis nemohla vybrat lépe.
Carol, děkuji ti za možnost si toto milionové dílo přečíst. Bylo úžasné si přečíst něco jako je tato povídka. Nemůžu to popsat. Směs romantiky, humoru a dějepisu? Nikdy jsem neočekávala, že mě tak nadchne. Ale je to tak a stydět se za to nemůžu. Emoticon Takže ti znovu moc děkuju za to, jaká si výtečná autorka, krásně píšeš a budu se těšit na jakékoliv tvé dílo. I kdybys třeba popisovala, že váza je na stole. Můžu tě ujistit, že pocit dojetí z toho, že jsem už u konce, a že jsem mohla být u toho, jak se Annie a Karel do sebe zamilovávají (i když spolu vlastně neskončili) je pro mě nepopsatelným darem. Emoticon

4. Sweetly přispěvatel

18.03.2015 [17:48]

Tak.... Moc hezký epilog. Chvíli jsem doufala, že by to skončilo trochu jinak, ale i tak se mi konec moc líbí. Emoticon Těším se na další tvoji povídku.

3. LulikLuca

18.03.2015 [9:45]

Tak už je to tady, končí další úžasná povídka :( . Ale ten konec stojí za to :D Brian který se učí česky, prsteny... A hlavně ten dopis! Takže vlastně ten Annin stroj času fungoval? :D No každopádně umíš vše popsat tak, že když čtu tak všechno vidím před sebou. No budu se moc těšit na další povídku. :D

2. MiriamLianaSalvatore přispěvatel

17.03.2015 [0:53]

Carol, nádherný koniec. Celá kapitola bola písaná v úžasnom duchu. Prepáč, že som ti nepridávala skôr komentár, ale môžem ťa uistiť že som každú kapitolu prečítala. Emoticon Tak ti aspoň na poslednú takto napíšem svoj názor. Je mi ľúto, že nezostali spolu. Priznám sa, dúfala som v pokračko, možno že tentokrát by si Karla presunula do nášho storočia A odviedol by si ju naspäť. Ale aj tak pekný koniec. Teším sa na ďalšie poviedky. A určite si si ma získala ako čitatelku. Emoticon Teším sa na niečo nové!

1. siruka

16.03.2015 [9:10]

krasny konec ikdyz jsem si ho nepredstavovala jinak,no priznavam se ze jsem mela i na krajicku a ten dopis je neuveritelny Emoticon ,skoda ze je konec,bude mi smutno ,ale co doufam a tesim se na dalsi tvoje povidky jsem zvedava co budes psat a znovu ti dekuju zes mi spestrila dny tak heskou povidkou narame jsem se u toho bavila