Catharina Elssonová žije v Deitroitu. Má spokojený život, i když občas nemají na elektřinu. Ale sociálka je jiného názoru. Jednou si pro ni přijedou a odvezou ji do dětského domova. Ujme se jí nová rodina. Catharina se musí naučit žít s milionáři a jejich synáčkem Loganem. Nová škola. A nový krásný kluk.
29.07.2014 (11:00) • simapj • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1632×
Tahle povídka mě napadla teprve včera, ale i tak jsem ji sem musela dát, takže doufám, že se bude líbit. Přeji příjemné čtení.
Simapj
Vystoupala jsem do osmého patra paneláku, ve kterém jsem bydlela s otcem. Překvapením pro mě bylo to, že jsem v našem bytě našla vyndané dveře z pantů a vevnitř dva lidi. Muž a žena. Otočili se na mě a já si je mohla prohlédnout. Blondýna s přísným obličejem a velkými brýlemi naraženými ve vlasech. Měla na sobě tmavě modrý kostýmek a v ruce držela nějaký papíry. Muž po jejím boku působil přátelsky, ale v černém obleku vypadal upjatě.
„Slečna Elssonová?“
„A… ano,“ odpověděla jsem zaskočeně.
„Joe Donaldson a tohle je Emília Arventová. Jsme ze sociální péče,“ představil se a podal mi ruku.
„Co tady děláte? Proč jste tady?“
„Půjdete s námi, slečno.“
„Ne, nikam nepůjdu.“
„Slečno, nedělejte problémy a pojďte!“ zvýšil nebezpečně hlas.
„Ne, nepůjdu!“ křičela jsem. Muž mě popadl za ruku a táhl mě ven z bytu. I když jsem se snažila sebevíc, nezmohla jsem proti němu nic. Dotáhl mě až na ulici a posadil mě do velké bílé dodávky. Po chvíli už vjížděl na dálnici. Zastavil před jednou budovou. Ani jsem se nemusela dívat na nápis na budově. Až moc dobře jsem věděla, kde jsem. Stála jsem před jediným děcákem v Deitroitu. Z auta vystoupila žena a vedla mě dovnitř. Muž šel za námi a nesl moje tašky. To nemyslí vážně! Já tady nebudu! Nikdy! Zavedli mě do jednoho pokoje a položili mi tašky na postel, která vypadala dost chatrně. Žena odešla jako první.
„Do týdne si pro vás přijede nová rodina. Nemusíte se bát, dlouho tady nebudete. Příjemný pobyt, slečno Elssonová,“ dodal muž, než odešel. Byla jsem v šoku. Naprosto mimo. Jak nová rodina? Já mám svoji rodinu. Žádnou jinou nechci! Rozhlédla jsem se po pokoji. Bylo tam jen jedno okno a bylo zamřížované. Zbytek pokoje vypadal jako luxusní vězení. Velká, jistě prolezlá červotoči skříň. Pracovní stůl, který vypadal jako z filmu pro pamětníky, židle vypadala nápodobně a pak postel. No to snad ne! To radši budu spát na zemi. Došla jsem k oknu a vyhoupla jsem se na parapet. Chytila jsem mříže a pokusila jsem se s nimi hnout. Samozřejmě marně. Kruci! Seskočila jsem dolů a z tašky jsem vyhrabala MP3 a sluchátka. Znovu jsem se vyhoupla na okno a pustila jsem si písničky.
When the days are cold
And the cards are all fold
And the saints we see
Are all made of gold
Do uší mi zněl hlas Dana Reynoldse, který mě vždy dokázal dokonale uklidnit, ale na tuhle situaci nestačili ani Imagine Dragons.
When your dreams all fail
And the ones we hail
Are the worst of all
And the blood runs stale
Vztek, bolest a zlost se ve mně jen vařily. Přece mi nemůžou vzít mýho tátu. Vždyť je jediný, koho mám. Tak jsme občas neměli na elektriku. No a co? Já si žila dobře.
I wanna hide the truth
I wanna shelter you
But with the beast inside
There’s nowhere we can hide
Nejspíš můžou. Už to udělali. Parchanti!! Udělám všechno proto, aby té nové rodině znepříjemnila život. Snad si nemyslí, že mě tam udrží. Při první možné příležitosti zdrhnu.
No matter what we breed
We still are made of greed
This is my kingdom come
This is my kingdom come
When you feel my heat
Look into my eyes
It’s where my demons hide
It’s where my demons hide
Don’t get too close
It’s dark inside
It’s where my demons hide
It’s where my demons hide
Do pokoje vešla postarší žena s tácem v ruce. Hned se mi začaly sbíhat sliny. Od oběda ve škole jsem nic nejedla. A navíc se můj oběd dal považovat za žrádlo pro prasata, a ne oběd pro středoškoláky. Vyndala jsem si sluchátka z uší.
„No tak pojď se najíst! Vypadáš hladově… a naštvaně,“ pobízela mě ta žena. Seskočila jsem z parapetu a zasedla jsem za stůl, kde přede mnou ležel losos, který vypadal neuvěřitelně lákavě.
„Tak jak se jmenuješ? Já jsem Sophia Meliansová,“ představila se mi a já si ji proti své vůli už teď oblíbila.
„Catharina Elssonová.“
„To je nádherné jméno. Vždy jsem se chtěla jmenovat Catharina, ale moji rodiče mě museli pojmenovat Sophia. No co nadělám?“ Ta ženská se mi začínala hodně líbit.
„Víte, co se mnou bude?“
„No vím, ale neměla bych ti to říkat. Když mi slíbíš, že nikomu nepovíš, že to máš ode mě, tak ti to povím. Slibuješ?“ vyhrkla.
„Slibuju!“
„Tak dobře. Ve středu by si pro tebe měli přijet tvoji noví rodiče. Jmenují se Mortansonovi a bydlí v Seattlu v Oregonu. Jsou to dost bohatý lidi, takže si nebudeš žít špatně. Jo, a budeš mít staršího bratra.“
Následující díl »
Autor: simapj (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Zlomený ďábel. Nebo anděl? - Prolog:
Zní to zajímavě 
Jdu na další kapitolku jsem docela zvědavá co se bude dít 
domi99: moc děkuji za komentář.
Candice: Zkusím se víc rozepsat, ale moc mi to nejde. Další kapitola by tu mohla být do konce týdne.
Miu: Něco se dozvíš v další kapitole. Za slovoslet se omlouvám. Zapoměla jsem si to po sobě přečíst. Jinak moc děkuji za komentář a tvůj názor.
Námět je zajímavý a nepíšeš špatně. Určitě si počkám na další kapitolu. Ale přijde mi to takové hrozně urychlené. Zkus se víc rozepsat. 
Uvidíme, co další kapitola. 
Perex zaujal. Zajímalo mě, jak pojmeš ten dětský domov, její přesun z místa na místo a tak. Napsala jsem ti pár připomínek, ale jsou to jenom drobnosti (některé z nich docela subjektivní). ;)
Neřekla bych, že může sociálka takhle vtrhnout do bytu. Aby vyndali dveře z pantů... to je vloupání. Ale ta situace asi musela být složitá, kdo ví, jak by to bylo ve skutečnosti. :)
V odstavci o jejím přesunu není nikde napsané, že by ta žena nastoupila také a pak tam najednou je a táhne ji ven. O.o
Hm, to by mě zajímalo, jak je možné, že se z děcáku dostane tak rychle. Ta rodina ji měla vyhlédnutou už předtím, viď? :)
"Velká, jistě prolezlá červotoči skříň." - máš tady prohozený slovosled. Dalo by se to napsat buďto jako "Velká skříň, jistě prolezlá červotoči" nebo "Velká, jistě červotoči prolezlá skříň."
Ten odstavec s popisem pokoje by se možná měl rozdělit. Není sice moc dlouhý, ale několikrát ti v něm začíná nový "děj".
V případě, že občas neměli na elektriku, nejspíš neměli i na spoustu dalších věcí. Podáváš to trochu jako... že nemohli zaplatit jenom účty za elektřinu. Ale v takové domácnosti by se to mělo odrážet i na jídle, oblečení atp. Prohlášení, že si žila dobře, zní... podivně. Možná spíš, že jí to nevadilo? Nebo že si zvykla? Protože když neměli peníze, asi si nemohla žít dobře.
O.o Dva vykřičníky, to se... nikde nepoužívá. Bohatě stačí jeden, myslím, že z toho každý pochopí, že je naštvaná. Znamínka se nikdy nezdvojují.
"Udělám všechno proto, aby té rodině..." - abych
Důvod proto, aby se šla najíst, je to, že je naštvaná?
Ne, nemyslím si, že by si ji mohla oblíbit. Je nedůvěřivá, nejradši by všem zaměstnancům ústavu nakopala zadek a zdrhla (když přišla ta ženská s obědem, nenapadlo ji zkusit utéct?). Chtělo by to alespoň malý důvod, proč by jí mohla být sympatická. Alespoň maličký.
Trochu se ti opakují slova - byl, vypadal, oběd... Nic jiného jsem nenašla. :)
Každopádně k povídce. Zatím to vypadá nadějně. Líbilo se mi, že protestovala proti sociálce a nenechala se jen tak bez odporu odvláčet. Těším se na další kapitolu, kde se dozvíme trochu víc. ;)
Soletka: moc děkuji za komentář. Asi máš stejný nároz jako já. Další část by tu mohla být do konce týdne.
Trocha rýchlejší spád deja, no mne to nevadilo. Čím skôr sa dostaneme k veci, tým lepšie, nie? Páčilo sa mi to a som zvedavá na ďalšiu časť.
Nikki: děkuji za komentář. Na další kapitole už pracuji.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!