OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zlomený ďábel. Nebo anděl? 8. kapitola

18.11.2014 (12:00) • simapj • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1162×

Catharina

Seděla jsem vedle Elijaha, který se právě snažil psát na stroji. Už několikrát jsem se kousla do jazyku, abych neprozradila, že do tohohle – jak řekl Elijah – krámu, co je zralej na vyhození do popelnice, potřebujete pásku. Zrovna jsem sledovala, jak neúnavně ťuká do písmenka K, ale ono nic. Pořád mu to nechtělo psát. A to se páska válela na stole, ale jeho prostě nenapadne dát ji do stroje. Naštěstí jsme seděli až na konci třídy a ten kravál, co dělaly stroje, by přehlušil i hlasitější záchvaty smíchu, než které jsem měla já. Elijah rozhořčeně rozhodil rukama a opřel se o opěradlo.

„Ten krám nespolupracuje,“ zakňučel zmoženě. Představa, že tenhle předmět máme dvakrát týdně, mě hřála u srdce. Ďábelsky jsem se podívala na pásku, stroj a nakonec i na mého zničeného kamaráda. V hlavě se mi zrodil nápad.  

„Já něco zkusím, ale pokud se mi to povede, tak to mám u tebe,“ oznámila jsem mu a natáhla se pro pásku. Elijah udiveně pozvedl obočí.

„To nepomůže,“ odsekl, ale já jasně poznala, že myšlenka, která mu prolétla hlavou, byla něco ve smyslu: Proč mě to taky nenapadlo? Uložila jsem pásku do stroje a zmáčkla písmeno K. Ale ono nic. Elijah se pobaveně šklebil. Udiveně jsem se opřela o svoji židli a stejně jako můj soused si založila ruce na prsou. V tu chvíli jsem si všimla kabelu, který Elijah držel mezi chodidly. On mi to vytáhne ze zásuvky?! Fajn, takže dvoumetrovej zmetek se nevzdá bez boje. Nakvašeně jsem po kabelu šáhla a zasunula ho tam, kam patřil. Kdybych neviděla, že měl ten stroj zaplej, tak bych se nevztekala, ale on mi to klidně vytáhne ze zásuvky. A teď se ještě chechtá.

„Vážně geniální, Cath. Kdyby mě nenapadlo vytáhnout to ze zásuvky a zase to tam zastrčit, nepsalo by to pořád,“ hájil se se vší nevinností, když konečně napsal první písmeno. Zašklebila jsem se na něj a vzápětí se tiše rozesmála.

„To se ti povedlo. Kdybych si toho kabelu nevšimla, tak bys mi pošramotil moje ego,“ zavrtěla jsem hlavou nad jeho opravdu geniálním nápadem. Otočila se na nás holka, která seděla před námi se Sebem. Přeloženo z Ethanova jazyka – s Rickem. Říkal mu tak, a protože se mi to líbilo, říkám mu tak taky. Usmívala se na nás a já si uvědomila, že už jsem ji někde viděla. No jasně. Tancování. Austin, Logan a moje úvaha o drobné blondýnce, co mohla na tom idiotovi oči nechat.

„Měli byste psát, pokaždé si to vybírá,“ varovala nás a nasadila ještě širší úsměv. Měla jsem pocit, že je buď zfetovaná, nebo naprostý sluníčko. Ale u ní připadala spíš ta druhá možnost.

„Jasně. Budeme. Viď, Elijahu? Já to zprovoznila a ty to napíšeš. To je férový, ne?“ navrhla jsem mu, přičemž se okamžitě naježil. Ale nakonec rezignovaně položil ruce na klávesnici a dal se do psaní.

„Jsem Lucy Cooková. Ty jsi Loganova nevlastní sestra?“ zeptala se mě najednou blondýnka a natáhla ke mně ruku. Překvapeně jsem zúžila oči. Takže se jí líbí? Ach, Bože. Proč je Amor tak špatný odstřelovač? Hm?! Co mi na to povíš, kámo?

„Catharina Elssonová, ale radši jen Cath,“ představila jsem se a přijala její nabízenou dlaň. Stiskla ji a chtěla něco říct, ale to už se k nám otočil i Seb a zašklebil se na Lucy.

„Střídání, zlato,“ zavrněl jí u ucha a opřel se lokty o naši lavici. Lucy se dala do psaní, zatímco Seb/Rick pozoroval Elijaha, který při té činnosti vypadal jako datel.

„Teda, Woode! Tobě to jde,“ zvolal ironicky Rick a nepatrně se natáhl k zapínání stroje. Pleskla jsem ho přes prsty dřív, než stačil Elijahovi stroj vypnout.

„Ale no tak, Sebíku! Přijdeš do pekla,“ zavrněla jsem na něj sladce. Usmál se a znovu se otočil k Lucy. Nebo spíš k hnědovlásce před ním, která pro změnu seděla s Ethanem. Sebík… to je lepší než Seb. Ricku, od teď jsi Sebík. Radši jsem to neřešila a střelila pohledem zase k Elijahovi. Zrovna dopisoval poslední větu, a to začal sotva před pěti minutami. Vykulila jsem oči. To přece nemohl stihnout! Elijah se na mě usmál a vytáhl papír ze stroje.

„Jak… jak jsi to? Jak se ti to povedlo?“ koktala jsem a vyškubla mu ten papír. Bylo to všechno. Střelila jsem k němu pohledem. Cukaly mu koutky. Tak jo, od teď je Elijah jenom můj a nikomu ho nepůjčím. Kdo by mi dělal písaře?   

„Kouzlo,“ zašeptal s potutelným úsměvem a dramaticky rozhodil rukama. Po chvilce jsem usoudila, že to nemusím řešit. Přece jen, napsaný to je a já jsem přitom nehnula ani prstem.

Když už konečně zazvonilo a učitelka si vybrala papíry, propustila nás. Šla jsem s Ethanem, Elijahem a Lucy. Byla sice strašně milá, ale já nevydýchám řeči  o tom, jak je Logan úžasný. V těsném závěsu za námi byli Sebík a Tara. Tara byla Luciina a Ethanova kamarádka a Sebíkovi se líbila. Jenže on by to nepřiznal ani za zlatý prase. Ale to je jeho chyba. Dalo by se říct, že nás ti čtyři přijali do svojí party.

Seděli jsme zrovna na obědě, když vedle mě dopadl tác a dopřál mi sprchu. Jenže místo vody jsem měla hrachovou polívku. Dýchej! Děcák už jsi navštívila, do pasťáku nemusíš!

„Okamžitě vypadněte! Tohle je náš stůl,“ zaječela na nás nějaká holka. Vzhlédla jsem, abych tý krávě viděla do obličeje. Amy. A za ní Logan, Austin a ještě nějaká holka. Logan vypadal trochu naštvaně, ale rozhodně nebyl naštvaný na nás. Austin zahanbeně shlížel na podlahu a ta holka podporovala Amy, takže se na nás mračila. Nelekl by se jí nikdo.

„A to jako proč? Protože si to poručila slečna Jsem paní dokonalá, všichni mi ležte u nohou? Nevšimla jsem si, že bys měla ten stůl podepsaný, tak si dej laskavě odchod,“ zařvala jsem na celou jídelnu. Nikdo mi nebude polívat moji milovanou uniformu hrachovou polívkou.

„Ty mi chceš rozkazovat? Ty? Taková nicka? Kdo vůbec jsi?“ Amy přistoupila na moji hru „kdo bude víc řvát“ a zabodla do mě vzdorný pohled.

„Amy! Přestaň a pojď jinam,“ zasáhl okamžitě Logan. Počkat! Logan? To jako vážně? Všimla jsem si, že střelil pohledem k Lucy, a ta s rozpaky zajela víc pod stůl. Nemohla jsem se tomu věnovat dál, protože Amy se odmítla vzdát.

„Ty se zastáváš takovýhle obludy, Logane? Jsi se zbláznil, nebo co? Vždyť se na ni podívej, je to hnusná oblu…“ začala znovu ječet, do obličeje se jí nahrnula krev a rozzuřeně rozhazovala rukama okolo sebe.

„Amy! Okamžitě přestaň! Chováš se jako kráva. Cath má pravdu. Podepsala sis ten stůl? Ne?! Tak přestaň a zmiz!“ Austinův hlas se rozlehl celou jídelnou a Amy rázem zmlkla. I já jsem jen vyjeveně zírala. On se mě zastal před vlastní přítelkyní? Amy sebrala svůj tác a odkráčela pryč. Logan i ta holka se odebrali za ní. Austin mi věnoval jeden smutný pohled a odešel taky.   

„Hm... nechtěli byste po škole na bowling?“ zeptala se Tara ve snaze odvést řeč jinam.      

Austin  

Šel jsem ze školy. Nebo se spíš plahočil k autu. Logan šel taky a nepřestával do mě rýt kvůli tomu incidentu v jídelně.

„Kámo, měl bys zajít na detektor lži, abys konečně přiznal, že se ti Cath líbí,“ říkal zrovna. Protočil jsem nad ním oči. Poslední dobou se naše rozhovory točí jenom kolem ní. Zahlodaly ve mně pochyby. Je přece správný zastat se jí, když ji někdo ponižuje, ne?

Jo, to je, Austine. Ale i ve chvíli, kdy je ten někdo tvoje holka?

To je trochu podezřelý.

Amy pojme podezření. Dávej si bacha. V hlavě se mi dohadovaly dva hlasy. Připadal jsem si jako ve filmu, kde člověku stojí na rameni malý andílek a malý ďábel - a dohadují se, co má člověk udělat. Vždycky jsem při takových scénách umíral nudou, ale když se mi to děje v hlavě, je to daleko horší.

„Hej! Vnímáš mě?“ zavolal na mě Logan. Spokojeně se opíral o auto a na tváři mu pohrával vítězný úsměv. Měl jsem ho tak akorát po krk. Vytáčelo mě, jak se chová ke Cath a ona si to ani nezaslouží. A taky mě vytáčelo, že má v něčem pravdu.

„Jo,“ zavrčel jsem a došel až k němu. Odemkl jsem mu auto, do kterého okamžitě vlezl.

„Hele, co ti je?“ zeptal se, když jsem si sedal k němu. Probodl jsem ho naštvaným pohledem.

„Štveš mě.“

„Ne. Amy tě štve, protože si dovolila řvát na tvoji lásku. Přiznej barvu, moc dobře víš, že přede mnou nic neututláš,“ namířil na mě ukazováčkem a drbnul mi do ramene. Bože? Tohle je můj nejlepší kamarád? Vždyť je jak štěnice.  

„Dej mi už pokoj! A s Cath se usmíříš. Ještě dneska před tréninkem. Já si na tebe dohlídnu,“ zařval jsem na něj, jenže s ním to nic neudělalo. Jenom protočil oči.

„A proč bych to měl dělat?“

„Jestli nechceš, abych tvojí mámě řekl něco o učitelce fyziky, tak to uděláš s radostí. Nemám pravdu?“ zasyčel jsem na něj a konečně se rozjel po silnici.

„To bys mi neudělal. A navíc jsem s ní nic neměl. To jenom ona si myslela, že… blé!“

„Usmíříš se, Logane. Říkám ti to naposled.“

Než přišla Cath, trvalo to hodně dlouho. Zůstal jsem u Logana doma a čekal. Musím na něj dohlédnout, on by to dobrovolně nikdy neudělal. Cath vešla do svého pokoje a s šokem se zastavila u jednoho z gaučů, na kterém jsem v noci spal. Stál jsem ve dveřích, takže jsem měl dobrý výhled.  

„Co chceš?!“ vyjela na něj. Uznávám, taky se k němu nechová moc hezky, ale on si to na rozdíl od ní zaslouží.

„Dobrá sbírka,“ podotkl Logan a ukázal na Cathinu věžičku z cedéček.

„Máš zajímavej vkus,“ pokračoval Logan a Cath mu chtěla skočit do řeči, jenže on pokračoval dál.

„Green Day, AC/DC, Linkin Park, Billy Talent. Jake Miller? The Janoskians? To jako vážně?“ Nad posledními se zastavil s udiveným výrazem. Podíval jsem se na Cath. Nejspíš už jí docházela trpělivost.   

„Beau Brooks je sexy a o Jakeovi ani nemluvě,“ zavrčela na něj a založila si ruce na prsou.

„Když myslíš…“

„Co chceš?“ přerušila ho okamžitě Cath.

„Hm… usmířit se.“ Logan se rozpačitě podrbal ve vlasech a zamračil se mým směrem.    

„Usmířit se?“

Autor: simapj (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlomený ďábel. Nebo anděl? 8. kapitola: