OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zkouška z filozofie - prolog



Zkouška z filozofie - prolog Tuhle povídku jsem začala vydávat na stmívání.eu, ale nějak mi do toho nešla zapracovat upířina, tak to zkusím tady. Je to moje první povídka, tak od toho, prosím, moc nečekejte. A teď trochu k obsahu - Abbi je velmi milá studentka vysoké školy, kde se velmi spřátelila s dětmi svého profesora a postupně s celou jeho rodinou, dokonce u nich bydlí v podnájmu, ale to už je vše, co k tomu prozradím. Příjemné čtení

Prolog

 

Studuji již třetím rokem na filozofické fakultě v Seattlu. Šíleně mě to baví, jediná nevýhoda toho je, že bydlím jeden a půl tisíce kilometrů od domova. Ze začátku to tu pro mě bylo hodně těžké, protože jsem nechala svou rodinu, přátele ze střední, z pěveckého sboru a i tanečního partnera ve Phoenixu. Hrozně jsem se bála, že mi to neodpustí, protože jsem mohla studovat úplně stejně i tam, ale já tam prostě nemohla zůstat.

Do Seattlu jsem ‚utekla‘ samozřejmě kvůli nenaplněné lásce. S Jacksonem Blackem jsme spolu chodili od prváku na střední a pak první ročník na stejné univerzitě. Jackson chodil na lékařskou fakultu a já na filozofickou. Po jednom roce ale přišla Jacksonovi nabídka studovat medicínu ve zvláštním a nově otevřeném programu, do kterého si profesoři sami vybírali absolventy prvního ročníku. Bylo by bláznovství to nepřijmout. Bohužel bylo taky naivní si myslet, že vztah na dálku by vydržel.

Už jsem to ve Phoenixu nemohla vydržet. Nejen kvůli těm soucitným pohledům, ale hlavně mi ho tu všechno připomínalo. A aby toho nebylo málo, tak můj taneční partner byl Jacob Wilson, který byl Jacksonův bratr. Všechny moc mrzelo, že odjíždím, ale nerozmlouvali mi to. Byla jsem jim za to vděčná, protože i tak jsem měla výčitky z toho, že přestupuji na seattleskou univerzitu.

Jediný, kdo z mého odchodu měl radost, byl otec Jacoba a Jacksona Billy Wilson. Pan Wilson je sbormistr konkurenčního sboru Campanula. Náš sbor Our melodies a Campanula jsou odjakživa velcí soupeři. A pan Wilson byl velmi potěšen tím, že odchází již druhá ze tří sboristek, které byly, a jedna stále je, považovány pěveckými kritiky za ‚srdce‘ Our melodies. Tím ‚srdcem‘ jsem byla považována já, Lucy Lewisová a ještě Michelle Stewensnová. Kritici nám říkali, že bychom měly vážně uvažovat o studiu na konzervatoři.

A pěvečtí kritici nebyli jediní, kdo se mě pokoušeli dostat na konzervatoř. Taneční trenér se na mě a Jacoba zlobil hodně dlouho, když jsme mu řekli, že konzervatoř ani jeden z nás studovat nepůjde. Myslím, že jsme byli hodně dobří, protože skoro po každé soutěži, kterou jsme většinou vyhráli, se o nás psalo v novinách jako o ‚vycházejících hvězdách moderního tance‘.

Zpívat v Our melodies i tancovat s Jacobem mě moc bavilo, ale profesionálně jsem to dělat nikdy nechtěla. Ale to už jsou pomalu tři roky. Neříkám, že už neumím tancovat, to se nezapomíná, ale už by to na soutěž asi nebylo.

V žádném případě však nelituji toho, že jsem sem přijela. Tak trochu se mě tu ujal profesor Peter Mitchell, kterého mám na předměty týkající se aplikované psychologie, s manželkou Betty. Dá se říct, že si mě oblíbili hned, jak si mě jejich dcera a má nejlepší kamarádka Imogen přivedla domů na večeři. Pak to šlo ráz na ráz. Paní Betty, jak jsem jí musela říkat, protože oslovovat ji paní Mitchellová mi bylo zakázáno, mi oznámila, že mě nenechá bydlet na koleji, takže jsem se nastěhovala povinně k nim. Imogen má ještě bratra Benjamina, ve kterém jsem našla bratra a ‚ochránce proti všemu zlému‘. Občas to potřeba bylo. Nikdo mu ale neřekl jinak než Ben.

Velmi jsem si tu oblíbila ještě rodinu pana profesora Hallera. Rodiny již zmíněného profesora Hallera a pana Mitchella se velmi přátelily napříč všemi generacemi. A musím přiznat, že i já si Hallerovy zamilovala. Nejvíc ale dceru pana profesora, Rosalii Hallerovou, a to hlavně proto, že je to jeden z mála lidí, kteří dokáží Imogen zklidnit. Imogen je totiž náš velký maniak do nákupů a úplně do všeho se vrhá po hlavě.

Musím říct, že jediná Rosalie chápe to, že si s nikým nechci začínat, protože už bych nesnesla tu bolest. To třeba Imogen mi velmi okatě naznačuje, že asi fakt nejsem normální a že s tím mám něco dělat, ale já prostě nemůžu, i když bych chtěla, tak strach je prostě silnější. 

 


Všem se moc omlouvám, ale další kapitolu přidám, až budu mít celou povídku napsanou. Já vím neměla jsem sem dávat prolog teď, ale snad jsem vás tím nijak nenaštvala.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška z filozofie - prolog :

4. Vogel přispěvatel
24.01.2013 [16:18]

VogelJak skloubit můj dojem do slov nějak opratrně... Ne že by se mi to nelíbilo - nemám ani pocit, že prolog má funkci okamžitě strhnout čtenáře a podusit ho dojmem, že to je nejlepší, co kdy četl - to vůbec - přesto mi ale přijde, že to bylo víc nudné, než se očekává... Rozhodně si nemyslím, že se z toho nemusí vyklubat nakonec povedená povídka. Jen ale už kvůli samotnému stylu, jakým je tohle psané - zkrátka jen popis, popis "mě" a zbytečné rozvádění toho tance a zpěvu (napoprvé, tedy v prologu, si to člověk ani nemá šanci vychutnat, když v podstatě neví, o koho jde - ani onu postavu obdivovat, zamilovat si ji, zkrátka to čtenáři řekne minimum... To je jak kdybys třeba do prologu Stmívání vecpala všechny úžasný rysy Cullena a pak... No, prostě nic. Pro takhle silné klady bych zkrátka nevybírala zrovna prolog, ale zamontovat to třeba až v dalších kapitolách, až bude dívka víc osvětlena a mít to taky nějaký smysl, to by taky bylo skvělé. Je to možná jen můj názor, ale ideální příběh by prostě v sobě neměl mít zbytečné věci navíc, které ho vůbec nijak neovlivní - jestli teda ještě nehodláš rozjet nějakou taneční párty v budoucnu, kde by se tahle minulost odrazila :D.)
Jinak se omlouvám, že jsem se tak rozepsala. Prostě jen už mi přijdou hrozně ohrané prology "Jmenuji se tak a tak, je mi sedmnáct, bydlela jsem tuhle a teď jsem tuhle - a teď čekejte, protože přispěchá něco podobně skvělého jako Edward - ale zatím pš".
Koneckonců, je ale pravda, že jestli se ti podaří tenhle námět zpracovat tak, že nepůjdeš po vzoru stovek relativně stejných povídek, bude to úžasný. Na zpracování záleží snad ještě víc jak na námětu, takže ti přeju hrozně moc úžasných nápadů a ať ti to jde. Ráda si přečtu další kapitoly. :)

3. Simones
23.01.2013 [19:30]

zajímavý začátek :)) jsem zvědavá na pokračování :)

2. MM
23.01.2013 [14:40]

Na stmivani.eu jsem tuhle povídku četla, moc se mi líbila a jsem moc ráda že pokračuješ, ikdyž trochu jinak Emoticon. Už se těším na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Poisson admin
23.01.2013 [8:13]

PoissonHezky čtivý prolog, slečna zřejmě bude poněkud komplikovaná, takže z toho časem ještě určitě bude dobré počtení Emoticon Jen hlavně nic neuspěchej, víc se postupně v kapitolách třeba věnuj popisům postav, jak vypadají a jak se chovají k Abbie i k ostatním, jak na ní působí prostředí školy i obou rodin... Pořádně se do toho ponoř, žij tou postavou, a bude to perfektní příběh Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!