OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 3. kapitola

04.03.2010 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3531×

3. kapitola

Měsíce se postupně se měsíce změnily v roky. Do výšky Miranda příliš nedorostla a většině ostatních hleděla asi tak na bradu. Oblečení musela začít nosit volnější a hrudník si ovazovat. Vlasy jí otec zakázal ostříhat, tak si je vždy jen spletla a stočila pod hučku. Stalo se to jejím každodenním rituálem, hned jak vstala.

Tento den byl však jiný. Její otec se poslední dobou sice tvářil jako by nic, ale ona viděla, jak mu ubývají síly. Občas přišla do kovárny a on se udýchaně s rudou tváří podpíral o kovadlinu. Vždy vstával velmi časně, aby rozdmýchal oheň v peci, ale dnes již slunce bylo nad obzorem a on stále ještě ležel ve své posteli.

Nejprve se chtěla tiše vyplížit ven. Dopřát mu ještě chvíli nerušeného spánku, ale naprosté ticho od jeho postele ji zastavilo. Došla pomalu až k němu. Každý Mirandin krok byl váhavější, až stanula vedle něj.

Stačil jí jediný pohled na něj, aby ji srazil na kolena. Ve tváři měl pokojný výraz a jeho hruď byla naprosto nehybná. Chvějícími rukami jej uchopila za dlaň. Po tváři jí tiše stékaly slzy. Byl to poslední člověk, který jí zbyl.

Schoulená vedle jeho postele děkovala Bohu alespoň za to, že si jej vzal bezbolestně ve spánku. Ani si nepovšimla, kdy se otevřely dveře, ale na rameni jí najednou přistála něčí ruka. Pevně ji stiskla v konejšivém gestu.

Miranda vstala a otcovu ruku položila podél jeho těla. Teprve pak vzhlédla do tváře sira Rogera.

„Je mi to líto.“

Jen přikývla.

Nehnula se od něj, dokud jeho tělo neodnesli k Jaburovi, lékaři tady na tvrzi. Všemu jen zpovzdálí přihlížela. Byla otupělá a jen částečně vnímala, jak ještě ten den odpoledne jeho tělo pohřbili a kněz nad jeho hrobem pronesl modlitbu pro jeho duši.

Byla zvyklá mít jej stále při sobě. Za posledních deset let měli jen jeden druhého. Nikomu jinému nevěřili. Nikdo jiný ani neznal jejich tajemství. Vše to na ni najednou dopadalo s drtivou tíhou, jako balvan na krku, který vás stahuje stále níže do temných hlubin vody. Potřebovala od toho utéct, vyčistit si mysl. Naposledy pohlédla na hrob a vrátila se do tvrze.

Aniž by se čímkoliv zdržovala, popadla jsem jeden ze svých mečů a zamířila na cvičiště. Cítila pohledy, které na ni všichni upírali. Pro ni byl však jen jediný způsob, jak si vyčistit mysl. Při souboji se musela soustředit jen na protivníka, vše ostatní vypustit z hlavy. Nic jiného neexistovalo.

Vztekle útočila na svého protivníka, dokud měl ještě síly a nenahradil jej jiný. Bojovala, dokud v sobě měla dostatek sil udržet se na nohou. Boj se pro Mirandu stal jedinou věcí, pro kterou ještě žila. Boj, při němž nemusela myslel na to ostatní a oddanost králi, pro něhož byl každý z nich ochotný položit svůj život.

Miranda hleděla znaveně na prostý dřevěný kříž, který čněl z nízké trávy. Častokrát sem večer chodila, než se opět vracela do tvrze, do prázdného pokoje. Věděla, že si otec nepřál, aby zde zůstala. chtěl pro ni normální život. Co na tom ale teď už záleželo. Stejně neměla kam jít. Tohle byl jediný svět, který si pamatovala.

Poslední dobou o tom přemýšlela stále častěji. Doba, která byla určena k výcviku jí již skončila a ona se mohla směle rovnat i některým svým učitelům. Čas, který jí byl zde vyhrazen skončil a musela se rozhodnout, zda se stane jedním z členů královy gardy.

Ona sama již byla rozhodnutá, jediné váhání pramenilo z porušení otcova přání. On tu však již jen němě ležel a jeho duše na ni shlížela tam svrchu. Věděla, že ji miloval a tak si přála, aby pochopil její volbu.

Od jeho hrobu odcházela v o trochu lepším rozpoložení. Zítra se stane jednou z královy stráže a již nebude cesty zpět.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 3. kapitola: