OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakázané? No a co! 11. kapitola

09.05.2012 (16:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 992×

Zakázané? No a co! 11. kapitola

„No tak, já to zatím tady připravím a jestli chceš do koupelny?" zeptal se a usmál se. Já jsem vstala z gauče.

„Jo to bude fajn," usmála jsem se a šla za ním po schodech nahoru.

I jako před tím jsem na něj počkala před ložnicí. Vyšel z ní a podával mi ručník. Jak dobře tušil, pyžamo jsem měla svoje, tak mi ani nenabízel tričko. Podal mi ručník, ale jakmile jsem po něm natáhla ruku, tak ho strčil za záda a našpulil pusu. Zavrtěla jsem nad ním s úsměvem hlavou. Políbila jsem ho a při tom jsem mu ručník vytrhla z ruky. Uchechtl se a zmizel dole. Já jsem se zabouchla do koupelny. Vysvlékla jsem se a zalezla do sprchy. Pustila jsem na sebe teplou vodu a začala přemýšlet. Vlastně nebylo poznat jestli se mi kouří z hlavy nebo to je pára. Nad čím jsem přemýšlela? Nad dnešní nocí. Jestli si něco dovolí, jestli něco bude. Jestli ano, co udělám já?

Byl tu problém. No nazývat to problémem není to nejlepší pojmenování. Ano, bylo mi osmnáct a já byla stále nevinná holka. Nestyděla jsem se za to, že jsem na kluky neměla moc čas a nikdy se s nima nedostala tak daleko. Teď nastávala otázka, jak to říct někomu jinému. Jemu. Jak to říct, aby se mi nevysmál? Ne takový on nebyl, ale i tak. A chtěla jsem vůbec svou nevinnost dát zrovna jemu? Ano, chtěla. Ale nevěděla  jsem, jestli zrovna dnes. Přeci jen se známe krátce a nevím jestli by to bylo nejlepší.

Nakonec jsem se rozhodla, že pokud se o nic nebude pokoušet, tak mu nic neřeknu, ale zase... Byla jsem opravdu nervózní a nevěděla, co dělat. Pak mi svitlo, nechám to na situaci. Vypla jsem vodu a vylezla. Utřela jsem se do vypůjčeného ručníku a pak si oblékla své pyžamo - pánské trenýrky a tílko.

Batoh jsem položila do otevřené ložnice hned ke dveřím a pomalu šla dolů. Byla jsem nervózní, hodně nervózní. V obýváku už hrála televize a na stole byl připravený popcorn a skleničky na víno. Michal, ale nikde nebyl. I hned, co jsem si toho všimla, vyšel z kuchyně a nesl víno.

„Už jsi, skvěle. Já se půjdu taky osprchovat. Hned jsem tady," usmál se a položil víno na stůl a pak se odebral do patra. Já mu jen přikývla a sedla jsem si na gauč. Přikryla se dekou, co tam byla připravená a koukala nepřítomně do televize a pořád přemýšlela nad mým malým problémem.

Za nedlouho přišel i Michal a sedl si vedle mě. Usmála jsem se na něj.

„Tak připravená?" zeptal se a vzal si do ruky ovladač.

„Jasně, že jo, Co jsi vybral?" zeptala jsem se a koukala na počáteční titulky. Michal zatím nalíval víno.

„Doufám, že máš rád české filmy. Pelíšky," pokrčil rameny a podal mi sklenku.

„No jasně, že jo," usmála jsem se. Ten film jsem měla opravdu ráda. Ťukl si se mnou a než jsme se napili, tak mě zase sladce políbil. Napila jsem se a odložila víno na stůl. On udělal to samé. Přikryla jsem ho dekou a opřela se o něj. Objal mě kolem ramen a natiskl rty do vlasů. Byli jsme spolu opravdu krátce, ale už se začaly prázdniny blížit do samého konce a já z toho měla strach. Nějak jsem nevěřila, že by nám to mohlo vydržet. Už vůbec jsem si nedokázala představit, jak bychom se chovali kdyby jsme se rozešli. Jeho polibky ve vlasech, ale moje myšlenky odehnaly a já se zabrala do filmu. Ani nevím jak, ale najednou běžely na obrazovce koncové titulky.

„Jsi unavená?" zašeptal do ticha pokoje. Ha, co teď? Nastane ta chvilka? 

„Moc ne. Ty jo?" koukla jsem na něj a on jen zavrtěl hlavou.

„Ještě jeden film?" zavrtěla jsem hlavou. Nechtěla jsem se už dívat,

„Co si povídat?" zeptala jsem a on přikývl. Ale tady byl další háček. Nevěděla jsem o čem.

„O čem si chceš povídat?" zeptal se s úsměvem. Bylo to hrozné. Pořád jsem ho brala z části jako svého učitele a prostě nevěděla jsem, na co se mám ptát, aby to nebylo moc osobní, ale je fakt, že na druhou stranu měl jazyk v mojem krku, což mi dává právo se ho na něco zeptat.

„O tobě, co mi řekneš? Moc toho o tobě nevím," usmála jsem se.

„Hmm... mám sestru, které se líbíš a rád balím studentky," zasmál se a já ho zpražila pohledem. Kajícně se usmál.

„Ale no tak, jenom jednu?" zkusil to znova a já zavrtěla lehce hlavou.

„Jenom tebe?" zašeptal a naklonil se ke mně.

„To je lepší," odpověděla jsem a objala ho kolem krku. Políbila jsem ho. Vysadil si mě na klín a dál mě líbal.

A je to tady. Pomyslela jsem si. Ovšem nic zatím nezkoušel. Jen mě líbal. Mám nebo nemám. Prala jsem se sama se sebou.

„Počkej," zašeptala jsem udýchaně a odstrčila ho od sebe. Koukal na mě a já se omluvně usmála.

„Nemusíš mít strach, nedělal bych nic, co bys mi nedovolila," řekl, jako by věděl, na co myslím.

„O to tady nejde, tedy ne tak úplně," zašeptala jsem a hrála si nervózně s jeho vlasy. Naklonil hlavu na bok a čekal, co ze mě vypadne a nebyl jediný, kdo byl zvědavý, co ze mě vypadne.

„A o co tedy?" zeptal se.

„No asi tě nenapadlo, že z těch třista studentek na škole, si vybereš zrovna mě, která..." mlčela jsem. Nikdy jsem si za to nepřipadala tak trapně, ale zrovna teď?

„Nějak ti nerozumím," zamračil se a byl při tom tak roztomilý,

„Vůbec mi to neulehčuješ," pokárala jsem ho a povzdychla si, „nenuť mě to říkat a zkus přemýšlet," prosila jsem ho. Koukal na mě a pak lehce vyvalil oči a mrkal na mě. Ano, byl to ten okamžik, kdy mu to docvaklo.

„Jakože si nikdy," já jen horlivě přikyvovala.

„Páni, tedy," nevěděl, jak se má vyjádřit a já byla nervózní a bylo mi trapně, „rozhodně nebudu dělat nic, co bys mi nedovolila," dodal a usmál se. Já mu byla za to nesmírně vděčná. Opět jsem ho políbila.

„Půjdem si už lehnout?" zeptala jsem se a on přikývl. Sesedla jsem si z něj a on odnesl nádobí do kuchyně. Já poskládala deku do původní podoby a vypla televizi i DVD.

Vzal mě za ruku a vedl mě do ložnice. Šla jsem tam poprvé. Rozhlédla jsem se po ní. Byla opravdu krásná. Velká postel, pracovní stůl, taková útulná.

„Tak, kam mě šoupneš?" zeptala jsem se ho a zavřela za námi dveře.

„Kam chceš," ukázal na postel.

„Kde spíš?" naléhala jsem a uviděla u pravé strany nabíječku a rozevřenou knihu. Rozešla jsem se na levou půlku postele. Usmál se a šel k té pravé. Lehli jsme si a on zhasl. Leželi jsme na boku čelem k sobě. Ještě chvíli jsme si povídali a ani nevím, kdy jsem usla.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané? No a co! 11. kapitola: