OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » You know who I am 2. kapitola



You know who I am 2. kapitolaStacy se probouzí v podzemním městě a musí jít s ostatními dětmi do školy.

Druhý den ráno jsem si chvíli představovala, že jsem pořád doma. Sluníčko svítilo, hrála jsem si venku s kamarády. Pak jsem ale musela otevřít oči. Neoslepily mě sluneční paprsky, jak jsem byla zvyklá. Povzdechla jsem si a šla jsem vzbudit rodiče. Došla jsem k jejich posteli, ale našla jsem tam jenom vzkaz: „Stacy, museli jsme jít něco vyřídit, setkáš se s námi na snídani.“ Vůbec jsem netušila, kde se snídaně podává, nicméně můj kručící žaludek mi nedovolil jen tak nečinně sedět, takže jsem se vydala zeptat místních. Chtěla jsem za sebou zamknout, jenže jsem nedostala žádné klíče a stejně nám případný zloděj neměl co ukrást. Vyhlídla jsem si nejbližší osobu a zeptala se: „Dobrý den, jsem tu nová, mohl byste mi, prosím, říct, kudy se dostanu do jídelny?“ Muž byl moc nápomocný a přesně mě navedl na místo určení.

Kráčela jsem podzemními ulicemi, až jsem dorazila do jídelny. Zahlédla jsem rodiče a přisedla jsem si k nim. O pár minut později se začalo podávat jídlo. Moc jsem se nenajedla, ale na to jsem v tu chvíli nemyslela. Když všichni dojedli, dobrovolníci odnesli nádobí a na improvizované pódium v čele místnosti vystoupila mladá žena. „Vítám všechny nováčky,“ promluvila, „dospělé prosím, aby se vrátili do svých domovů, děti půjdou se mnou na výcvik.“ Výcvik? Aspoň jsem měla šanci seznámit se s ostatními dětmi. Až se nás setkalo všech deset nováčků, následovali jsme ženu směrem k budově školy. Zavedla nás do třídy a pokynula, abychom počkali na učitele. Chtěla jsem s někým navázat rozhovor, ale děti nevypadaly, že by si chtěly povídat, tak jsem si radši prohlížela třídu.

Nevypadalo to tu špatně. Stěny byly pestrobarevně vytapetované a celý prostor působil přátelským dojmem. Navíc se zde nacházelo nejmodernější vybavení. V každé lavici byl zabudovaný notebook, asi na hodiny informatiky. Po stěnách byly umístěné holografické projektory a zdi se daly kdykoliv přepnout na režim virtuální reality. Víc už jsem toho vypozorovat nestihla, protože do třídy vešel učitel.

Jeho vzhled mě na první pohled udivil. Čekala jsem nějakého starého „páprdu“, našemu učiteli mohlo být tak nanejvýš třicet. Rozhodně vypadal sympaticky. „Dobrý den, já jsem David Smith a budu vás učit technologii,“ představil se nám. Jeho hlas mě zaujal. Byl hluboký a chladný, ale svým způsobem překrásný. V kombinaci s jeho dlouhými černými vlasy a dokonalým úsměvem to byl muž mých snů.

V hodině jako takové jsme probírali počítače, programování a hlavně internet. Zdálo se mi to zábavné, protože učitel pokládal hodně otázek a výuka byla vcelku interaktivní. „K čemu nejvíc používáte internet?“ ptal se nás.

„K získávání informací,“ odpověděla jsem popravdě.

„A kde je získáváte,“ doplnil otázku.

„Na Googlu,“ shodla se většina třídy.

„A v tom je právě ten problém,“ začal učitel s výkladem, „do Googlu jste zadali víceméně veškeré své osobní údaje. Hledali jste informace o městě, kam se stěhujete, vybírali jste dárky pro kamarády a zjišťovali, kdo jsou vaši noví učitelé. Z toho už si takový gigant jako Google může něco vyvodit.“ Do jeho výkladu náhle zazvonilo a museli jsme se přesunout do tělocvičny.

Zvedla jsem se a následovala dav. Šli jsme rovně po chodbě, zahnuli jsme doprava a pak doleva. Pak už jsem cestu zapomněla a musela jsem se smířit s faktem, že se na zpáteční cestu budu muset někoho zeptat. Došla jsem až do šatny a přemýšlela, do čeho se mám převléct. Pohledem jsem narazila na hromádku, na které ležel štítek s mým jménem. Netušila jsem, jestli to není oblečení někoho, kdo se jmenuje jako já, přesto jsem si ho oblékla. Po pěti minutách si pro nás přišla učitelka a přešli jsme do tělocvičny. Před vchodem jsme měli jeden po druhém projít scannerem, který zhodnotí naši fyzickou kondici a předpoklady pro boj. Přepadla mě mírná tréma, protože jsem na tom ve sportech nikdy nebyla moc dobře. Scannerem jsem ale prošla a vstoupila jsem do tělocvičny.

Prostor působil rozhodně zajímavě. Po celé místnosti byly rozmístěné přístroje pro trénink ve virtuální realitě a stanoviště pro boj ve dvojicích. Já jsem neznala nikoho ze spolužáků, s kým bych mohla bojovat, takže jsem zamířila k virtuální realitě. Nasadila jsem si brýle a ocitla jsem se ve světě plném robotů, které jsem nejspíš měla porazit. Začala jsem kolem sebe zuřivě kopat a ohánět se rukama, ale něco jsem nejspíš dělala špatně, protože se přede mnou po pár vteřinách objevil nápis „Game over“. Zkoušela jsem to znovu, dokud nezazvonilo.

Snažila jsem se převléct do civilu obzvlášť rychle, ale přesto mi zbytek třídy utekl a přišla jsem do hodiny historie pozdě. „Kde si myslíš, že jsi, mladá dámo?!“ oslovila mě pěkně stará učitelka.

„Jsem tu nová, nemohla jsem najít učebnu,“ omluvila jsem se jí a sedla si do lavice.

Učitelka už mě asi přestala brát na vědomí, protože pokračovala ve výkladu: „Když jsem byla stará jako vy, v roce 2014, nepotřebovala jsem žádné mikročipy na chytání wi-fi v mozku nebo promítání filmů na sítnici. Stačil mi chytrý telefon, ten si vy snad ani nepamatujete.“

„To nás chce jenom kritizovat, nebo co?“ pomyslela jsem si. Navíc telefon doma máme. Táta ho občas používal, když neměl dost peněz na volání z hlavy. Zbytek vyučování jsem učitelku poslouchala jenom na půl ucha. Povídala o nezajímavých věcech, jako fejsbuk, nebo jak se to jmenovalo. Zvonění pro mě bylo vysvobozením a mohla jsem jít za rodiči.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek You know who I am 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!