OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » xxx11

27.01.2010 (16:00) • slecinka • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1926×

Megi

Seděla jsem v kině vedle Coryho a upřeně jsem sledovala plátno - na kterém promítali nějaký sci-fi film - no vlastně to tak jenom vypadalo, protože jsem byla myšlenkami úplně jinde. To se mi stalo v kině úplně poprvé, většinou jsem do filmu tak zahleděná, že když skončí, mám pocit, jakoby trval minutu a pak ještě měsíc řeším všechny jeho detaily. Jenže teď to tak nebylo. Musela jsem stále uvažovat nad člověkem, který mi až nebezpečně moc přilehl k srdci. Neříkám, že jsem se zamilovala, nebo tak, vždyť skoro ani nemůžu vědět, co to znamená.  Třeba jen proto, že vždycky, když jsem byla „zamilovaná“ ukázalo se, že je to jenom hloupý pocit, který vyprchá. Pocit, který vznikl, kvůli tomu, že ke mně byl dotyčný hodný, díky tomu, že se mi líbil a taky proto, že jsem s ním něco prožila, ale tohle nebylo zamilování. Jen pocit. Jakési pouto. Prostě si myslím, že láska je spíše věc vymyšlená společností. Věřím v touhu a taky v zamilovanost. Ale láska? Co to je? Ještě ke všemu láska na celý život, to nejde. Vzrušení, touha, pochopení, stejné názory – to všechno jednou vyprchá. Jenže lidem to obvykle dojde pozdě a proto spolu zůstávají napořád.

Tím vším jsem jen chtěla říct, že na Coryho nepohlížím, jako na člověka, kterého miluju. Ale, jako na kluka, který se mi strašně líbí a je prostě báječný. Líbí se mi na něm, jak umí být protivný, i když to obvykle odnesu já. Prostě se mi vždy líbili záporňáci a Cory umí být dokonale odporný a zlý. Ale umí být i hodný a milý, jako třeba teď, když je tu Teo. Je jako vyměněný, ale i přesto mám pořád pocit, že ho něco trápí.

Ale stejně, když si vybavuju, jak jsem ho neodhadla první den. Hrůza. Ještě teď se vidím, jak jsem po něm po chudákovi skočila a jak dětinsky muselo působit to, že jsem se ho nechtěla pustit. No co, já jako jedináček jsem se na nového člena hrozně těšila, tak mi to trochu ujelo.

Vzpomínám, jak mi otec oznámil, že sem Cory přijede. Okamžitě se mi před očima zjevil chlapeček, s uplakanýma modrýma očima v černém obleku, který se pevně držel své mamky. Ta měla na rozdíl od něj čelist pevně sevřenou, asi aby nebrečela.  Byl to hrozný den – pohřeb jeho otce se neuvěřitelně táhl a já v té době ani nevěděla, co se děje.

I přes hroznou vzpomínku jsem měla najednou radost a otce jsem zavalila tisícem dotazů, na které obvykle odpovídal slovem „nevím“. Proto jsem se rozhodla, že si Coryho vyzpovídám, až přijede a taky se stalo, když jsem mu první večer vlezla do pokoje. Ten večer byl ještě přátelský, ale potom se stal nějaký zvrat. Na druhý den jsem mu totiž napsala na ICQ a tam mě urazil nejhorším možným způsobem, ještě teď jsem vytočená, když si vybavím to, jak mě ponížil a udělal ze mě batole. Proto jsem se rozhodla mu dokázat, jak jsem „dospělá“ a tak jsem to trochu přepískla na jedné party u kámoše, vrátila jsem se úplně na mol a ještě s klukem, kterého jsem znala pár hodin. V mém stavu mi vůbec nedošlo, že může využít mé opilosti a třeba mě povalit někde do keře. Jediné, co si z té noci ještě pamatuju, byla ledová sprcha od rozzuřeného Coryho a její následky na druhý den. Těmi následky myslím to, jak jsem byla nemocná, ale nakonec jsem za tu nemoc i ráda. Jinak bych se s Corym asi neusmířila a navíc ten den mi došlo, že je hrozně náladový a nebrala jsem si potom všechno tak osobně.

Nemocná jsem nebyla dlouho, horečka za pár hodin ustoupila a mě už bylo zase dobře. Takhle jsem to měla s nemocemi pořád, když už se mi tedy podařilo onemocnět, trvalo to maximálně dva dny.

Další zvrat byl, když Corymu zemřel kamarád a on odjel zpátky domů na jeho pohřeb. Těch pár dní mi hrozně chyběl, měla jsem tendenci mu napsat, nebo aspoň zavolat, ale nechtěla jsem působit, jako nějaká stíhačka. Taťka byl tou dobou taky nějaký nervózní a věčně nebyl doma, proto jsem většinu času trávila s Darlou u nás.

A když se Cory vrátil i s Teem, málem jsem oněměla úžasem. On má snad tiskárnu na krásné kamarády, pomyslela jsem si. Teo nebyl jenom krásný, ale měl i skvělou povahu. A to, že si s Darlou padli do oka, by nepřehlédl ani slepý.

Vrátila jsem se zpátky do reality a otočila se na kluka vedle mě. Shodou okolností se naše pohledy střetli, nervózně jsem se na něj usmála a on mi úsměv křečovitě vrátil. Mám pocit, že s ním dneska opět není něco v pořádku.

„Nebaví Tě to?“ zeptala jsem se a uhnula jsem na chvíli pohledem. Měla jsem pocit, že mi četl myšlenky, koukal se na mě tak divně a já ucítila, jak se mi hrne krev do obličeje.

Miluju člověka, který vymyslel tmu v kině.

„Nevím, asi jo jenom… Zamyslel jsem se a teď a nějak mi unikla pointa,“ odpověděl a já svižně přeběhla očima plátno. Hlavní hrdinka filmu se zrovna hádala s nějakým mužem, který moc, jako člověk nevypadal.

„Jsem na tom úplně stejně,“ zamračila jsem se.

„Nechceš colu, popcorn nebo něco? Dívej, mám tu bonbony, kinder vajíčko a chipsy. Nechceš?“ ptal se mě a přitom si mazal rty jelením lůjem.

„Mňám. Ty máš kinder vajíčko?“ zasmála jsem se a on mi ho podal z batohu.  Nadšeně jsem ho rozbalila, rozpůlila a hodila po něm vnitřek s hračkou. Ještě, že to chytl, jinak by to schytal můj otec přímo do hlavy.

„Hej, co děláš?“ zasmál se.

„Slož to prosím,“ zažadonila jsem a kousla si do čokolády, kterou jsem už tak dlouho neměla a podívala se na Coryho, jak pokročil. Nijak, vnitřek vajíčka se mu rozsypal a podle toho, co jsem viděla, se snažil najít různé součástky. Všimla jsem si, že má hlavu dinosaura mezi nohama.

„Počkej, nehýbej se,“ řekla jsem a natáhla jsem ruku směrem k jeho klínu. Všimla jsem si, jak najednou celý ztuhl. Teda, jak zkoprněl, aby jste mě pochopili správně. A vykulil ty své modré oči. No jo vypadalo to blbě. Zajela jsem mu rukou mezi stehna a vytáhla kousek hračky. Když jsem s vítězoslavným výrazem zvedala hlavu, zaregistrovala jsem šokované výrazy Tea, Darly a hlavně taťky, který vypadal, že za chvíli dostane infarkt.

„No Megi?!“ řekl zaraženě a já dostala strašný záchvat smíchu, i když jsem byla rudá až na prdeli.

„Ale já mu jen,“ snažila jsem se vysvětlit potom, co jsem se přestala smát, ale otec mi skočil do řeči.

„Co jen? Hrabala mezi nohy?“ zašeptal a tím rozesmál ty dvě hrdličky. Cory se taky culil, ale bylo vidět, že je mu to nepříjemné.

„Měl tam,“ snažila jsem se zase něco říct.

„Megi, my moc dobře víme, co má kluk mezi nohama,“ řekl se smíchem a já už měla rudé asi všechno. Darla se držela za břicho a s uslzenýma očima oddechovala a připravovala se na další záchvat smíchu.

„Ale ne. Chtěla jsem vytáhnout,“ pořád jsem se snažila obhájit.

„Jejda, myslím, že nepotřebuju vědět detaily,“ nenechal mě zase doříct a já už začínala rudnout i vzteky. Myslím, že celé kino z nás muselo být paf. Vzdala jsem se pokusu o sebe obhajobu, protože by to bylo čím dál tím horší.

Nabručeně jsem se podívala na Coryho, který měl batoh na klíně a pevně semknutou čelist. Doufám, že jsem ho zase nenaštvala…

Předchozí<< // Další>>

Autor: slecinka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek xxx11: