OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wrong, which can change the future - 4. část



Wrong, which can change the future - 4. částUPOZORNĚNÍ: Celá kapitolovka bude zaměřena na vztah dvou mužů ( = shounen ai ).

S trochu menším zpožděním vám přináším další pokračování příběhu. Yoshi se bojí vrátit domů. Toshimu to nedá spát a zjistí, kdo jeho andílkovi ublížil. V této kapitole se dozvíte část Yoshiho minulosti a něco o jeho strachu.

4. část – Minulost anděla

 

Pomalu jsem otevřel oči. Trochu jsem se divil, že jsem vůbec dokázal usnout. Yoshi se mi tiskl k hrudi. Ještě spal. Tváře měl propadlé. Pozoroval jsem ho s úsměvem. Rukou jsem mu shrnul vlasy z čela. Víčka se mu lehce zachvěla. Dnešní ráno bylo čímsi jiné. Za okny bylo vidět vycházející slunce. Paprsky se lehce dotýkaly našich tváří. Yoshiho vlasy se podivně leskly v tom světle. Lehce se mu zachvěla víčka, než je otevřel. Díval se smířeně do vycházejícího slunce. Vypadalo to, že si ani neuvědomil mou přítomnost. Minuty utíkaly a já nevěděl, co mám dělat.

„Mám rád tyhle východy slunce,“ promluvil jsem, aniž bych si to uvědomil.

Polekaně zvedl hlavu. Do mých očí se zapíchl jeho pohled. Vypadal jako vystrašená laň. Když si uvědomil, že na mně leží skoro celým tělem, narovnal se vedle mne do sedu. Přikrývku si přitáhl blíž k tělu.

„Měl by sis zas lehnout, aby ti nepopraskaly ty strupy,“ něžným hlasem jsem ho upozornil.

Nejistě mě poslechl a lehl si zpět. Tentokrát se pokoušel každému dotyku vyhnout. Prohlížel si mě, nevím, co tím zjišťoval. Tušil jsem, že mu má přítomnost není asi zrovna teď příjemná. Vyškrábal jsem se na nohy a protáhl se. Měl jsem tělo docela ztuhlé. Vytáhl jsem si ze skříně černé triko. Svlékl jsem si košili, ve které jsem spal. Cítil jsem Yoshiho pohled v mých zádech. Trochu mě to vyvádělo z míry, ale nakonec jsem se úspěšně oblékl.

„Půjdu udělat něco k snídani,“ houkl jsem na něj, než jsem odešel.

Zjistil jsem, že Sachiko nám tu nechala nějaké sladké koláčky. Usmál jsem se, vážně jsem je měl rád. Napůl ospale jsem šel zkontrolovat obsah ledničky. Moc tam toho nebylo. S povzdechem jsem vyndal mléko. Z nějakého důvodu jsem dostal chuť na kávu. Dal jsem vařit vodu, mezi tím jsem vyndal dva hrnečky a nasypal do nich dvě lžíce kávové směsi. Následně jsem ji zalil vodou a čekal tři minuty, než jsem tekutinu dolil mlékem. Rozdělil jsem koláčky na talíře. Nevěděl jsem, jestli by pro něj bylo lepší jíst zde, nebo jestli mu to nemám donést do postele. Uslyšel jsem klapnutí dveří, tak jsem se otočil. Zalapal jsem po dechu.

Yoshi opatrně nakračoval mým směrem. Měl na sobě jen mou košili a ty boxerky. Ta košile mu byla opravdu hodně velká. Její rukávy měl vyhrnuté, tak odhalil bělostné obvazy na zápěstích. Otisky prstů na jeho krku nebyly tak znatelné. Jeho vlasy byly opět rozcuchaně, jak jsem byl na to zvyklý. Vypadal opravdu nádherně. Nervózně přešlápl.

„Nechtěl jsem tam být sám…“ sklonil hlavu.

Usmál jsem se nad tím. Byl tak roztomilý. Došel jsem k němu a bez dovolení ho uchopil do náruče. Nejdřív se koukal trochu vyjeveně, ale potom se začal smát. To překvapilo pro změnu mě. Vážně mu slušel úsměv. Opatrně jsem ho posadil na židli u stolu.

„Moc rád vidím zase tvůj úsměv,“ poznamenal jsem.

Naservíroval jsem před něj talíř s hrníčkem, až potom jsem si odnesl ke stolu jídlo i pro sebe. Posadil jsem se proti němu a sledoval jsem jeho úsměv, když koláček ochutnal.

„Doufám, že ti chutnají. Sachi je osobně pekla,“ obeznámil jsem ho s úsměvem.

„Sachi? Kdo je Sachi?“ zeptal se s podivným výrazem ve tváři.

„Já jsem Sachi.“ Oba jsme nadskočili při zvuku toho hlasu.

Ta zmiňovaná osoba stála kousek od nás a královsky se bavila naší reakcí. Vlasy měla svázané do culíku, ofinu opět načesanou do čela. Na sobě měla černé kalhoty a bílou halenku. V ruce držela svou kabelku, na které byly placky s animovanými postavami. Tentokrát svoje papuče vyměnila za černé boty na podpatku se šněrováním. Ve tváři měla podezřelý úsměv. Rychlým krokem zamířila mým směrem… a než jsem se nadál, byl jeden z mých koláčků fuč.

„Sachi! Vrať to zpět!“ rozzlobeně jsem se po ní ohnal.

Chtěla se mi uhnout, ale zavrávorala a skončila mi na klíně. Oba jsme se začali děsně smát. Ale nejdůležitější bylo, že jsem koláček ukořistil zpátky. Všiml jsem si Yoshiho pohledu. Jeho výraz posmutněl a probodával mou kamarádku podivným pohledem. Sachi se podivuhodným způsobem postavila zpátky na nohy.

„Proč tu jsi, Sachi?“ Nedokázal jsem spustit pohled z jeho tváře.

„Přišla jsem zkontrolovat Yoshiho, jestli se mu nezhoršil stav,“ mluvila najednou vážně.

Popošla k němu a zkoumavě si ho prohlížela. Přikrčil se pod jejím pohledem.

„Ahoj, já jsem Sachiko. Vypadá to, že už ti je lépe,“ představila se mu.

Nechápavě se na ni díval, asi zapomněl, že ona ho včera ošetřovala.

„Sachi ti ošetřovala ty rány,“ jemně jsem mu připomněl.

„Aha, děkuju.“ Uhnul pohledem.

Sachi si založila ruce na prsou. Mračila se a zkoumala maličkého pohledem. Najednou se otočila na podpatku a mířila si to ke dveřím.

„Jdu do práce.“ Oba jsme za ní zírali.

Když za ní klaply dveře, vrátil jsem se opět k jídlu. Yoshi mě sledoval a měl v očích otázku.

„Děje se něco?“ vybídl jsem ho.

Nejistě se zavrtěl na židli. „Ona, ta žena, je tvoje přítelkyně?“

Zaskočilo mi. „Ne, je to má kamarádka.“

Nevěděl jsem, proč se ptá, ale asi se mu malinko ulevilo. Spokojeně se zakousl do koláčku. Pozoroval jsem ho s úsměvem, vážně na tom byl líp než včera. Celou snídani jsme dojedli mlčky. K mému překvapení mi pomohl umýt i nádobí.

„Půjdu ti dát vyprat rifle, ať se do něčeho můžeš později obléct,“ rozhodl jsem se.

Odešel jsem do koupelny a vhodil oblečení do pračky. Obstaral jsem pračku, trvalo mi to trochu déle. Yoshi seděl v obýváku na gauči, hlavu měl sklopenou. Vypadal velice zmučeně. Pak zaregistroval můj příchod. Opatrně jsem si sedl k němu.

„Toshi – san?“ dívaly se na mě jeho obrovská kukadla.

„Hm?“ Čekal jsem.

„Mohl bych u tebe na pár dní zůstat?“ Jeho hlas byl nejistý.

„Nemůžeš jít domů?“ zeptal jsem se, protože jsem nevěřil, že by chtěl bydlet s člověkem jako já.

Cukl sebou, když jsem to vyslovil. Po chvilce uhnul pohledem. Najednou mi pár věcí v hlavě secvaklo.

„Počkej, Yoshi! Neříkej mi, že…“ Zalapal jsem po dechu. „Co se stalo?“

Začervenal se a zachvěl, po tváři mu stekla slza. „Udělal to znovu…“

„Kdo, kdo to udělal?“ pokoušel jsem se z něj dostat.

„Matčin přítel…“ řekl po chvíli otálení.

Stiskl jsem ruku v pěst. Nemohl jsem pochopit, jak mu to mohl udělat.

„Chceš mi říct, co ti všechno udělal?“ Pokoušel jsem se být klidný.

„Pomůže mi to?“ Sedl si do tureckého sedu, ruce si položil do klína.

„Nevím, mým klientům to po čase pomůže.“ Nechtěl jsem mu lhát, a proto jsem neřekl všechno.

Zavřel oči. Víčka se mu jemně zachvěla, jak se potápěl v mučivých vzpomínkách na ty okamžiky. „Vždycky jsem chodil domů, když byla doma matka nebo už spal. To jsem měl jistotu, že mi nic neudělá. Když jsem odcházel od tebe, šel jsem do práce a pak domů. Zapomněl jsem, že matka někam odjela. Vrátil se dřív, než jsem čekal. Našel mě v pokoji, jak se převlékám…“

Chvěl se, po tvářích se mu opět začaly kutálet slzičky. Lehce jsem se dotkl jeho ramen. Otevřel poplašeně oči, ale tvářil se překvapivě vyrovnaně. Pomalinku jsem si opřel jeho hlavu o mou hruď a pevně ho objal.

„Nemusíš nic říkat, pokud nechceš,“ zašeptal jsem mu.

„To je dobrý… možná vážně pomáhá se svěřit.“ Polkl, než pokračoval. „Potom mě nějakým provazem přivázal za zápěstí k posteli a pak… prostě si užil. Bolelo to.“

Při posledních slovech skoro plakal. Něžně jsem ho hladil po vlasech. Nedokázal jsem si představit, jakou bolestí si musel projít.

„Nenechám ho, aby ti znovu ublížil, to ti slibuji,“ přísahal jsem.

Jeho hlavička se zvedla, bylo vidět, že mi chce věřit. Toužil jsem zabít toho, kdo mu tak ublížil, protože zavřít bylo málo.

„Vezmu si zítra v práci volno a zajedeme pro tvoje věci,“ plánoval jsem si.

„… Takže tu můžu zůstat?“ Oči mu plály novou nadějí.

„Můžeš tu zůstat, dokud budeš chtít,“ řekl jsem mu s úsměvem.

Jeho tělíčko se přitisklo blíže k mému tělu. Po tvářích mu stékaly slzy dojetí.

„Arigatou, Toshi – san…“


Arigatou = děkuji


Snažila jsem se přidat tuto kapitolu, co nejrychleji to šlo. S dalším dílem to vidím opět na víkend, tak, prosím, trpělivě čekejte. Malinko vám nastíním děj příští kapitoly: Yoshi se na malou chvilku bude muset zpět do svého domova a postavit se čelem strachu.
Chtěla bych vám poděkovat za komentáře u předchozí kapitoly, velmi potěšily. Budu ráda, když mi necháte komentář i zde. Předem děkuji. Vaše Gwendolin


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Wrong, which can change the future - 4. část:

6.
Smazat | Upravit | 03.11.2013 [12:00]

Mockrát děkuju za Vaše komentáře, cením si jich. Pokusím se přidat další pokračování co nejdřív.

5. Ryuu přispěvatel
03.11.2013 [0:03]

RyuuMaličký Yoshi je k umazlení.. Jak mu mohl někdo zkřivit byť jen vlásek? Emoticon Asi ho nikdy neviděl v kostýmku servírky... *pokyvuje hlavou* A Sachi zasahuje! Stejně, jako Aki-chan...
těším se na příští kapitolu (ano.. polepším se a poslušně hlásím, že se přihlásím v komentářích, když už tě nutím to přepisovat Emoticon ) Tož to... Přeji všechno nejhorší té svini, co ublížila maličkému... A Toshimu co nejlepší mušku, až ho bude někde třískat (-__-)
Opravdu mám ráda, jak píšeš. Díky, že tuhle povídku vydáváš Emoticon

4. Marča
02.11.2013 [22:18]

Och narazila jsem na tvoji povídku nedávno a je úžasná... mám ráda tohle téma, takže se těším na pokračování s čím vším ještě přijdeš. Emoticon Emoticon Emoticon

3. martinexa přispěvatel
30.10.2013 [19:45]

martinexaChudák malej. Emoticon

29.10.2013 [13:13]

Ja toho šmejda zabiju holýma rukama!!!!! Emoticon Bastard! Doufám, že mu Toshi dá co proto! Emoticon Už aby tu byla další kapitola. Moc se o ty dva bojím. Emoticon Kdo ví, co na ty dva ještě chystáš... Emoticon Emoticon

1. ninik
29.10.2013 [12:27]

Super!!! Díky za další kapču Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!