OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wolf Academy - 5. kapitola - Překvapení

25.10.2011 (13:00) • Shadow3 • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1046×

5. kapitola – Překvapení

Mike se jen usmál. „Něco moc důležitého. Jdou po tom vlkodlaci, upíři, i lidé. Nehledáte náhodou Rozálii Stein?“

***

Rozálie něco tušila. Byla z toho celý týden ve špatné náladě. Nikolas si o ní už dělal starosti. Ještě před večerním společným posezením u ohně za ní zašel.

„Rózo?“ zeptal se opatrně, položil jí ruce kolem pasu a jemně si ji k sobě přitiskl. Lehce ji políbil na krk a pošeptal do ucha: „Copak se děje?“

„Já nevím,“ zašeptala v odpověď. „Nevím, ale jako bych cítila… temnotu.“ Náhle se hlasitě rozesmála. „Temnotu… no jasně. Už mluvím jak nějaká věštkyně,“ smála se ještě hlasitěji.

Nik se zamračil. Prohlížel si ji ostřím zrakem. „Cítíš něco zlého. Takovou předtuchu, viď?“

Róza ztuhla. Zadívala se mu do očí a chtěla něco říct, ale slova se jí zadrhla v krku. „Vím, co cítíš,“ povzdechl si. „A to znamená, že nepřijde nic dobrého.“

„Cože?“ nechápala.

„Něco tušíš. A když někdo z členů smečky něco zlého tuší, zvlášť, když je to vůdce, není to nikdy dobré. Věř mi.“

„A co přesně cítím?“

„Jo, ehm… to já opravdu nevím. Ale jedno vím jistě. Nejspíš to bude mít zuby a bude to rádo kousat, nemyslíš?“ zasmál se. „A nebo to bude mít šest očí, co ty na to?“ utahoval si z ní.

„Hej,“ okřikla ho. Pak se ale taky rozesmála. Chvilku bylo všechno perfektní. Jen tam tak spolu stáli a smáli se.

Náhle z blízkého křoví cosi zašustilo. Oba dva ztuhli, jejich oči se soustředily jen na místo, odkud se ozval onen zvuk.

Asi minutu tam stáli v bojovné pozici a čekali, co se bude dít. Když konečně něco uslyšeli. Byl to křik ze dvora. Nějaké dítě křičelo o pomoc. Rozběhli se k němu největší rychlostí, ale to, co viděli, bylo šokující.

***

Mike se uvelebil na měkkém křesle a nalil si skleničku alkoholu. „Tak povídej, Miku,“ usmála se pobaveně Helena. „Kde ji najdeme?“

„Ne tak rychle. Nejprve dohoda.“

„Samozřejmě,“ ušklíbla se upírka.

„Ten kluk… Nikolas… zemře. To je první dohoda. A smečce se jinak nic nestane. Chcete jen tu dívku, tak si ji seberete a zase odtáhnete, jasné?“

„Jasné,“ znovu se ušklíbla. „Tak kde je?“

„V lese, se smečkou. Je to kousek severně od skal, ucítíte je nejspíš na míli daleko,“ zašklebil se. Chtěl ještě něco dodat, ale to už před ním nikdo nestál. V místnosti byl teď úplně sám. Povzdechl si, dolil si do sklenky pití a začal prohledávat knihovnu.

***

Helena svolala všechny upíry v pevnosti.

„Musíme ji získat zpět! Nikdo nebude zbytečně zabíjet členy smečky. A nikdo neublíží Nikolasovi, černému vlkovi,“ usmála se. „Toho zabiju osobně.“

„A vy dva,“ ukázala na upíry před sebou, „vy tu budete hlídat Mika, rozumíte?“

Přikývli.

„Fajn,“ shrnula to. „Jdeme!“

Něco přes sedmdesát upírů se hrnulo ven. Nikdo nesměl běžet před Helenou, ta běžela jako velitel klanu. Ale i tak všichni běželi dost rychle i na upíra. Ani nevnímali stromy kolem sebe. Soustředili se jen na pach vlčí srsti. Smečka byla blízko.

Konečně k ní dorazili. Na dvoře bylo právě malé, nebohé děvčátko. Zde už neplatila původní myšlenka „nezabít“, zde už šlo o touhu po krvi.

Upíři se na děvčátko vrhli a Helena jim ani nebránila. Věděla, že to sem přiláká Rozálii i Nikolase. A to bylo hlavní. Na nějaké dohodě s Mikem už jí nezáleželo.

***

Rozálie s Nikolasem uviděli tlupu upírů, jak trhají děvčátko na kusy. A právě v tu chvíli před sebou Róza rozpoznala ženu. Helenu.

Helena se k ní začala pomalým krokem přibližovat. Nikolas se rychle změnil ve vlka a vrhl se po Heleně. Ta zmizela v lese a Nikolas hned za ní.

„Super,“ zašeptala zděšeně Rozálie. Zadívala se na tlupu upírů a soustředila se jen a jen na ně.

Zvládne to. Ona je přeci vyvolenou, je vůdkyní smečky. Postaví se jim a rozerve je na cucky. Za to, co udělali té malé holčičce… za to si nezaslouží žít.

Plynulou proměnou se změnila v bílou vlčici a oči jí zaměřily cíl. Jako by hlásily: Cíl zvolen. Zabíjet.

Tak dost. Tohle si k její smečce nikdo dovolovat nebude, pomyslela si.

Pozvedla hlavu a hlasitě zavyla. Ten zvuk upíry zaskočil. Teprve teď si všimli nepřítele. Mysleli si, že ona se nedokáže měnit, že je ještě moc mladá, ale ne. Ona byla přímo kouzelně vražedná.

Rozálie se mohutnými skoky vrhla proti prvním dvěma upírům a zaryla své tesáky do jejich hrdel.

***

Helena si v lese zrovna hrála s Nikolasem na honěnou, když uslyšela zavytí. Takhle mohl výt jen někdo. Bílá vlčice.

V tu chvíli se začala modlit, aby to byla Rozáliina první proměna a aby ještě neuměla pořádně bojovat, protože jinak věděla, co by to znamenalo. Upíři by mohli být zaskočení a tak i snadno napadnutelní.

Zastavila se uprostřed místa a čekala, až k ní doběhnou Nikolasovy tlapy. Ať však poslouchala, jak chtěla, nic neslyšela. Nikde nikdo.

Rozhlédla se, ale ať zaostřovala jakkoli, žádný pohyb nezaznamenala.

„Sakra,“ zaklela.

Nikolas se připravil ke skoku. Ach, jak ho ta upíří bestie podcenila. Kdyby mohl, začal by se teď řáchat smíchy, jak ji obelhal.

Myslela si, že běží stále za ní, ale on už čekal na skále, připraven udeřit.

Mohutnými tlapami se odrazil od kamene a zaryl tesáky do její paže. Ona se hned ohnala, samozřejmě. Odhodila ho na skálu. Bolestí zakňučel, ale hned zase vstal.

Začali kolem sebe kroužit. Helena se pobaveně smála a Nikolas se jen soustředil na její krk. Už se těšil, jak ho rozerve, kousek po kousku, a pak… pak už bude od té bestie navždy pokoj.

***

První dva upíři byli mrtví. To už jí přispěchali na pomoc ostatní členové smečky.

Ihned se proměnili ve vlky a snažili se pomoci Róze.

Rozálii se na jazyku objevila upíří krev. Fuj. Byla tak hořká. Rychle vytáhla tesáky z hrdel těch pijavic a odhodila je na stranu. Zamířila k dalším.

Jednoho jen rozdrásala drápy a byl mrtvý. Na dalšího se vrhla a tesáky mu roztrhala krk. Pak na ní někdo skočil a chtěl jí zlomit žebra. Převalila se na záda, polámala mu svou vahou všechny kosti a potom mu od těla urvala hlavu.

Takto to pokračovalo dál, dokud neměla pocit, že to tu už smečka zvládne sama.

Rozhlédla se, zavětřila a rozběhla se do lesa.

Slyšela pouze tři věci: Tlukot svého srdce, usilovný dech a dopadající tlapy na zem.

Autor: Shadow3, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wolf Academy - 5. kapitola - Překvapení: