OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wolf Academy - 1. kapitola - Zmatená (1/2)

23.09.2011 (17:00) • Shadow3 • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1521×

1. kapitola – Zmatená (1/2)

Na tváři jsem ucítila hřejivé světlo. Otevřela jsem oči a zamžourala k otevřenému oknu, od něhož vycházely sluneční paprsky světla a doléhaly až ke mně. Bylo krásné sobotní ráno.

Podívala jsem se na budík, který ležel na nočním stolku, a zjistila, že je kousek před sedmou hodinou ranní. Odkryla jsem ze sebe přikrývku, posadila se a rozhlédla se po mém útulném pokoji. Vstala jsem z postele, rychle ji ustlala a zamířila k šatníku. „Tak co si dnes vezmu na sebe?“ ptala jsem se zamyšleně a prohlížela si úhledně srovnané komínky svetrů, triček a kalhot. Znovu jsem pohlédla k oknu a nakonec se rozhodla pro šaty. Vždyť bylo léto a jindy než v létě jsem neměla možnost šaty vytáhnout. Musela jsem využít příležitosti.

Koukajíc přitom do zrcadla, jsem si oblékla modré šaty. Učesala jsem si dlouhé tmavohnědé vlasy a zadívala se na své oči. Dnes jako by zářily více než jindy. Už tak jsem si zvykala, že mi lidé často říkali, jak moc výrazné mám oči a že to vypadá hezky, ale dnes jako by zelená duhovka téměř pulzovala…

Ozvalo se hlasité ťukání na dveře. Úlekem jsem odskočila od zrcadla a málem vrazila do skříně. „Dále,“ řekla jsem.

„Dobré ráno, zlatíčko! Dnes je ti šťastných šestnáct let!“ usmívala se mamka a v rukou nesla velký čokoládový dort s číslem 16 a kolem něho byly zapálené svíčky stejného počtu. Za ní do pokoje vstoupil táta a můj starší bratr Alan. Všichni tři s úsměvem začali zpívat narozeninovou koledu. Za jiných okolností bych vybuchla smíchy, jak komicky vypadali. Ale dnes jsem se na ně s láskyplným pohledem nemohla vynadívat. Tolik se snažili nezpívat falešně, jen aby mi udělali radost. Když dozpívali, mamka mě vybídla: „Tak šup, něco si přej!“

„Jo, a přej si taky něco za mě,“ přidal se vesele Alan. Jenže, co víc si přát? Mám úžasnou rodinu, krásný dům, v němž bydlím, ve škole se mi daří moc dobře a kolem sebe mám celou kupu věrných přátel. Tak co víc si přát… Sfoukla jsem svíčky s přáním, abych o to vše nikdy nepřišla.

Alan zahvízdal, táta začal tleskat a mamka mi řekla nějakých pár povzbudivých slov, ale bohužel jsem je v tom rozruchu, co dělali oni dva, nedokázala slyšet. „Tak, když už jsme tě konečně překvapili, nevezmeme si ten dort na zahradu?“

„Jasně, mami,“ přikývla jsem, „jen se ještě doobléknu.“

„Jistě, tak mi zatím počkáme dole.“ Alan se už natahoval prsty k dortu, aby mohl ochutnat čokoládovou polevu. Mamka ho však naštěstí včas zastavila. „Alane, přeci nebudeš sestře ujídat dort!“ pokárala ho.

„Vždyť já ho jen chtěl ochutnat, jestli náhodou není zkažený…“ neslo se za nimi. Ozvalo se bouchnutí dveří a poté se v domě rozhostil naprostý klid. Sama pro sebe jsem se usmála.

Dopnula jsem si šaty, obula si botky a ještě jednou vše zkontrolovala v zrcadle. Vše jak má být až na… oči. Přistoupila jsem blíž k zrcadlu. Zelená duhovka pulzovala čím dál více. Blíží se čas odejít, blesklo mi hlavou. Trhla jsem sebou, až jsem skoro zakopla. Vyděšeně jsem se podívala na svůj odraz v protějším skle. To nebyla má myšlenka.

Plná strachu a zděšení jsem rychle seběhla dřevěné schody do dolejšího patra a zamířila k zadnímu vchodu do zahrady. Náhle jako by se kolem mě něco mihlo. Stihla jsem postřehnout jen černou čáru. Oči mi těkaly sem a tam. Až konečně uviděly pohyb. Tenhle ale viděly až příliš ostře.

Stvoření se mohutným skokem vrhlo proti mně. Ani nevím jak – nejspíš reflexem – jsem ho paží přirazila k zemi na tvrdé parkety a držela pevně u země.

Byla to žena. Blondýnka. A usmívala se.

„Co tu chcete? Co jste zač?“ křikla jsem na ni. Povolila jsem stisk a žena se ladně postavila. Dívala se mi přímo do očí.

„Nejdřív se asi představím. Jsem Helena Wondersová. Jsem pověřena tě v den šestnáctých narozenin dopravit do akademie.“

Autor: Shadow3, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wolf Academy - 1. kapitola - Zmatená (1/2):