Povídka bude o 16leté dívce která má rakovinu. Tají to před každým jen její rodina ví celou pravdu. U rodičů si vydupala že půjde na střední školu. V 1.části jsou její pocity i to jak to vnímá její rodina. A proč si vlastně vydupala tu školu? To všechno se dozvíte když si to přečtete.
09.04.2010 (16:00) • MrsMysteryGirl • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 992×
„Máte rakovinu. Ale dá se to ještě vyléčit, stačí kdy budete chodit na chemoterapie. Je tu menší šance že se toho zbavíte.“
Tyhle slova mi zněla v hlavě celý měsíc. Nechci přijít o vlasy, chci chodit normálně do školy. Nechci aby mi bylo špatně. Chemoterapii jsem tedy razantně odmítla. Moje vlastní rodina z toho byla smutná-vlastně i já. Vždyť já ani nedodělám střední školu. Vždyť teprve budu nastupovat do prváku. Vlastně už zítra nastupuji. Prázdniny utekly opravdu hrozně moc rychle. Kvůli té rakovině mi řídnout vlasy, postupně mi vypadávají. Jediné moje štěstí je že to není zatím tolik vidět. Vlasy mi šahají po lopatky, takže když ztratím pár vlasů tak to není vidět.
„Vážně chceš nastoupit do té školy?“ zeptala se mě už po několikáté moje mamka.
„Chci,“ odpověděla jsem jí jednoduše.
Chtěla něco namítnout ale umlčela jsem zvednutím ruky. Povzdychla si a odešla z mého pokoje. Copak jí musím říkat proč chci do školy? Chci žít normální život. Mít plno kamarádů-to je moje přání. A ne dřepět doma, přitom se utápět v sebe lítosti. Nikdy jsem to nedělala, ani nebudu začínat. Před lidmi ze základky jsem to utajila skvěle. Udělám to i tak na střední. Já nepotřebuji ničí lítost. Nechci lítostivé pohledy, opravdu nic podobného. Já jsem se smířila s tím že nedodělám střední školu. Moje mamka nechce o tom ani slyšet. Ale proč? Musí se s tím smířit jako já přece. Vím že nechce přijít o svojí jedinou dceru. Taky o ní nechci přijít. Bohužel můj osud byl před určen-jako každý jiný. Občas slyším mamku v noci brečet. Bolí mě to. Hlavně když vím že já za to můžu. Vlastně jí komplikuji život. Musí se mnou na kontroly do nemocnice. Občas musí odložit svojí práci, jen abych mohla do nemocnice. Tolik se za to nenávidím. Copak to jde jinak? Mamka si nedá říct. V tomhle je hrozně tvrdohlavá. Když takhle přemýšlí, tak si nejsem přesně jistá proč chci do té školy. Vždyť bych tu střední mohla začít až za rok. Co si tu nalhávám Vím přesně proč tam chci. Cítím že mě tam něco táhne. Škoda že to nedokážu určit. Tuším že mě tam něco dobrého a přitom opravdu hodně bolestného potká. Jen co to bude?
„Terez večeře.“ Zavolal na mě táta ze zdola.
„Jasně už letím.“ Houkla jsem.
Takže už je zase večer? To jsem vážně přemýšlela půl dne? Tyhle stavy celkem nesnáším. Než se vydám na cestu po schodech dolů tak se musím prohlídnout v zrcadle. Hm…kruhy pod očima jsou u mě na denním pořádku. Před rodinou je nemaskuji, jen když jdu do školy nebo ven-to se skoro vůbec nestává. Zamračím se na svůj odraz-bohužel udělá to samé, takže ta unavená a nemocná holka jsem vážně já. Po tvářích mi teče pár slz. Jen si je zhnuseně utřu. Snad jsem řekla že nebudu brečet ne? Proč občas brečím? Snad jsem smířená ne? Ale ano jsem. Jen mě to bolí. Jen koukne na ten odraz, nic se nezměnilo pořád tam je ta unavená a smutná holka.
„Terezo!“ Zavolal znovu táta.
„Vždyť už jdu.“ Znovu houknu.
Tentokrát opravdu už musím. Rychle vyjdu ze svého pokoje. Můj pohled se zastaví na schodech. Kvůli tomu jak jsem oslabená jsem mírně oslabená. A dost! Už zase na to začínám myslet! Copak se už přestávám řídit heslem: „Užívej života dokud to jde.“ Je to pravda. Pravou nohu dám opatrně na první schod. Tak spadnu no a? Nic mě tu už nedrží jen rodina…aspoň to bude rychlejší smrt. Zamrkám abych rozehnala tyhle myšlenky. Sejdu pomalu ty schody. Hele já nespadla. Důvod k úsměvu! Do kuchyně jsem přišla tedy s úsměvem.
„No konečně už jsem myslel že tam budu muset jít.“ Řekl táta se smíchem.
Pobaveně na něj kouknu. Lehce pokrčí rameny. Raději ho neřeším. Koukne na jídlo co mám k večeři. Špagety. Tak tohle jídlo prostě miluji. Zbouchala jsem ho docela rychle.
„Bylo to dobré. Ale už si půjdu lehnout. Dobrou.“
Řekla jsem s úsměvem. Táta mě obdařil ještě s větším. Nekomentovala jsem to. Lehce jsem vyběhla schody. Šla jsem do sprchy. Po celém dnu dobré uvolnění. Učesala jsem se-pokud bylo co. Ne dělám si srandu. Mám ještě celkem hodně vlasů. Sice ne jako dřív ale mám. Zakroutím hlavou na sebou. Ze stolu jsem si vzala mp3. Lehla jsem si a ještě chvilku přemýšlela.
Autor: MrsMysteryGirl, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek What if die? 1.Část:
no ja, musela som si pozrieť tvoj profil a odrovnala si ma 
gramatika, štylistyka,, blá blá keci, holky čo sa tu oháňajú týmito základmi asi pozabudli, že ak nie si admin tak to musí prejsť schválením takže k ich adrese len Skús si požiadať o to byť adminom 
k textu... no neviem, priateľ prekonal rakovinu plúc prišli mu na to v období keď sme otehotneli, a bol na tom podobne ako tvoja hrdinka, vedela som to len ja a nik iný, nechcel zaťažovať okolie a tak sme si tým, prešli sami.Stavi slabosti a vypadávanie vlasou apatie, týmto všetkým sme si prešli keĎ sa nasadila chemoterapia, tvoje príbehy sú ako črepy môjho života a Bože dievča ja ťa budem blahorečiť 
Naozaj tu nebudem riešiť chyby,aj ja mám v texte more a keĎ si to po sebe kontrolujem až kývam hlavou... 
ale v tvojich poviedkach je toľko sily a emócií že sa človek musí sústrediť na hľbku a nie na gramatické nedostatky. u mňa jednoznačne poviedka dokonalá plná krásy a skutočného života.Aj keď som zástancom sladkých blbostí, pre realitu, ktorá nie je pekná, milujem poviedky, kde nie všetko končí šťastne až do smrti.
Souhlasím s Annou43474, je to smutné, ale ne špatně napsané... 
Drsná kritika tu vždycky bla a bude....nic si z ní nedělej, povídka je vážně pěkná a máš i zajimavou myšlenku.......jsem zvědavá jak to bude dál...
Super, tomu ta řikaš zlepšeni nalady,m ja bulela jak želva 
Tak!!! Cha, chtěla jsi kritiku, máš ji mít!!!
Takže, zaprvé - ta gramatika!!! Uáááááááááááá 
Jak mi to můžeš udělat?!?!?!
Zadruhé - před a za pomlčky patří mezera!!!
Zatřetí - za tečku v názvu patří mezera a ta Část má být s malým č!!!
Začtvrté - jednou se ti tam opakují dvě slova!!!
Zapáté - co ti mám ještě vytýkat??? Nápad se mi líbí, je to změna. Nic jiného než gramatika asi vytknout nejde - snad jen kdyby byl někdo zapřísáhlý nepřítel tohohle tématu, což já nejsem. Takže ti stejně gratuluju a tleskám a chválím, ať se ti to líbí nebo ne /*muhehehehehehehehe*/
A je to. 
Bylo by fajn, kdyby se povídka jmenovala stejně jako ji máš napsanou ve shrnutí.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!