OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vyvolená - Prolog + 1. kapitola

25.09.2012 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 431×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Prolog

Strach, paniku, bezcennost, to prožívají zbylí lidé na této planetě. Svět ovládají příšery, nikdo neví odkud se vzaly. Zahubí všechno co jim vstoupí do cesty, nemají slitování. Mnohý se pokoušely vzepřít se jim, zabít je, vyhrát nad nimi. Nikomu se to ale zatím nepodařilo. Země je zpustošená, tak zničená ještě nikdy nebyla, změnila se k nepoznání. Lidí ubývá a zdá se, že to nic nezmění. Ale co když někdo překoná svůj strach? Někdo, kdo najde odvahu? Někdo, kdo věří, že by to mohlo být jako dřív? Někdo, kdo se smrti nebojí a pro záchranu by obětoval svůj život?

1. kapitola

Běžela jsem jako o život, po pravdě řečeno mi o život šlo. Stačil kousíček a už bych byla v pasti, naštěstí jsem jim utekla. Zamířila jsem ke skále, odhrnula kámen a sundala si malý klíček, který mi visel na krku a zastrčila ho do malé dírky. Kameny se začali odsunovat, až vytvořili malí průchod. Rychle jsem do něj vlezla a kameny se vrátlil zpět na své místo. Dále jsem pokračovala úzkou chodbou, která vedla do nitra skály. Trvalo měsíce než jsme to vybudovali. Došla jsem k velkým dřevěným dveřím, zatáhla za kliku a otevřela je. Uvnitř se nacházela malá místnost, ve které sedělo kolem padesáti lidí, poslední na naší planetě. Jakmile mě uviděli, všichni se postavili a netrpělivě čekaly.
,,Mám špatné a dobré zprávy," řekla jsem tak nahlas, aby mě všichni slyšely. ,,Které chcete slyšet první?" Pokračovala jsem.

,,Ty špatné," ozvalo se jednohlasně.

,,Tak dobře, za chvíli budeme muset tuhle skrýš opustit, když těm příšerám nepřestaneme krást zbraně, najdou nás, jedna mě málem chytla," oznámila jsem.

,,No jo, ale to by sme zemřeli, už tak nemáme co jíst," ozvalo se z davu.

,,A co podle vás máme dělat?" Řekla jsem, ikdyž jsem moc dobře věděla, že na tuhle otázku odpověď nedostanu.
,,A ta dobrá zpráva, podřilo se mi uloupit jídlo a nové zbraně ale to nikam nevede, musíme zemřít nebo bojovat!" Vykřikla jsem a doufala, že se všichni přidají ke mě. Opak byl pravdou, všichni na mě nevěřícně koukali.
,,No tak, lidi, vzpamatujte se. Tohle je jediná šance," řekla jsem s odhodláním.

,,Nechceme zemřít, zůstaneme tady, je to k ničemu, jsme slabý," vykřikovaly lidé. Byli jasně proti, ale co víc můžu dělat.
Sklopila jsem hlavu ale potom mě ještě něco napadlo.
,,Uděláme to tedy takhle, upřímě, mám vás ráda ale nevidím jinou možnost. A proto vy kdo to chcete se mnou zkusit, pojďte ke mě. Láme mi to srdce ale bohužel, nedá se nic dělat, dobře si to rozmyslela" řekla jsem a lehce zdůrazňovala každé slovo, aby si uvědomili do čeho by šli.
Davem se prodíral Liam, můj nejlepší kamarád, moc mě tím potěšil.
Postavil se vedle mě a zpříma se mi zahleděl do očí.
,,Já věděla že mě nezklameš," zašeptala jsem a on mi políbil čelo.
O chvilku později začali přicházet další. Benjamin, Aria, Troy, Marty, Agata, Zara a Kitty. Všichni to byli mí přátelé.
,,Ještě někdo? Rozmyslete si to dobře. Jste rozhodnuti?" Optala jsem se.
Asi jsme byli všichni, celkem nás bylo devět. Děvět statečných lidí, kteří se nebojí pohlédnout smrti zpříma do očí. Sice mě ostatní svým rozhodnutím zklamaly, ale oni toho za chvíli budou litovat, poznají pravdu. Jenže to už bude příliš pozdě.
,,Děkuju vám všem, sama bych to rozhodně nezvládla," poděkovala jsem těm osmi lidem, kteří do toho šli se mnou.
,,Nemáš vůbec zač, rádi ti pomůžeme," řekl Liam a mile se na mě usmál. 

Obrátila jsem se k lidem, kteří na nás naštvaně a zároven přemýšlivě koukali.

,,Opravdu je mi to moc líto, budeme se snažit. Uděláme cokoliv aby jsme vás zachránili. Můžetese na nás spolehnout. Ještě přesně nevíme co podnikneme ale nejspíš se vydáme na dlouhou cestu, kam půjdeme nevíme. Snažte se zůstat v úkrytu, když už půjdete ven, dávejte dobrý pozor aby vás příšery nezpatřili. Věřím, že najdeme nějaký způsob jak všechno napravit," dokončila jsem svou řeč. Doufám, že se uhlídají.

,,Takže, co teď? Musíme si domluvit postup a taky sehnat vybavení..." navrhla Aria. V tom se mi líbila, byla vždy pohotová.

,,Tak jdeme na to," řekl Troy a šibalsky se usmál. 

 Opustili jsme skálu a vyšli ven. Panoval tam chaos a zmatek. Příšery byli všude. Nikdo neví co jsou zač ale mají podobný tvar těla jako člověk, jenže mají třeba jen jedno oko. Jedním slovem jsou hnusný. A co hůř - umí zacházet se zbraněmi. Pomalu jsem se plížila po zemi, ostatní za mnou. Rychle jsem vstala a skočila za hromadu něčeho. Nejde popsat co to bylo. Musíme se dostat na druhou stranu bývalého města.
Jedna příšera nás zahlédla.

,,Ajaj," stačila ještě říct Zara, než po nás příšera zaútočila laserovou pistolí. Na poslední chvíli jsem stačila uhnout, jinak by bylo po mě. Ohlédla jsem se, jestli za námi někdo nestojí a zdrhala pryč. Ostaní za mnou. Zpomalila jsem, když jsem si myslela, že jsme v bezpečí.
,,To bylo o fous," řekl udýchaně Marty.
,,J-J-Julie, podívej se za sebe," vykoktala vyděšeně Kitty.
Otočila jsem hlavu a vyvalila oči.
Za námi stálo obrovské monstrum, snad ta největší příšera jakou jsem kdy viděla. Měla jedno obrovské oko na hlavě a v ruce něco držela. Ani jsem nestačila zaregistrovat co vlastně drží, vím jen, že špička toho byla dost ostrá, protože se to v okamžiku zapíchlo těsně vedle mě. Celá jsem se vyděsila a zůstala tam tak stát.
,,Padáme," vykřikl Liam, který se vzpamatoval jako první. Sebrala jsem všechnu sílu a běžela za ostatními jak nejrychleji jsem mohla.

Doufám, že se vám první kapitola líbila. Vím, že je moc krátká, to proto, že nevím jsetli se bude někomu líbit a bude chtít pokračování.

Ještě mám na vás takovou prosbu : kdyby se to někomu z vás líbilo, napište mi jestli chcete tenhle obrázek nebo ten, který je na shrnutí. Je to taková drobnost ale záleží mi na tom. :-) 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vyvolená - Prolog + 1. kapitola: