Vyvolená - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole se rozhodne, kdo bude mít vše na starost. Tajná mapa a smutná událost.

05.10.2012 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 310×

Chytla jsem se obouma rukama žebříku a opatrně slezla dolů do podzemí, no jo, naše nová skrýš. Museli jsme si najít jiný úkryt, je to bezpečnější. Ostatní mě následovali. Když už byli všichni dole, Benjamin začal vysvětlovat.
„Zbraně jsou uloženy v támhleté truhle," řekl a prstem ukázal na velkou truhlu stojící v koutě.

„Já jsem vyrobila speciální zbraně, sice tak nevypadají, ale fungují velice dobře. Později vám vysvětlím, jak se s nimi zachází," řekla Agata a každému podala malý kufřík.

„A je tu ještě jedna věc, musíme si zvolit někoho, kdo tomu všemu bude "velit"," podotkla Kitty.
Všichni se na sebe podívali, ale nakonec se všechny oči upřeně dívaly na mě.

„Já?" Vyhrkla jsem udiveně.

„Ano, ty. Vzpomeň si, byl to tvůj nápad, si nejvhodnější, víme, že to dokážeš," řekl Liam a zadíval se na mě těma svýma zelenýma očima. Zbožňovala jsem ten pohled.

„Tak dobře, já si to tedy vezmu na starost," řekla jsem, ale moc jsem nevěřila, že to zvládnu.

„A jak začneme?" Optala se Zara.

„Ehm. No. Já... musíme něco vymyslet," vykoktala jsem. Absolutně jsem nevěděla, co dělat. Pár nápadů tady bylo, ale nedaly by se uskutečnit. Nikdo nevěděl, jak dál.

„Počkat, vzpomínám si, že můj praděda, ještě když žil a já byl malý kluk, mi pověděl o jedné mapě. Řekl, že je kouzelná a že by měla pomoct světu, až bude nejhůř. Jen ti vyvolení jí dokážou nalézt. Bral jsem to jako pohádku, ale teď mi to přijde jako možnost, jak zachránit svět," dopověděl Marty a já na něj vykulila oči.

„A myslíš, že by nám pomohla?" Zeptala jsem se nevěřícně.

„No, jistě, stačí ji jenom najít..." řekl, ale bylo na něm vidět, že sám tomu moc nevěří.
Mám mu věřit? Co když je to opravdu jen pohádka, a co když ne? Něco mi ale našeptávalo, že to musím zkusit.

„Pokud souhlasíte, zkusíme ji najít, pokud ne," odmlčela jsem se. „Budeme muset vymyslet jiný plán," dodala jsem.
Všichni přikývli. Potěšilo mě to, byla jsem ráda, že nemusím vymýšlet něco jiného.
„Pamatuješ si, kde je ta mapa ukrytá?" zeptala jsem se s nadějí, že ví.
„No... já to jistě nevím ale pár týdnů po tom, co mi to řekl, zemřel. Chtěl jsem se ho na to zeptat ale bohužel, bylo pozdě. Tuším, že by mohla být ukryta v jeho domě," odpověděl a omluvně se na mě podíval.
„Lidi, pořád zapomínáte na jednu věc. Jestli je to mapa, musí nás dovést k nějakému pokladu, nebo něco takového. Bez toho by byla na houby," podotkla Kitty a měla naprostou pravdu.
Všichni se zamysleli. Nervózně jsem přešlapovala z nohy na nohu a čekala na názory druhých.
„Ať už je na té mapě cokoliv, najdeme ji," rozhodl Benjamin.

„Tak dobře. Marty, pamatuješ si, kde tvůj praděda bydlel?" Zeptala jsem se a doufala, že bude vědět.

„Pamatuju si, kde bydlel, ale nevím, jestli to teď najdeme. Hodně věcí se změnilo...," řekl omluvně.

„Neboj, najdeme to," uklidňovala jsem jeho a zároveň sebe.

***

„Nenajdeme to," vypravila jsem ze sebe, když jsme stáli na místě, kde se měl údajně nacházet pradědečkův dům. Tady nebylo nic. Domy, které tu kdysi stály, byly srovnány se zemí.
„Pak už nám může pomoci jen jeden člověk," řekl Marty.

„Jaký?" Zeptala jsem se.

„Silvius, jeho kamarád. Byl o hodně mladší než on, takže předpokládám, že stále žije. Jednoho dne prý někam zmizel, nikdo o něm už nic neslyšel," odpověděl.

„A proč by právě on nám mohl pomoci?" Ptal se Liam.

„Protože o té mapě taky věděl, a množná víc než praděda, zapoměl jsem vám to říct," řekl a podíval se na mě.
V tu chvíli jsem nevěděla co na to říct. Mám ho poslechnout?
„Možná ho někdo z těch lidí ve skále znali...," přemýšlela Aria nahlas.
„Dobrý nápad," usoudila jsem.

Vydali jsme se tedy zpět do nitra skály. Vylezli jsme po žebříku ven z úkrytu. Pomalu a tiše jsme se přibližovali ke skále. Skryli jsme se za obrovský balvan a pozorovali okolí, jestli náhodou někde poblíž neni nějaká příšera.
Najednou se pod námi mírně zatřásla zem a ozvalo se hlasité dupání. Ke skále se přiřítila obrovská příšera a něco k ní hodila. Potom hned zmizela. Polilo mě horko když jsem zjistila, co tam zahodila. Dynamit.
„Rychle! Skrčte se!" Vykřikl Liam, který stál hned za mnou a srazil mě k zemi. Ihned poté jsem uslyšela strašnou ránu. Chvilku jsem nic neslyšela. Podívala jsem se ke skále, vlastně kdysi skále. Nezbylo po ní nic.
„Nééé," vykřikla jsem zoufale. Liam mi zacpal pusu. Po chvíli dal svou ruku pryč. Na těch lidech mi tolik záleželo a teď jsou pryč.
Obrátila jsem se na Liama a položila mu svou hlavu na jeho rameno a brečela. Silně si mě přitiskl k sobě a já cítila tlukot jeho srdce. Slzy mi tekly potokem a nedaly se zastavit.

***

Pomalu jsme se loudali do naší skrýše.
„No tak, Julie. Alespoň máme jistotu, že jsme poslední lidé na planetě. Můžeš být hrdá," snažil se zklidnit situaci Troy ale vůbec se mu to nedařilo. Teď mi mou náladu nespraví nikdo na světě.
„Ehm. To asi nebylo vtipný... tak nic," řekl Troy a radši mě nechal jít před ním. Jindy mi nevadí, že takhle vtípkuje, ale teď se to nehodilo.
Všechno je to moje vina. Měla jsem je vzít s sebou, měla jsem pro ně něco udělat. Všechno jsem to pokazila. Byla jsem naštvaná sama na sebe.
„Hlavně si to, Julie, nedávej za vinu," kladl mi na srdce Liam. Jako by mi četl myšlenky. Položil mi ruku svou ruku na mé rameno a dál kráčel se mnou.
Měla jsem chuť se vším praštit, usnout, probudit se a zjistit, že to je jen sen. Bohužel není.

***

Posadila jsem se na dřevěnou židli a usrkávala teplý čaj. Ostatní postávali v koutě skrýše a o něčem se radili.
Po chvilce jsem se zvedla a přistoupila k nim.
„Tak co, vymyslely jste něco?" Zeptala jsem se.

„No, naše nápady jsou moc složité," řekl Benjamin a obrátil se na mě, prosebně se pousmál, abych něco vymyslela já. Já jsem ale měla plán vymyšlený.
„Takže, zítra ráno začneme. Sbalíme si věci na dlouhou cestu, hlavně zbraně a ostatní věci, které potřebujeme. A najdeme Silviuse, za každou cenu! I kdyby jsme za to položili život, souhlasíte?" Dokončila jsem. Všichni se na sebe navzájem podívali.
„Jo, zítra začneme, bude boj," řekl Liam. V očích se mu zajiskřilo a šibalsky se usmál.

Prosím o komentáře. :-D

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování