OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Výjimečná: Začátek - 3. kapitola

01.10.2011 (13:00) • Sue • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 776×

Pohled Erica:

Vycházel jsem z pokoje, když se ozval vyděšený výkřik matky. Rychle se přemístil za ní a začal utěšovat. Podíval se na toho, kdo ji vyděsil a ztuhl. Na zemi ležela dívka kolem patnácti a okolo byly bílé růže, ale náš druh má jenom tři barvy. Červené, oranžové a tyrkysové, ale ona má bílé! Je teda jediný anděl, co má takovou barvu.

Klekl si k ní, vzal do náručí a rychle přenesl do svého pokoje. Položil na postel a rychle došel pro matku. Měla spoustu pokousání.  Kde tady mohla narazit na vlkodlaka. Něž jsme přijeli, pročesával jsem okolí. Nikdo kromě nás tu nebyl.

Dýchala mělce a její rány se nehojily. Sliny vlkodlaka to ochromují. Bylo mi jí líto. Měla krásné hnědo-černé vlasy, které byly dlouhé a krásně vlnité. Bílá pokožka, krásně tvarované tělo a oči výrazné tyrkysové barvy. Afrodita jí není ani po kotníky. Je to bohyně! Matka dělala, co mohla a povedlo se to. Unaveně došla do mého pokoje a sedla si na postel. Sedl si vedle a objal ji.

„Je to, co ty, že ano, Ericu?“ promluvila na mě.

„Ano,“ a přemýšlel jakou barvu křídel má.

„Ale neměla žádná křídla nebo jsem si jich nevšimla?“

„Neměla. Myslím, že tělo se pokoušelo zahojit rány,“ odpověděl jí.

„Ty rány se zahojí do dvou týdnů. Já půjdu spát a ty běž taky.“ Nežne se usmála a byla pryč.

Ulehl jsem v pokoji pro hosty a nemohl tu dívku pustit z hlavy. Jestlipak ovládá živly. Odkud si neznámá? Pomyslel jsem si a usnul.

XXX

Byl jsem s ní v pokoji a díval se z okna. Leží tu dva týdny a pořád jen mělce oddychuje. Mnoho nocí přemýšlel, odkud se vzala. Upřímně měl jsem strach. Není jen ledajaká, ona je výjimečná.

Pomalu přicházel k posteli a viděl, jak tělo reaguje. Její tvář dávala vědět, že se něco děje. Dotknul se jí a sledoval, co se bude dít. Pod ní se objevila křídla v divné poloze.

Došel jsem k ní a nadzvedl a roztáhl křídla. Odtáhl se, abych viděl. Její křídla byla šedá a ty nejdelší a největší měla zbarvené do rudě červené. Taky jsem se přeměnil, šel z pravé strany. Roztáhl a nemohl se divit. Moje měřily tři metry, ale ty její byly o metr delší.

„K-kdo jste?“ řekla koktavě a velmi tiše.

A já se pořádně lekl. Odskočil a nevěřícně si ji prohlížel. Poskládal křídla a zkoumavě prohlížel. Její oči do mě propalovaly díru.

„Jmenuji se Eric Wilson a ty?“ řekl jsem mile a usmál se.

Pohled Eleny:

Ta tma byla nudná a děsivá. Před očima mi probíhal celý můj život. Myslela na mámu, tátu, bratra a na mé kamarádky. Bylo mi do breku. Tma nechtěla ustoupit, jak sálal ten chlad, který mě chtěl pohltit.

Po nějaké době jsem ucítila pálení na lopatkách a potom nepříjemný pocit. Někdo mě nadzvedl a něco v zadu dělal. Bylo mi hned líp. Za chvíli se objevilo bílé světlo a to se začalo rozšiřovat.

„K-kdo jste?“ zakoktala jsem a řekla velmi potichu.

„Jmenuji se Eric Wilson a ty?“ a ten Eric si mě začal zvědavě prohlížet a já ho propalovala pohledem.

„Elena.“ A zkoumavě si ho prohlížela. Měl černé vlasy v emo stylu, černé tričko s lebkou a černé kalhoty. Celkově vypadal velmi sexy, a k tomu ty smaragdové oči. A ten jeho usměv. No tak, Eleno, nerozplývej se tu.

„A dál?“ řekl zvědavě.

„Jak dlouho jsem byla mimo?“ odvedla řeč jinam.

„Dva týdny.“ A přišel blíž. Cože, já byla dva týdny mimo!?

Mé tělo okupovala síla a já se zvedla. Vzadu to vypadalo, že mi tam dali závaží, ale proč by mi to tam dávali? Otočila hlavu a zamrkala. Já měla křídla! Mozeček si zase hraje s fantazií, co?!

„C-co t-t-to m-má znamenat?“ zeptala se Erica a doufala, že se mi to jen zdá.

„Ty to nevíš?“ řekl nevěřícně a na to jsem mu zakroutila záporně hlavou.

„Jsi padlý anděl,“ řekl to jako samozřejmost a já jako vykolejená myš na něj koukala a nemohla uvěřit svým uším.

Co na to říkáte?

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výjimečná: Začátek - 3. kapitola: