Vyděděnci – 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Angelina se seznámí s Iverovými přáteli. Příjemnou zábavu s netradičními upíry, wolfmorfi a jinými nadpřirozenými bytostmi přeje Lorian.

02.09.2012 (11:00) • Lorian • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 443×

EDIT: Článek neprošel korecí!

Doma, byla Angelina jako na trní. Ve tři hodiny přijel její táta z práce.

„Tati, k večeři si něco najdi, já jedu za dvě hodiny k Iverovi chceme začít dělat na tom projektu.“ Zavolala na něj Angi ze svého pokoje v patře.

„Dobře ale v deset doma a kde ten projekt budete dělat?“

Angelina seběhla ze schodů: „U Ivera doma. Nebo lépe řečeno v domě jeho přátel. Iver totiž odešel od své původní rodiny která žije v Evropě.“

„Aha,“ hlesl její táta. V tu chvíli naštěstí zazvonil telefon a on ho šel zvednout: „Tady Erik Redyn. … A to si ty Jamesi. Tak co se zase děje? … Cože? … Vlk s blond srstí? Co je to za nesmysl Jamesi!? … No dobře už tam jedu!“

Angelinin táta praštil sluchátkem telefonu: „Kdybych nevěděl že je James Abstinent, tak řeknu že je ožralej. Viděl prý vlka velkého jako medvěd a s platinově blond srstí.“

„Nedávno si říkal že Jamesovi plně důvěřuješ. Navíc je to indián a ti mají dobrý zrak.“ Řekla Angelina.

„Musím tam zajed a zkontrolovat to. Zamkni až odsud půjdeš!“ Erik Redyn vyrazil na cestu do rezervace.

S úderem páté před domem zastavil Iverův sporťák.

„Ahoj Angi. Táta není doma že?“ zašklebil se Iv a políbil jí.

„Jak to víš? Ty jsi tu zase byl!?“ zamračila se Angelina.

„Tentokrát ne, ale pustil jsem Jacka aby se trochu proběhl po rezervaci. Mark ho totiž nechce nechat ani vyvenčit.“ Řekl Iver když jí pomáhal nastoupit do auta.

„Takže, předpokládám správně, že Jack je blond vlkodlak?“ přeptala se Angi, když Iver nastartoval.

„Těsně vedle Jack je Wolfmorf. To jsou vlkodlaci co se můžou proměnit kdy chtějí. Jackova o dva roky starší sestra Janifer je zrzka. Už si někdy viděla úplně zrzavého vlka?“

„Ne!“ usmála se Angi.

„Janifer se nerada mění ve člověka ale slíbila že u příležitosti tvého příchodu se překoná a promění se.“

„Už se nemůžu dočkat až se s tvými přáteli setkám.“ Řekla a položila si hlavu na Iverovo rameno.

Zaparkovali před domem uprostřed lesa. Dům měl z té strany ze které přicházeli veliká okna a prosklené dveře. Zrovna když vystupovali z auta přiřítil se před dům terénní vůz.

Z vozu vyskočil blonďatý kluk s hnědýma očima: „Nazdar Ive! A ty musíš být Angelina rád tě poznávám.“ natáhl k ní ruku. Angi nabízenou ruku stiskla, ruka toho kluka příjemně hřála.

„Kde si s tím autem lítal, Plyšáku!!?“ zeptal se ho Iver předstíraně přísně.

„Nikde brácho, fakt.“ Řekl ten kluk s předstíraným strachem.

Iver se otočil na Angelinu: „Angi dovol abych ti představil svého vlčího bratra: Jack Plyšák Disinherit.“

Jack se s úklonou zašklebil a šel jim otevřít dveře.

Když vstoupili, ocitli se v obrovském pokoji. Naproti dveřím byl krb u kterého ležela do klubíčka stočená rezavá vlčice. Byla obrovská. Když ti tři vstoupili zvedla hlavu. Pak se zvedla a vrtěla ocasem.

„Angi, tohle je Jenifer. Moje starší sestra.“ Seznámil je Jack a skokem se ocitl v křesle.

Jenifer začala Angi vítat, tak jak to dělají psi. Angelina jí začala drbat za ušima, což se jí zjevně líbilo.

„Jenifer kde je Mark a Kate?“ Zeptal se Iver.

Jenifer zavrčela.

„Jsou v kuchyni a vaří večeři.“ Přeložil zprávu Jack a doplnil ji o svůj vlastní poznatek: „Cítím pečené kuře a koláč.“

Na potvrzení těch slov se ozvalo z vedlejší místnosti: „Jacku, Ivere okamžitě sem!“

Jenifr tiše posměšně zakničela. Upír a vlkodlak se na sebe podívali v jejich tvářích se objevil zmatek a pak naráz zašeptali: „Průser!?“

Z vedlejší místnosti vyšel vysoký muž se žlutýma očima a bílými vlasy. Vypadal tak na třicet let. Byl to Mark. Iver s Jackem se před něj s hlubokým povzdechem postavili do pozoru.

„Co to mělo být Jacku? Ta tvoje dnešní procházka po rezervaci vzbouřila ochránce přírody v okruhu padesáti mil.“ Mark vypadal rozzlobeně.

„Snad se tak moc nestalo Marku.“ Ozvalo se od krbu. Stála tam zrzavá dívka se zelenýma očima v jednoduchých bílých šatech: „Místo toho abys je trestal za takovou hloupost, jakou je proběhnuti se po parku, měl bys tu spíš uvítat Iverovu dívku.“

„Máš pravdu Jeni. S vámi dvěma, si to vyřídím později!“ Mark ty dva obešel a stanul před Angelinou a podal jí ruku: „Vítám tě u nás Angelino. Iver nám říkal že jsi odhalila jeho tajemství. Já jsem světlonoš. Jmenuji se Mark Disinherit. Brzy poznáš že jsme poněkud zvláštní rodina.“

Angi si s ním potřásla rukou. Z kuchyně vykoukla žena s copánky zlatých vlasů. Kývla na Jacka s Iverem a ti jí šli pomoct odnést jídlo na stůl.

O chviličku později seděli všichni u stolu ve velké místnosti.

Ta copatá byla Kate, Markova žena. Kate patří k Nefilům to jest rase nesmrtelných potomků padlích andělů.

„Proč vlastně žijete společně?“ zeptala se Angi.

Chvíli bylo ticho a pak se slova ujal Mark: „Víš Angelino, v dřívějších dobách bylo normální že takoví jako my křižovali světem. V dnešní době už to tolik nejde…“

„Všeobecně se myslí že neexistujeme!“ Dodala Jenifer s plnou pusou.

„Proto jsme se postupně dali dohromady, jako rodina se cítíme bezpečnější. Navzájem se chráníme.“ usmála se Kate a pokračovala: „Samozřejmě to že je každý z nás jiný vede občas k neshodám ale těm se nevyhneme. Máme pravidla která všichni dodržujeme.“

„Našim nejdůležitějším pravidlem je zapadnout mezi lidi a nevyčnívat.“ Řekl Jack: „Je to dost těžké, když si nás pozorně prohlédneš musíš uznat že už jen vzhledem vzbudíme rozruch ale zatím se nám daří nějak splynout s davem.“

Angi zapřemýšlela a pak se zeptala: „Co by vás mohlo ohrožovat?“

„Je toho hodně, věř mi.“ Řekla Jenifer: „Naše rodina si musí dát pozor třeba na sektu Lovců nestvůr. Která si dala za cíl vyhladit mýtická stvoření. No, a taky na příslušníky vlastních ras.“

„Jsme vyděděnci svých ras!“ ozval se Iver.

„Ive nehleď na to tak černě. Co jsme už nezměníme. To jak žijeme jsme si vybrali sami. Měli by jsme změnit téma.“ Usmála se Jenifer.

„Počkej Jeni. Jak to myslíš Ive? Vyděděnci?“ zeptala se Angi.

„Já a Kate nejsme nejtypičtější představitelé svých ras. O mě už víš a Kate…“ Iver se na Kate podíval a ta lehce přikývla aby Iver pokračoval: „Kate má dobré srdce a to žádný jiný Nefil nemá.“

„Zbytek rodiny je poznamenán vazbou s námi.“ ujala se slova Kate: „Jacka a Jenifer by ostatní Wolfmorfové roztrhali na kusy kdyby věděli že žijí pod jednou střechou s upírem. Marka vyhnali z říše světla kvůli svazku se mnou.“

Kate se smutně usmívala a Angelina měla pocit že otevřela bolestivé rány v srdcích těch které chtěla mít ráda.

Situaci zachránil Jack slovi mířenými na Ivera: „Skoč pro kytaru brácho, ať předvedeme Angelině co jsme pro ni složili.“

Iver se nedal pobízet dvakrát. V mžiku byl zpátky s kytarou. Jack stáhl hadr z klavíru a sedl si na stoličku. Iver si sedl na židli, a vedle klavíru se postavila Janifer s příčnou flétnou.

Nejdříve začal hrát Iver a pak se k němu po třech taktech přidali oba vlkodlaci. Angelině ta hudba připadala úžasná, nikdy nic tak krásného neslyšela. Jemné tóny flétny se proplétali s měkkými tóny klavíru a vše dokreslovali zvuky Iverovi kytary. Iver se při hraní díval přímo na Angelinu a usmíval se.

« Předchozí díl

Autor: Lorian, v rubrice: Povídky » Na pokračování