V této kapitole Angelina zjistí, co je Iver zač a obyčejnému životu dá definitivně vale. Příjemnou zábavu s netradičními upíry, wolfmorfi a jinými nadpřirozenými bytostmi přeje Lorian.
31.08.2012 (17:00) • Lorian • Povídky » Na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 1042×
Angelina by si nejspíš těch maličkostí nikdy nevšimla, nebýt povinného kurzu první pomoci. Měli si ve dvojicích hledat tep. Angelina byla ve dvojici s Iverem. Angi se marně snažila nahmatat Iverův tep, navíc jí prsty téměř přimrzaly k jeho krku. Nedala na sobě nic znát, ale Iver tušil, že co nevidět zjistí čím doopravdy je. Nemusel na to čekat dlouho.
Angelina byla prostě vnímavější ke svému okolí. Iverovi se Angi líbila, poznal, že je jiná než ostatní holky ze školy, ale i tak měl z odhalení svého pravé já strach.
Bylo to pět týdnů po jejich seznámení. Skončila poslední hodina. Studenti rychle opouštěli třídu. Iver a Angelina, jako obvykle, jediní nespěchali.
„Tak mluv, Angi. Nebo se snad bojíš, že bych se ti vysmál za hloupou otázku?“ Iver se na ni otočil, z jeho výrazu by se dalo vyčíst, že ví, že se ho chce na něco zeptat. Zadíval se jí do kobaltově modrých očí, v jeho pohledu se zračilo očekávání.
„Mám, víc než jednu hloupou otázku, Ivere!“ začala Angelina a zvolna se nadechla: „Proč máš studenou kůži? Proč ve škole nic nejíš? Proč nejde nahmatat tvůj tep?“
Angi se odmlčela, její tělo se chvělo. Otázky které vyslovila, se jí najednou zdály neuvěřitelné.
Iver se nadechoval k odpovědi, ale ona ho gestem umlčela: „Možná, znám odpověď já sama. Odpověz mi na jednu, jedinou otázku!“ říkala to pomalu, jakoby neochotně. Ztišila hlas do téměř neslyšného šepotu: „Jsi upír?“
Iver sklonil hlavu, na jeho tváři se objevil úsměv. Potichu ale tak aby to Angelina slyšela řekl: „Podcenil jsem tě, Angelinu. Nečekal jsem že by jsi odhalila mé tajemství tak brzo. Ano, jsem upír.“
Angelina během Iverovi řeči nedýchala a teď jenom vydechla: „Proboha!“ čekala že se Iver bude chtít vymluvit, ale že přizná pravdu bez vytáček? To vážně ne.
„Měli bychom jít.“ Upozornil ji Iver ale Angi nebyla schopna se ani pohnout. Iver jí vzal brašnu s učebnicemi a za ruku ji dovedl k jejímu autu.
U auta se na něj Angi otočila: „Proč… Proč vlastně chodíš do školy? Nehledáš si tu snad nějakou oběť, že ne?“
Z jejího hlasu poznal, že ji ta myšlenka vyděsila.
„Ty o mě máš ale mínění!“ zasmál se: „Copak bych chodil do školy, kdybych lovil lidi?“
„Já nevím? Jsi jediný upír kterého znám. Co jsem slyšela tak upíři pijí lidskou krev.“ Zamyslela se Angelina.
Iver se opřel o její auto: „Většina ano, no vlastně skoro všichni. Já jsem asi jediná výjimka na světě. Můj vlastní klan mě považuje za bastarda.“
„Proč?“ zeptala se Angi a sledovala přitom Iverovy nefritové oči.
Iver se zadíval k nebi potaženém dešťovými mraky a řekl: „Ostatní upíři mají oči červené, já ne. Ostatní by slunce zabilo, mě ne. Ostatní pijí lidskou krev a já… Já jsem na ni alergický!“
„Cože?“ zeptala se Angi. Nechápala!
„Nemůžu lidskou krev ani cítit, je mi z ní špatně.“ Jeho nádherné oči se stočili k jejímu obličeji: „Živím se krví zvířat, není prý sice tak výživná jako ta lidská, ale něco jíst musím. Jsem alergický na to na čem jsou ostatní jako jsem já závislí.“ Usmál se na ni.
Angi na něho nechápavě koukala: „Asi to pořád ještě nechápu. Jak může být upír alergický na lidskou krev?“
„Nevím! Nikdy jsem nezjistil, proč to tak je ale naučil jsem se s tím žít.“ Když domluvil tak Angelinu objal. Pak se beze slova otočil a šel ke svému autu.
Angelina nasedla a jela domů. Cestou přemýšlela o tom, co slyšela a nemohla tomu uvěřit, ten úžasný kluk je jedna z hororových příšer. Když zastavila před domem doufala že se za chvíli probudí ve své posteli ale zároveň si přála aby to sen nebyl.
Její táta seděl v kuchyni a četl si noviny.
„Čau tati, ty si doma?!“ řekla Angi s předstíraným nadšením.
„Je sodpoledne, kde jinde bych měl být?“ zeptal se jí táta žertem.
„Ona už je středa?“ Angelina to najednou považovala za nemožné, Ivera se přece chtěla zeptat už v pondělí. Navíc každou středu musela vařit večeři ona.
„Už je to tak!“ Potvrdil nepříjemnou skutečnost její táta: „Ale jestli máš moc úkolů klidně objednám k večeři pizzu.“
Tahle věta byla podezřelá. ,Něco se děje!‘ pomyslela si Angelina, ve středu je přece večeře na ní. Je to trest za prohřešky z loňského léta.
„Co se děje, tati?“ zeptala se Angi a v hlavě jí nabíhaly katastrofické scénáře, obrázky z katastrof a jména drahých zesnulých.
„Tvé tetě Lauře chcípnul pes. Volala mi. Chce, abychom za ní jeli na víkend.“
„Smůla, tenhle víkend už mám něco domluveného,“ řekla Angi, pro kterou byl víkend u tety Laury vždycky horší než očistec. A jakákoli výmluva, byla li nějaká, bývala pro ní spásná.
„Vážně a co?“ zeptal se její táta.
„Chtěli jsme s Iverem pracovat tenhle víkend na projektu.“ Plácla Angi to první, co ji napadlo.
„Aha, tak to je důležité. Počkat, kdo je Iver?!“ zeptal se jí táta.
Ou! Angi zalitovala že vyslovila jméno své upíří lásky: „Iver, je můj spolužák a kamarád. Má skoro stejný rozvrh, jako já.“
„Aha, kamarád.“ Táta si ještě něco pro sebe mumlal ale to už Angi neposlouchala a šla si dělat úkoly.
Druhý den si Angelina na Ivera počkala na parkovišti. Iver přijel ve svém modrém sporťáku. Angi k němu pomalu došla.
„Ahoj Ivere.“ Usmála se na něj.
„Ahoj,“ řekl on a dal jí pusu na tvář.
„Páni,“ řekla Angi překvapeně.
„Co je?“ zeptal se Iver se zářivým úsměvem.
„Nic, já jen. Jsme pořád jen přátelé nebo…“ Angi se mu zadívala do zelených očí, jako by nechtěla slyšet ale vidět jeho odpověď.
„Chtěl bych, abychom byli něco víc než přátelé,“ řekl Iver a vzal ji okolo ramen. Šli na společnou hodinu dějepisu.
O přestávce, po hodině kterou měli každý zvlášť, ji Iver dohonil na chodbě a zeptal se: „Máš čas dnes odpoledne? Mí přátelé by tě chtěli poznat. Vyzvedl bych si tě u tebe doma.“
„Ty víš, kde bydlím?“ zeptala se Angi překvapeně.
„Jasně že vím. Tak co? Máš dnes čas?“ Iver se opřel o stěnu.
„Jo, čas bych měla, ale nevím jestli mě táta pustí.“ povzdechla si Angi.
„Tak mu řekni, že chceme s tím projektem začít už dneska, abychom to stihli.“ Iverovy oči se šelmovsky zaleskly.
„Jak to sakra!“
„Jak vím, že jsi mě použila jako výmluvu na víkend?“ Angi přikývla a Iver zavrtěl hlavou: „Neříkal jsem náhodou, že vím, kde bydlíš?“
V tu chvíli se zazvonilo na filozofii a oni museli do třídy.
Po vyučování Iver doprovodil Angelinu k autu. Angelina se ho zeptala: „A v kolik hodin tě mam očekávat?“
Opřela se o dveře svého zeleného auta a čekala na jeho odpověď.
„Vyzvednu si tě okolo páté, ale musím tě ještě na něco upozornit.“ ušklíbl se Iver.
„Mám se začít bát?“ zeptala se Angi, když se Iver jednou rukou opřel o její auto. Takže teď stál přímo proti ní.
„To ne!“ usmál se a v očích mu zajiskřilo: „Víš, mí přátelé nejsou sice upíři, ale nejsou to ani lidi.“
„To bude v pohodě Ive. Nezhroutila jsem se z toho, že ty jsi upír. Pokud tví přátelé nejsou ‚obři‘, ‚Bazilišci‘, ,Lochneské příšery‘ nebo jiný mýtický obludy, nevadí mi to,“ řekla Angelina, natáhla po Iverovi ruku a ovinula mu ji kolem chladného krku. Přitáhla si jeho obličej ke svému a něžně ho políbila na ústa. Po dvou vteřinách jí začal polibek oplácet, líbali se několik minut.
Pak Angelina nasedla do auta a odjela. Iver tam ještě chvíli stál a civěl na její odjíždějící auto. Pak se obrátil ke svému sporťáku, a také odjel. V hlavě měl neuvěřitelný zmatek, byl poprvé v životě zamilovaný.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Lorian, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Vyděděnci - 1. kapitola:
Drahá martinexo, děkuji za pobavení. Je milé sledovat tě, jak kolem sebe vztekle prskáš jen proto... protože? No, já ani vlastně nevím proč. :D Zdá se, že kdo tu má problém, jsi ty, protože já tady hodnotím povídku, kdežto ty charaktery lidí, tak se prosím tebe zklidni a uvažuj nad tím, co píšeš.
Ta ironie je v tom, že zatímco mě tu urážíš, já se jen před tebou slušně (povšimni si toho slova) obhajuji.
Nevím, proč tu pleteš adminky, když jsem napsala, že jsem nikoho v úmyslu urazit neměla. Ty jsi ale asi tak primitivní, že máš potřebu se do všech navážet.
A nemusíš mi vykat. 
Umíš něco než do mě rýt slečno buďte tak laskavá a uklidněte se nevim, kdo se tu teď chová zrovna neslušně přečtěte si mé komentáře a své a spočítejte mé urážky a vaše urážky a zjistíte, že kdo se tu chová neslušně jste jen vy. Povídku jsem četla. Nemám s ní takový problém jako vy asi nejsem tak náročná za to vy jste náročná. A urážet tu adminky? Rozhodně nemají tolik času, jak ty si myslíš. Jenže to by jsi se musela obeznámit s tím, jak to tu chodí a né jen kritizovat. Holka moje rodiče sem vůbec nepleť protože sama si mimo.
martinexa: Kritiku jsem napsala zcela slušně, možná mi jen už docházela trpělivost. A mám dost zásadní dotaz, na který když neodepíšeš, budu brát jako odpověď na něj "ne". Četla sis tuto povídku vůbec?
Mě zas dokáže dostat, jak mě obviňuješ z neslušné kritiky, když sama nadáváš cizím lidem (mně), o kterých nic nevíš. Zeptej se svých rodičů, jak by se měl člověk chovat na internetu a co to slušný být znamená.
Přeji pěkný zbytek dne a trochu rozumu. 
Jenny: vzteklé lidi? Podle čeho soudíš, že jen napíšu názor na tvojí kritiku prostě nemám ráda, když někdo neumí napsat kritiku slušně. Hlavně kritiku píšou hlavně lidi, co sami psát neumí a to mě dokáže pořádně dopálit. Toť vše. Nazdar.
Ronnie: Adminům jsem nic nevytýkala, i když přiznávám, že to tak mohlo vyznít. Ale použila jsem slovo admin čísla jednotného, tudíž jsem když tak urazila admina jednoho, a pokud jsi tuto povídku opravovala ty, pak jsi to byla zřejmě ty, koho jsem se tak dotkla. Pokud bych se ti měla za to omluvit, tím spíš by ses pak musela omluvit ty mně za to, že jsem musela číst hrubé gramatické chyby. Ale to je přeci absurdní, nemyslíš?
Chyby ti nebudu vypisovat, nechce se mi to znovu číst, jen snad že kvůli větě „Ty výš kde bydlím?“ bych si málem kdysi vypíchla oči, dnes už to tolik neřeším.
Také bych mohla říct, že jako admin bys mohla mít pravopisně správně komentář, ale je mi to celkem ukradené.
martinexa: Jako arogantní bych se vůbec nepopsala, jen jsem doufala, že kritika by tady slečně (Lorian) mohla pomoci.
A ty sis zas mohla jistě povšimnout, že jsem ani jednou netvrdila, že píšu lépe. A pravděpodobně ti uniká význam kritiky. Být přesvědčena, že kritizovat může jen ten, co umí psát lépe, je dětinské. Snad mohu psát své názory a hodnotit věci, aniž bych tu měla nějaký příspěvek. Zníš absurdně. To jakože chválit zas mohou jen ti, co neumí psát? Vskutku geniální logika! 
Mimochodem, já zase nesnáším ubohé, vzteklé lidi, co kolem sebe kopou a někomu nadávají, aniž by to vše mělo smysl, takže jsme si kvit, můžeme se nenávidět vzájemně.
Omlouvám se autorce, nechtěla jsem to tu psát, ale pochop, že se nenechám urážet a obviňovat z něčeho, co jsem neudělala nebo co nejsem.
Nesnasim takovy arogantni kaci jako jsi ty. Pokud jsi lepsi v psani nez tento autor tak neco uakz a vymysly neco lepsiho.
jenny: Přijde mi nefér, že se bezdůvodně navážíš do Adminů, když o tom, co dělají, vůbec nic nevíš. Chyby v článku nejsou a za tím si stojím. Pokud jsi je tam našla, vypiš mi je do shrnutí a připiš i název článku ať vím o co jde. Děkuji
Autorce se omlouvám, že tuto věc řeším přes její článek. 
Zaujal mě příspěvek od Jenny, takže jsem byla zvědavá jaká ta povídky je. A, bohužel, musím říct, že v některých věcech měla vážně prvdu.
Upíra alergického na lidskou krev jsem v životě nepotkala a popravdě mi to přijde trochu zvláštní ;).
Potom mi občas přijde, že ty věty jsou takové holé a možná chvílema i strohé.. Je to škoda, protože ta povídka by mohla být vážně dobrá :).
Hlavně neber tenhle koment nějak urážlivě, protože to vážně není jeho účel ;).
No, měla by ses odnaučit přísahat, protože kdybys přísahala na svůj život, byla bys už mrtvá.
Je to strašně strohé, máš tam gramatické chyby, což jsem doufala, že to aspoň opraví admin.
Nápad? Zatím žádný nevidím. Myslíš upír alergický na krev? Mělo to lidi ohromit? Nějak se nedaří. A vážně, nejdou ti dva na to nějak moc rychle?
A opravdu, přijde mi to strašně jako nějaký strohý souhrn událostí ze Stmívání, bez příběhu, jen nějaký popis.
Tipuju, že jeho přátelé jsou něco jako vlkodlaci a jestli ne, tak bravo - podařilo se ti mě dovést k mylnému uzávěru. Což zas tak velký úspěch není, lepší by bylo, kdyby jsi zapracovala i na způsobu psaní. Opravdu, zkus spojit některé věty do souvětí, uvidíš, že to jde. Nebo přehoď pár slov, aby to nevyznělo, že se moc opakují, například:
"Po vyučování Iver doprovodil Angelinu k autu. Angelina se ho zeptala: „A v kolik hodin tě mam očekávat?“"
Stačilo by přehodit to na "Po vyučování Iver doprovodil Angelinu k autu. „A v kolik hodin tě mam očekávat?“ zeptala se ho Angelina." a hned to zní jinak.
Nejsem žádný odborník na tyhle věci, nejsem zdejší admin, ale i jako obyčejný čtenář v tom vidím plno takovýchto chyb.
Tentokrát, musím říct, už mě ta absurdita ani nepobavila, spíše nudila.
* Shoda přísudku s podmětem.
* Přímá řeč, pokud po ní následuje uvozovací věta (řekl, pošeptal, přitakal, zeptal, vykřikl atd.) bude přímá řeč končit čárkou (popřípadě otazníkem, vykřičníkem) a uvozovací bude začínat malým písmenem.
NAPŘ.: „Ahoj, rád tě poznávám,\" _pozdravil mě Petr.
„Ahoj,\"_odpověděla jsem.
* Pozor na i/y.
* Čárky.
* Skloňování ji/jí; ni/ní.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!