V této kapitole Angelina zjistí, co je Iver zač a obyčejnému životu dá definitivně vale. Příjemnou zábavu s netradičními upíry, wolfmorfi a jinými nadpřirozenými bytostmi přeje Lorian.
31.08.2012 (17:00) • Lorian • Povídky » Na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 1041×
Angelina by si nejspíš těch maličkostí nikdy nevšimla, nebýt povinného kurzu první pomoci. Měli si ve dvojicích hledat tep. Angelina byla ve dvojici s Iverem. Angi se marně snažila nahmatat Iverův tep, navíc jí prsty téměř přimrzaly k jeho krku. Nedala na sobě nic znát, ale Iver tušil, že co nevidět zjistí čím doopravdy je. Nemusel na to čekat dlouho.
Angelina byla prostě vnímavější ke svému okolí. Iverovi se Angi líbila, poznal, že je jiná než ostatní holky ze školy, ale i tak měl z odhalení svého pravé já strach.
Bylo to pět týdnů po jejich seznámení. Skončila poslední hodina. Studenti rychle opouštěli třídu. Iver a Angelina, jako obvykle, jediní nespěchali.
„Tak mluv, Angi. Nebo se snad bojíš, že bych se ti vysmál za hloupou otázku?“ Iver se na ni otočil, z jeho výrazu by se dalo vyčíst, že ví, že se ho chce na něco zeptat. Zadíval se jí do kobaltově modrých očí, v jeho pohledu se zračilo očekávání.
„Mám, víc než jednu hloupou otázku, Ivere!“ začala Angelina a zvolna se nadechla: „Proč máš studenou kůži? Proč ve škole nic nejíš? Proč nejde nahmatat tvůj tep?“
Angi se odmlčela, její tělo se chvělo. Otázky které vyslovila, se jí najednou zdály neuvěřitelné.
Iver se nadechoval k odpovědi, ale ona ho gestem umlčela: „Možná, znám odpověď já sama. Odpověz mi na jednu, jedinou otázku!“ říkala to pomalu, jakoby neochotně. Ztišila hlas do téměř neslyšného šepotu: „Jsi upír?“
Iver sklonil hlavu, na jeho tváři se objevil úsměv. Potichu ale tak aby to Angelina slyšela řekl: „Podcenil jsem tě, Angelinu. Nečekal jsem že by jsi odhalila mé tajemství tak brzo. Ano, jsem upír.“
Angelina během Iverovi řeči nedýchala a teď jenom vydechla: „Proboha!“ čekala že se Iver bude chtít vymluvit, ale že přizná pravdu bez vytáček? To vážně ne.
„Měli bychom jít.“ Upozornil ji Iver ale Angi nebyla schopna se ani pohnout. Iver jí vzal brašnu s učebnicemi a za ruku ji dovedl k jejímu autu.
U auta se na něj Angi otočila: „Proč… Proč vlastně chodíš do školy? Nehledáš si tu snad nějakou oběť, že ne?“
Z jejího hlasu poznal, že ji ta myšlenka vyděsila.
„Ty o mě máš ale mínění!“ zasmál se: „Copak bych chodil do školy, kdybych lovil lidi?“
„Já nevím? Jsi jediný upír kterého znám. Co jsem slyšela tak upíři pijí lidskou krev.“ Zamyslela se Angelina.
Iver se opřel o její auto: „Většina ano, no vlastně skoro všichni. Já jsem asi jediná výjimka na světě. Můj vlastní klan mě považuje za bastarda.“
„Proč?“ zeptala se Angi a sledovala přitom Iverovy nefritové oči.
Iver se zadíval k nebi potaženém dešťovými mraky a řekl: „Ostatní upíři mají oči červené, já ne. Ostatní by slunce zabilo, mě ne. Ostatní pijí lidskou krev a já… Já jsem na ni alergický!“
„Cože?“ zeptala se Angi. Nechápala!
„Nemůžu lidskou krev ani cítit, je mi z ní špatně.“ Jeho nádherné oči se stočili k jejímu obličeji: „Živím se krví zvířat, není prý sice tak výživná jako ta lidská, ale něco jíst musím. Jsem alergický na to na čem jsou ostatní jako jsem já závislí.“ Usmál se na ni.
Angi na něho nechápavě koukala: „Asi to pořád ještě nechápu. Jak může být upír alergický na lidskou krev?“
„Nevím! Nikdy jsem nezjistil, proč to tak je ale naučil jsem se s tím žít.“ Když domluvil tak Angelinu objal. Pak se beze slova otočil a šel ke svému autu.
Angelina nasedla a jela domů. Cestou přemýšlela o tom, co slyšela a nemohla tomu uvěřit, ten úžasný kluk je jedna z hororových příšer. Když zastavila před domem doufala že se za chvíli probudí ve své posteli ale zároveň si přála aby to sen nebyl.
Její táta seděl v kuchyni a četl si noviny.
„Čau tati, ty si doma?!“ řekla Angi s předstíraným nadšením.
„Je sodpoledne, kde jinde bych měl být?“ zeptal se jí táta žertem.
„Ona už je středa?“ Angelina to najednou považovala za nemožné, Ivera se přece chtěla zeptat už v pondělí. Navíc každou středu musela vařit večeři ona.
„Už je to tak!“ Potvrdil nepříjemnou skutečnost její táta: „Ale jestli máš moc úkolů klidně objednám k večeři pizzu.“
Tahle věta byla podezřelá. ,Něco se děje!‘ pomyslela si Angelina, ve středu je přece večeře na ní. Je to trest za prohřešky z loňského léta.
„Co se děje, tati?“ zeptala se Angi a v hlavě jí nabíhaly katastrofické scénáře, obrázky z katastrof a jména drahých zesnulých.
„Tvé tetě Lauře chcípnul pes. Volala mi. Chce, abychom za ní jeli na víkend.“
„Smůla, tenhle víkend už mám něco domluveného,“ řekla Angi, pro kterou byl víkend u tety Laury vždycky horší než očistec. A jakákoli výmluva, byla li nějaká, bývala pro ní spásná.
„Vážně a co?“ zeptal se její táta.
„Chtěli jsme s Iverem pracovat tenhle víkend na projektu.“ Plácla Angi to první, co ji napadlo.
„Aha, tak to je důležité. Počkat, kdo je Iver?!“ zeptal se jí táta.
Ou! Angi zalitovala že vyslovila jméno své upíří lásky: „Iver, je můj spolužák a kamarád. Má skoro stejný rozvrh, jako já.“
„Aha, kamarád.“ Táta si ještě něco pro sebe mumlal ale to už Angi neposlouchala a šla si dělat úkoly.
Druhý den si Angelina na Ivera počkala na parkovišti. Iver přijel ve svém modrém sporťáku. Angi k němu pomalu došla.
„Ahoj Ivere.“ Usmála se na něj.
„Ahoj,“ řekl on a dal jí pusu na tvář.
„Páni,“ řekla Angi překvapeně.
„Co je?“ zeptal se Iver se zářivým úsměvem.
„Nic, já jen. Jsme pořád jen přátelé nebo…“ Angi se mu zadívala do zelených očí, jako by nechtěla slyšet ale vidět jeho odpověď.
„Chtěl bych, abychom byli něco víc než přátelé,“ řekl Iver a vzal ji okolo ramen. Šli na společnou hodinu dějepisu.
O přestávce, po hodině kterou měli každý zvlášť, ji Iver dohonil na chodbě a zeptal se: „Máš čas dnes odpoledne? Mí přátelé by tě chtěli poznat. Vyzvedl bych si tě u tebe doma.“
„Ty víš, kde bydlím?“ zeptala se Angi překvapeně.
„Jasně že vím. Tak co? Máš dnes čas?“ Iver se opřel o stěnu.
„Jo, čas bych měla, ale nevím jestli mě táta pustí.“ povzdechla si Angi.
„Tak mu řekni, že chceme s tím projektem začít už dneska, abychom to stihli.“ Iverovy oči se šelmovsky zaleskly.
„Jak to sakra!“
„Jak vím, že jsi mě použila jako výmluvu na víkend?“ Angi přikývla a Iver zavrtěl hlavou: „Neříkal jsem náhodou, že vím, kde bydlíš?“
V tu chvíli se zazvonilo na filozofii a oni museli do třídy.
Po vyučování Iver doprovodil Angelinu k autu. Angelina se ho zeptala: „A v kolik hodin tě mam očekávat?“
Opřela se o dveře svého zeleného auta a čekala na jeho odpověď.
„Vyzvednu si tě okolo páté, ale musím tě ještě na něco upozornit.“ ušklíbl se Iver.
„Mám se začít bát?“ zeptala se Angi, když se Iver jednou rukou opřel o její auto. Takže teď stál přímo proti ní.
„To ne!“ usmál se a v očích mu zajiskřilo: „Víš, mí přátelé nejsou sice upíři, ale nejsou to ani lidi.“
„To bude v pohodě Ive. Nezhroutila jsem se z toho, že ty jsi upír. Pokud tví přátelé nejsou ‚obři‘, ‚Bazilišci‘, ,Lochneské příšery‘ nebo jiný mýtický obludy, nevadí mi to,“ řekla Angelina, natáhla po Iverovi ruku a ovinula mu ji kolem chladného krku. Přitáhla si jeho obličej ke svému a něžně ho políbila na ústa. Po dvou vteřinách jí začal polibek oplácet, líbali se několik minut.
Pak Angelina nasedla do auta a odjela. Iver tam ještě chvíli stál a civěl na její odjíždějící auto. Pak se obrátil ke svému sporťáku, a také odjel. V hlavě měl neuvěřitelný zmatek, byl poprvé v životě zamilovaný.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Lorian, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Vyděděnci - 1. kapitola:
martinexa: nemusíš hneď reagovať. neprečítala som si vašu diskuziu celú, len som radila autorke, aby to tu nemusela mať pod článkom. Mňa nezaujíma kto si začal a kto skončil, prehovárala som čisto len a len k autorke aby zrušila možnosť pridávania komentárov, pretože ja by som to na jej mieste spravila. Bola to len rada. 
Takže... prečítala som si celú diskusiu a rozhodla som sa, že si túto poviedku od začiatku prečítam.
No... čo povedať? Nechcem sa nikoho dotknúť a neviem, ako si martinexa predstavuje slušnú kritku, tak to teda skusím.
Musím sa v niektorých veciach pripojiť k Jenny. Nič s adminmi, len čisto s poviedkou. Vadila mi tam jedna základna vec. Stále opakujúce sa mená. Hneď v prvých vetách. Bolo jedno, že tam boli prezývky, stále to boli mená.Napr: Angelina byla ve dvojici s iverem. Angi...
no a už to bolo tam. Akože nechcem sa nijako dotknúť autorky, pretože ja som s tým v jednej mojej poviedke tiež mala probém, ktorý som ešte teraz neodstránila, ale bolo by lepšie, keby si si po sebe najprv prečítala článok a spojila vety k sebe. Hneď by to vezaralo aujímavejšie.
no a čo sa týka deja vážne súhlasím s Jenny. Upír alergický na krv? To sa vážne dá?
No a ďalšie veci. Naozaj mi to chvíľami prišlo ako z Twilight. Ona skonštatuje že on je upír a on len prikývne. Trocha... ošemetné. A potom.. odchádza domov a hneď sa pobozkajú? a to len tak napíšeš že ssa bozkávali? Neviem, čakala by som viac opisu emócií alebo niečo, ako sa jej jemne dotýkal a niečo... proste viac. Akože ja tieto veci veľmi nepíšem, ale keď už idem do toho, tak sa snažím aby to vyznelo.
Takže neviem... asi by som na tom trošku viac zapracovala. A naoza... zatiaľ nevidím žiadnu pointu príbehu ani nič.Možno sa to časom rozbehne, takže si to určite budem čítať aj ďalej. 
A vážne nechcem sa ťa mojim komentárom dotknúť ani nič iné, len som sa proste potrebovala vyjadriť, pretože sa mi nezdá fér, ako sa za názor navážate do Jenny. Dobre, ohľadom adminou do toho sa nepletiem, ide mi čisto len o poviedku a tú som zhodnotila. Ona tiež. Veď hádam má na to právo, či nie? Prečo by zato, že napíše, čo po prečítaní cíti, mala dostať hneď od niekoho písomný krik alebo niečo?
Takže toľko odo mňa.
Príjemný večer.
To je vtipné, až to bolí. Proč si myslíte, že jsem nikdy nic nenapsala? Kdo vám to řekl?
Normálně lidem povídky nekritizuju, nemotám se do toho, ale copak nikdo nevidí v téhle povídce jasnou podobu se Stmíváním? Cožpak není v pravidlech, že taková tématika nepatří sem, ale na stmivani.eu?
K autorce jsem se nijak hrubě nechovala, navštívila jsem její webovou stránku a má tam sama napsané, že potřebuje spíše kritiku než chválu. Snažila jsem se vyhovět a otevřít jí oči, spíše jsem jí radila než kritizovala.
Není ale jediná a zdaleka to není právě ona, kdo potřebuje ty oči otevřít.
Taky je vtipné, jak někdo neprávem napíše, že urážím adminy a najednou je ze mě "jenny, uražeč adminů".
Nemám ale špatné svědomí, žádného admina jsem neurazila ani v úmyslu neměla, a proto necítím povinnost více se nějak obhajovat.
Přeji pěkný večer, "milé" dámy. 
Souhlasím zcela s TerryBells. Chvilinku to tu už sleduju a z vlastních zkušeností můžu jen říct: "být adminem je krutá dřina. Po patnácti článcích už nevíš, kde ti hlava stojí a člověk nad tím může strávit i celý večer a další den nanovo.
Co se týče dílka: upřímně doufám, že se to nějak časem zlepší. Každý nějak začínal Nikdo nejsme hned ze začátku skrytý Dumas nebo Mario Puzzo. Chybama se člověk učí!
Lorian: odporučila by som ti jednu vec. :) Otvor si kapitolu v administrácii ako "článok" a odškrtni "povolit diskuzi", alebo tak nejako. Ja by som sa na tvojom mieste hanbila, že si dve dievčatá vylievajú zlosť pod mojim článkom. Na vine sú obe, o tom nie je pochýb, no nemám v úmysle sa im do toho pliesť. Len urob, čo som ti poradila a bude ti k svetu žiť!!! :) Zbavíš sa tak primitívnych komentárov, ako sú napríklad tie nižšie podomnou. :)
P.S. Píšeš pekne, ale ešte stále je čo cvičiť. ;)
Zatiaľ pa!
- Killy
Jen píšu, co je pravda. 
Terry: Díky fakt tě mám ráda 
Tak teď vážně lituji autorku!
Promiň, jenny, ale tak hrozné se mi to nezdá. Máš vážně moc vysoké nároky. Nikdy jsi nic nenapsala a tak nevíš, co to obnáší.
Kritika lze napsat i slušnou formou, a ta tvá kritika mi moc slušná nepřipadá. Nezlob se na mne.
Nevíš, co to ani znamená být adminem. Ty holky to dělají ve volném čase, a ty je ještě urážíš, určitě napíšeš, že ne, ale vidím, že je urážíš!
Začni s kritikou nejdřív sama u sebe.
Myslím, že tato povídka se časem rozjede...
Jistě, jsi tak moudrá, že jsi to vše začala. Díky za nazvání superkritičkou, nikdy bych si o sobě něco tak lichotivého nemyslela nebýt tebe.
Jen mi prosím vysvětli, jak si představuješ slušnou kritiku. Že budu lidem lézt do řiti a chválit jejich konečník? No prosím, vítejte ve světě, kdy váš slušně vyřčený názor se stává neslušným, jen protože se to nelíbí martinexe. Spokojená?
Proč mě zase urážíš? Narážíš tu do mé inteligence, ale sama se tu srážíš tím, že mě urážíš. Nevim, kdo je tu primitivní já jsem moudřejší a ustupuji, protože s tebou kloudná debata nepřipadá v úvahu ty super kritičko. Lorian jinak se tu omlouvám za sebe, že ti tu dělám bordel u povídky už se to nestane. Tuto osobu posílám do ignorace :) měj se :)
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!