Vous plaisantez?! – 4. den • OurStories.cz ~ naše povídky

Christine si určitě dá příště pozor na to, co si vymyslí... Nebo taky ne...

26.10.2013 (10:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1229×

4. den

Při ranním vstávání jsem byla plná energie a usměvavá, vědět, co mě čeká, nikdy bych nevylezla z peřiny.

„Christine, musíš to udělat,“ promluvila na mě Amanda. Naštvaně jsem si posteskla.

„A proč ne ty?“ vyjela jsem na ni.

„Protože jsem malinká a nejsem tak pěkná. Jestli chceš zachránit to focení a svou kariéru, musíš to udělat, aby byla Britney spokojená,“ nedala se Amanda. Mračila jsem se na ni, než jsem vydechla přebytečný kyslík z plic, měla pravdu, a to mě štvalo nejvíc.

Jasně, zlomila si nohu, odnesu to já. Pitomé modelky s jejich podpatky… Kdyby nenosila nástavce na výšku, nemusela bych se takhle ponižovat!

Popadla jsem to skoro průsvitné tílko, bavlněné kalhotky a šla se do toho obléknout. Bože, nikdy jsem netoužila být modelkou, natož polonahou modelkou!

Nebudu přeci dělat cavyky, když už, tak už. Odmítla jsem župan od Amandy. Stejně mě všichni uvidí, a šla jsem rovnou ze šatny do sálu na focení. Nebyla jsem tam, abych to hlídala. Věřila jsem Georgeovi, byl dobrý fotograf, moc dobrý, až ho někdy byla škoda.

Postavila jsem se vedle něj a přihlížela focení. Tohle muselo zapůsobit na všechny, protože to zabíralo i na mě, a to jsem byla u focení, a to není takové, jako když je vidět jen fotka.

Momentálně se Robert fotil sám. Černé přiléhavé triko a seděl u klavíru. Tenhle pohled byl prostě něco jedinečného. On a klavír, to k sobě pasovalo podobně dokonale jako den a noc. Zatajila jsem dech, ohromená tou scenérii. Podívala jsem se kousek za sebe na monitor, kam byl napíchnutý foťák, a tak jsem viděla, jak byl zvěčněn. Jednou rukou si podpíral bradu a druhou lehce prsty pinkal do klaviatury. Dobrý bože! Byla jsem z něj vedle. Nafackujte mi někdo!

„Jdeš do toho, jo?“ zajímal se usměvavě George. Zamračila jsem se na něj.

„Zbývá mi něco jiného, pokud chci zachránit svůj zadek?“ zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím. Zasmál se.

„Nezbývá, zlato, a je mi nesmírnou ctí, že já budu ten, co tě smí jako první fotit,“ mrknul na mě.

„Nevím, aby ti nepraskla čočka ve foťáku,“ zahuhlala jsem podrážděně.

„Toho se nebojím,“ odpověděl prostě a prohlédl si mě. Zamračila jsem se na něj. Ucítila jsem zvláštní pocit, který se mi rozléval od zátylku do celého těla. Ohlédla jsem se přes rameno a kousek za mnou stál Robert a prohlížel si mě.

Zachvěla jsem se. Nelíbilo se mi, jak mě tu takhle okukoval. A bylo úplně fuk, že já ho předtím očumovala. Tohle bylo neslušné, jsem skoro nahá!

„Tak?“ podívala jsem se na svého milovaného fotografa. Zasmál se.

„Postel,“ rozkázal. Nadzvedla jsem obočí a zamračila se na něj.

„Vous plaisantez?“ (děláš si srandu) vykvikla jsem na něj a vytřeštila oči.

„Byl to jen pokus,“ krčil rozesmátě rameny a pak ukázal ke klavíru. „Rob svlíknout triko a ty,“ sjel mě pohledem, „tebe asi svlíknout víc nemůžu, co?“ dělal si srandu, pacholek.

„Zapomeň na to!“ vřískla jsem naštvaně. Nehodlala jsem ze sebe dělat bůhví co. „Já tu šéfuju,“ připomněla jsem mu naštvaně.

„No, nevypadá to. Rozptyluješ,“ zasmál se mi. „Roberte, posaď se zas ke klavíru,“ rozdal rozkazy a pak se zakoukal na mě. „Sednout za něj,“ mrknul.

„Jsem malá,“ podotkla jsem nespokojeně. Navíc tam nebylo ani dost místa. Přinesli mi malou stoličku, na kterou jsem si klekla tak, abych byla velká asi jako on. Pokoušela jsem se ho nedotknout, vlastně jsem se na něj do téhle chvíle ani pořádně nepodívala.

Dýchala jsem mu přímo na krk. Už se mi špatně držela rovnováha, a tak jsem se dotkla jeho ramen, abych se opřela. Na dotek to bylo ještě lepší než na pohled. Sakra, Chris!

„Pořádně, Christine, přimáčkni se na něj. Je to jen chlap,“ zahučel na mě Georg. Zamračila jsem se na něj. Jasně, díky! Nepoznala bych, že to je chlap! Cítila jsem, jak se zmiňovaný chvěje, zmateně jsem mu zamrkala na krk, než mi došlo, že to je smíchy.

Štípla jsem ho nehty, až sebou cuknul, a já se spokojeně zasmála.

„Nebezpečná,“ zaslechla jsem jeho šepot. To si piš, chlapče, šklebila jsem se. Ani jsem si nevšimla, že už cvaká Gregory jako o život. Přitiskla jsem se, jak mi bylo řečeno, celým tělem na jeho záda.

Sakra, tohle bylo za trest. Jak dlouho jsem neměla známost? Moc dlouho, musela jsem si smutně připustit. V posledním roce jsem se soustředila hlavně na kariéru, neměla jsem čas na nic okolo. A pak se tu mám tisknout k němu! Sakra.

Položila jsem si ruce na jeho rameno a pak podle toho, co na mě pokřikoval Georg, jsem si opírala tvář o jeho ramena. Náš fotograf vypadal spokojeně a já doufala, že si to alespoň on užívá. Dobře, taky jsem si to užívala.

Položila jsem jednu ruku přes jeho rameno na hrudník. A on mou ruku podle instrukce chytil. Naběhla sis, Christine. Měla jsem cuky v prstech a chtěla utíkat co nejdál. Dívala jsem se do objektivu anebo jsem se před ním schovávala za Roberta, Georg mi na to nic neříkal.

„Využijeme toho, co máte na sobě,“ usmál se Georg a já si vzpomněla, že jsem chtěla vodu. Zaraženě jsem se na něj dívala s rukama opřenýma o Robova záda. Zakřenil se a přikývl mi v němém souhlasu.

Jako by nestačilo, že jsem i tak běhala skoro nahá, ještě jsem měla na sebe nechat cákat vodu! Jo, co sis vymyslela, to si vyžereš, Christine. Poučení: nechtěj zavádějící fotky, už nikdy!

Robert nevěděl, co se děje, do chvíle, než nám milovaní pomocníci, včetně zrádkyně Amandy, přinesli stříkací pistole, každému jednu a plně nabité. A odvedli nás do vedlejšího sálu, kde byl vypuštěný bazén.

Georg si jen vyměnil kartu, když jsem zpozorovala, že to má, nečekala jsem na jeho příkaz a jako první vystřelila po Robertovi. Nejprve jen stál, než se na oplátku pustil do mě. Běhali jsme jako malé děti po tom stísněném prostoru bazénu a používali proti sobě stříkací pistole, až mi došla voda. Pokoušela jsem se před ním utéct, ale nebylo kam. Zahodil svou plastovou zbraň a vrhnul se po mně. Zapištěla jsem, když mě popadl zazadu okolo pasu, vyzvedl a zatočil se se mnou. Ani jsem nevnímala blesk okolo nás, který neustával.

„Skvělá práce, děcka,“ zvolal potěšeně Georg a já se vrátila zas do přítomnosti. Odstrčila jsem Roberta a šla si k Amandě pro osušku, culila se snad ještě víc než předtím.

Poslední téma nafocení nakonec nebylo tak děsné. Mohla jsem si dokonce převléknout ty dva mokré kousky oblečení, co jsem měla na sobě.

Oblékal jsem se do toho samého, co jsem měla i předtím, jen to bylo suché. Čekali na mě v tom vypuštěném bazénu, kde bylo vytřeno, abychom se nezabili. Robert tam pobíhal jen v černých trenkách a prostěradlu přehozeným pes záda.

„Vymyslela jsi to,“ zasmála se za mnou Amanda. Zamračila jsem se, věděla jsem to i bez ní moc dobře. Sama jsem si to poslední tři hodiny připomínám každou minutu. Přešla jsem k Georgovi.

„Uděláme trochu romantiky,“ mrknul. Ještě před týdnem to byl dobrý nápad. Odkývala jsem mu souhlasně, věděla jsem, co mě bude čekat. Nechali mě samotnou s Robem uprostřed bazénu a všichni běhali okolo, svítili a George připravoval foťák.

Rob se ke mně zezadu přitiskl a objal mě kolem pasu. Zachvěla jsem se. Byl tak blízko a bylo to o moc jiné, když se on tiskl na moje záda, než když já na ty jeho. Měla jsem zvláštní pocit bezpečí a zároveň jsem byla napnutá tím, že jsem nevěděla, co chce přesně dělat, co přesně mu náš momentální režisér George řekl.

Roztřeseně jsem se nadechla a doufala, že to nepocítil, jak byl blízko. Cítila jsem látku prostěradla, jak mi sjela po paži, když se přitiskl ještě blíž. Jedna jeho ruka položena na mém bříšku a druhá na boku. Dívala jsem se do země, ale když se jeho ruce pohnuly, těsněji si mě přitáhly na jeho hrudník, otočila jsem hlavu tak, abych se na něj podívala přes rameno.

Připadala jsem si, jako bych se náhle ocitla jinde, daleko od všeho a jen s ním. Ucítila jsem jeho dech na krku, jak mi pomalu sklouzl až na mou tvář, když jsem se otočila. Pustil mě jednou rukou, tou, kterou měl na boku, a dotkl se mě těsně pod krkem a jel svou dlaní výš. Přivřela jsem instinktivně oči a vychutnávala si ten dotek jeho ruky. Bylo to zvláštně elektrizující. Jak pomalu klouzala na mou tvář, až mě pohladil palcem po rtech.

Vydechla jsem proti jeho palci a otevřela oči, abych se setkala s jeho pohledem. Srdce mi dunělo až v uších. Přišlo mi, že tu je málo kyslíku. Dokázala jsem vnímat jen jeho pohled, který mě málem katapultoval k zemi. Opřela jsem se zády proti jeho hrudi a cítila, jak dýchá. Zachvěla jsem se a vydechla, když se otřel nosem o můj lalůček. Cítila jsem to napětí a bála se, kdy vzplanu.

Natočila jsem se k němu víc. Přejel mi nosem od ucha až k mému nosu. Zapomínala jsem, jak se správně dýchá. Bylo to tak intimní a přitom nevinné. Měla jsem chuť sténat těmi pocity, ale něco mě drželo stranou. Naše tváře byly u sebe, cítila jsem jeho dech a palcem mě hladil po rtech. Chvěla jsem se jako malá holčička v jeho silných pažích. Spustil svou ruku a dokonce se mě už nedotýkala ani ta jeho. Určitě se mi podlomí kolena.

Objal mě okolo ramen a celou mě zahalil k sobě pod prostěradlo a přitiskl ke svému teplému tělu. Znovu jsem se zachvěla a přetočila se k němu čelem. Chtěla jsem se zachumlat a už nikdy neodejít. Objala jsem ho okolo pasu přitisknutá na něj a zvedla pohled do jeho očí. Šedo-zelené oči mě pozorovaly pečlivě a s tajemnou výzvou ukrytou v nich. Donutilo mě to prohloubit dech. Jen ten pohled stačil, abych byla ještě víc ztracená. Pootevřela jsem rty.

„Skvělé!“ vykřikl někdo a já se ocitla zpět na zemi. Byl to ale bolestivý pád, měla jsem chuť i vyjeknout bolestí. Zmateně jsme zamrkala a zadívala se znovu na Roberta.

Usmál se jen na půl úst a naklonil hlavu. Stáli jsme spolu uprostřed toho vypuštěného bazénu, kdy okolo nás poletovalo spousty dalších lidí, zabaleni spolu do jednoho prostěradla. Byla jsem mimo a chtěla si nafackovat! Christine, cos to prováděla!

Zděšeně jsem vykulila oči. Zato on se na mě díval pátravě. Zapřela jsem se dlaní do jeho hrudi a o krok ustoupila.

„Hotovo?“ zeptala jsem se George trochu roztřeseně, tak, že jsem si musela odkašlat.

„Jo, a bude to paráda, to nejlepší, co jsem kdy nafotil,“ sliboval s nadšením, které jsem dlouho u něj neviděla.

„Super, zítra se na ty fotky podíváme u mě. Musím se převléknout a jít,“ řekla jsem rychle a pomalu utíkala do šatny se obléknout. Amanda mě tiše jako myška následovala dovnitř.

„Ty, to bylo něco,“ vzdychla si a posadila se na křeslo.

„Nevím, o čem mluvíš,“ zamračila jsem se a oblékala si konečně kalhoty. Bylo příjemné mít zas pokožku zahalenou.

„Ne? Ten náboj tam v tom bazénu! Teda, povím ti, byla to síla, jsem to cítila i já!“ vyhrkla na mě vzrušeně.

„To se ti něco zdálo,“ vymlouvala jsem jí to.

„Nezdálo! Bože, bylo to… Ty vole, lepší jak v nějakém románu!“ vykřikla pořád plná nadšení a vzrušení. Zamračila jsem se a rychle si přes hlavu přetáhla rolák. Byla jsem na sebe tak naštvaná. Chovala jsem se tam jako husa, prvotřídní pipina. Stačí tak málo, aby mě měl na lopatkách!

Popadla jsem kabát a batoh.

„Jedu domů,“ vyštěkla jsem směrem k Amandě, která za nic nemohla, a šla pryč.

„Chsitine,“ potkala jsem se na chodbě s Robertem.

„Uvidíme se zítra,“ rozloučila jsem se rychle a vypadla pryč. Jela jsem domů, kde jsem si dala pořádnou studenou sprchu. Asi tak dvě vteřiny poté, co na mě dopadly první ledové kapky a já zakřičela, jsem to otočila na teplou.

Zítra je poslední den, a pak se ho zbavím na dobro. Už jsem se těšila, bude všem problémům konec a já se stanu pořádnou redaktorkou a bude to, jak má být.