OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volání noci - 1. kapitola

19.09.2011 (18:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2151×

Miley Cyrus - Climb

1. kapitola

Aurora se už nemohla dočkat, až si dobalí posledních pár věcí a uteče. Správně uteče. Ten poslední týden byl pro ni hrozný. Každý si z ní utahoval. Každý ze smečky. Jen Max, Mason a Wesley ne. Ti ji naopak jen bránili. Nakonec se Max rozčílil a všem zakázal chodit do jeho domu, dokud Aurora neodjede. Neměl na vybranou. Byl naštvaný a nejvíce na svého nejstaršího syna Adama. To, co jí provedl, nemělo meze a netoleroval to.

Adam využíval po celých pět let Rory. Nechal, aby se do něj zamilovala, aby se mu oddala a aby věřila, že je jeho družkou. Max tušil, že si to Adam jen namlouval a taky, že jo. Když si to Adam uvědomil, poslal ji k vodě a začal ji urážet. To byl poslední podnět pro Rory. Chtěla odsud pryč a co nejrychleji.

Týden strávený doma byl k nevydržení. Leah, družka Maxe, jí dávala vše za vinu. Všechny hádky a boje, což byla z poloviny pravda, ale ne její chyba. To oni si začínali. Bůh ví, že si Aurora nenechá nic líbit a než přemýšlí, vypálí. Neměla ji v lásce.

Přes internetové realitky si sehnala třípokojový byt s jednou koupelnou a sklepem. Už podle obrázku byl maličký, ale to jí nevadilo. Hlavně, že bude pryč. Peníze, co si šetřila, stačily na zaplacení nájmu na tři měsíce. Bude muset si najít práci a nějaký nábytek. Chce svou postel a obývací sedačku.

Právě balila své nejoblíbenější knížky, když jí někdo zaklepal na pokoj. „Dále."

Dveře se otevřely a v nich stáli Mason a Wesley. Jediný její kamarádi a rádci. Mason byl urostlý a dva metry dlouhý blonďák, zato Wesley byl o něco širší a černé vlasy mu splývaly na ramenou.

„Takže nás fakt opustíš?" zeptal se a zároveň konstatoval Mason. „Kdo pak se mnou bude sledovat hokej a dělat neřesti." Celý on. Myslel jen na sport a na to, jak někoho napálit. Zavrtěla hlavou.

„Budeš tu mít přece Wesleyho a Maxe." Objala ho kolem krku. On si ji k sobě přitisknul. Odstoupil od ní, sebral její kufry a odešel v tichosti dolů. Podívala se na Wesleyho. Povzdychnul si.

„Koho teď budu bít, když můj předmět bitek jede pryč," řekl Wesley. Miloval, když mohl někoho zbít. Potřeboval adrenalin a on to uměl, až moc dobře. Vždy ji chránil a i ten, kdo se na ni křivě podíval, dostal přes hubu. I Adam.

„Vždy najdeš důvod někomu polámat kosti," chlácholila ho. Pokýval hlavou.

„Jsi už hotová s balením?" Odsouhlasila a Wesley se odebral pro dvě krabice a vzal je do auta. Aurora si už jen vzala batoh s nejdůležitějšími věcmi a vydala se dolů. Když scházela se schodů, zastavil se jí dech. Byl tam i Adam. Přemlouvala se, že mu prostě už na nic nenaskočí.

Zastavila se v předsíni. Adam se vůbec na ni nedíval, úplně ji ignoroval. Ještě, že tak. Předstoupil před ni Max, divila se, že ji nakonec pustil a samotnou. Bude se sice muset hlásit, ale to přežije. Čekala spíš, že někoho pošle s ní, ale to se nestalo.

„Rory, nezapomeň se ozvat, až budeš na místě," upozornil ji okamžitě. „A dávej cestou bacha, když budeš..."

„Když budu unavená, zastavím na odpočívadle a dám si šlofíka. Já vím Maxi. Nejsem blbá," přerušila ho Rory. Už jí to tolikrát říkal, že to bude mít už i vypsané na čele. Někdo si uchechtnul. Otočila se a samozřejmě Adam. Přimhouřila oči, zhluboka se nadechla a pomalu vydechla. Nenechá se rozdráždit. Ne od něho.

„Mockrát ti děkuju, Maxi. Budeš mi chybět a přijedu tě navštívit," řekla mu a objala ho kolem pasu.

„Cože?" vykřiknuli Mason s Wesleym.

„My jsme vosk?" řekl ještě uraženě Mason. Usmála se.

„Neboj, Mace. Já přijedu hlavně kvůli tobě a Wesleym," šeptla mu. Ušklíbnul se.

Vyšla před dům. Chudák její autíčko. Bylo celé napěchované. Má třídveřového golfíka z devadesátých let. Má modrou barvu a je starý, ale miluje ho. Otevřela dveře a batoh hodila na sedadlo spolujezdce.

Ještě jednou kluky objala, ale než stačila nastoupit uslyšela odkašlání od Wesleyho.

„Ano?" zeptala se.

„No, já jen, kdybys měla problémy a tak. Neváhej a volej," řekl jí vážně Wesley.

„Jo, a nezapomeň! Žádné mejdany, alkohol, kouření a páření! Prsa smíš ukázat jen tehdy, až mi ukážeš kluka, kterýmu je chceš ukázat. Pokud se mi nebude líbit, vyrazím z něj duši," řekl s naprostou vážností Mason. Aurora jen vykulila oči. Chvíli přemýšlela a pak se rozesmála.

„Ok, beru, Mace," odpověděla mu. Už pomalu nastupovala, když ji zadržel rukou Max.

„Ehm... Ještě něco. Jak říkal Wesley, když budeš mít problémy, volej! Ale jinak, znám se tam s místním alfou. Vezme si tě pod křídla," sdělil jí Max.

„To si neudělal!" Nevěřila vlastním uším, bude muset zpovídat nějakému cizinci.

„Ano, udělal a myslím to vážně. A nedělej mu potíže. Moc často," řekl neoblomně ještě. Vytočilo ji to, ale věděla, že nemůže až tak vynadat alfovi. Byla to pro něj pak výzva a on by ji musel spráskat. Sklopila pohled.

„Budu se snažit," špitla mu. Usmál se na ni.

„Už jeď, ať pak nejedeš v provozu." Měl pravdu, musela už jet. Bylo něco před sedmou ranní a nechtěla se dostat zácpy. Nastoupila a nastartovala motor. Chvíli protestoval, ale naskočil. Zamávala a vydala se na cestu přes půlku Ameriky. Když pojede celý den a prospí se jen pět hodin, mohla by tam být příští den k večeru. Možná i dřív.

Celou cestu poslouchala rádio a občas i pěknou písničku zazpívala. Hudbu milovala a tanec taky, ale ne jen tak ledajaký. Měla ráda latinsko-americké tance. Zvládala je dobře. Zavzpomínala na dobu školy. Vychodila střední s dobrými známky a zkusila výšku. Vydržela to. Tři roky a může pracovat i jako sekretářka, ale stejně by to mohla dělat jen u lidí, no u lidí, spíš u bytostí. Přece jen přestala stárnout ve dvaceti. Být dcera vlkodlaka má své chyby. Někdo by to bral skvěle, ale ne Aurora. Bála se, že zůstane sama. Kdo by ji pak taky chtěl, když se nepřeměňuje. Nemá ani sílu z patnácti procent jako normální vlkodlak. Jediné, co umí je rychle utíkat a cítit jako zvíře, jako vlk. Má lepší zrak a sluch.

Peníze si vydělala jen jako prodavačka nebo servírka, jako ostatní. Max od ní nechtěl ani cent za bydlení. Prý on je chlap a on musí domů přinést chleba. Kdo by řekl, že ten muž vypadající na pětadvacet až třicet je vlkodlak starý přes čtyři sta let. Mason a Wesley taky. Byli na honech, když je napadl obrovský vlk. Za měsíc při úplňku se proměnili a vše pochopili. Teď se můžou měnit libovolně, jen když je celý nový měsíc, volá je.

Adam je jeho syn z druhého manželství. Narodil se jako vlkodlak a mění se. Pokud se nemýlila, Max byl ženatý třikrát. První žena, se kterou měl Masona a Wesley, pak druhá a Adam a teď jeho životní družka Leah.
Jen ona musí být výjimka. Dcera silného vlkodlaka, která nemůže ani změnit podobu. Proto byla nenáviděna všemi vlčicemi. Proměna je drastická a bolestivá záležitost. Nemohou donosit dítě a podle toho by Aurora mohla. Adam ji také chtěl i kvůli tomu. Pak pochopil, že není jeho družka a začal ji nenávidět. Nemůže se přít s vlkem uvnitř. Vlk by si ji vybral rád, ale ne ji. Věděl to možná celou dobu a jen to vše natahoval. Dokud se do toho nevložil Max, z něj měli všichni strach. A přesto ve svém nitru vlka cítila.

Dojela k čerpací stanici a natankovala. Ujela už deset hodin. Pojede ještě chvíli a pak si někde zdřímne. Byla už tma a mlha. Sjela na dálnici a tam se vyspala. Nastavila budík tak, aby ji za šest hodin vzbudil. To by jí mohlo stačit.

Ráno se probudila polámaná. Cena za cestování v autě. Vyjela a pár kilometrů dál zajela k bistru. Měla hlad jako vlk. Musela se usmát. Vždyť v podstatě je vlk. Koupila si sendvič a kávu. V klidu se najedla a ještě si objednala koláč. Nebyl tak dobrý, ale prozatím to stačilo. Zase se rozjela.

Bylo něco kolem osmé večerní, když konečně dorazila do státu New Jersey. Teď stačilo zajet do města Hammonton. V okolí je přírodní a obrovský park. V mapě hledala, kde je ten její nový domov. Třída Nesco je na kraji města. Našla to celkem rychle. Díky přehledným číslům našla i svůj nový byt. Budova byla dvou patrová. Má jen čtyři jednotky. Všude jinde jsou zelené pláně a domky. Zazvonila na domácího a čekala.

Po chvíli ji otevřel docela slušně vysoký muž s blond vlasy, hubenější postavou a modrostříbrnými oči. Moment! Modrostříbrný? Max mě zabije, řekla si v duchu. Povzdychla si. On určitě hned pozná, že není normální člověk. Do čeho jsem se to zase dostala, říkala si.

„Dobrý den. Jsem Aurora Jensonová. Najmula jsem si od vás byt," představila se. Nejdřív se tvářil velmi popuzeně. Chřípí nosu se mu rozšířilo a zhluboka se nadechl. Zorničky se mu rozšířily. Pomalu vydechl, jakoby si to velice vychutnával. Pobaveně zvednul obočí a koutek úst se mu zvednul v úšklebku.

„Zdravím. Jsem Will a jsem upír," řekl jí po chvilce, co si ji pořádně prohlídnul. Pozval ji dovnitř a zavedl do prvního patra k jejímu budoucímu bytu.

Prolog ☼ 2. kapitola

Tak co říkate??? Zatím se to bude jen rozjíždět, ale už v příští kapitolce se seznámíme se Sebastianem... A co upír Will... No, nechte se překvapit... :-)

A jedno upozornění, tuto kapitolovku se budu snažit přidávat, vždy když bude čas... Neboť začala vysoká a mám už tak hodně práce, ale jednou za 14 dní v pátek mám volno... tak budu přidávat pravidelně, mimo těch, co už mám v Pc... ;-)

A teď děkuju za Vaše komenty a budu ráda, když se Vám to bude líbit. Děkuju. :-D

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volání noci - 1. kapitola: