OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vlčí prokletí 4. Část

05.01.2010 (18:00) • Nobillis • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1005×

Seděla přimražená k židly a uvažovala jestli jí nepřeskočilo. Jak může být možné, že sedí vedle vlkodlaka a Daniel to nepozná? Pak jí to došlo, on to ví! On se přatelíčkuje s vlkoušema. Lomcoval jí vztek. Cítila se být podvedená a zrazená. Potom všem co dělali, aby se ty zrůdy nedostali mezi lidi. Přesto všechno seděl jeden před ní a ve společnosti jednoho z nich, kterému to očivdně nijak nevadilo. Nemohla jen nečinně sedět a přihlížet jak se klidně vybavuje. Rozhodla se tomu udělat přítrž. Nepozorovaně vytáhla dýku z boty. Nepříčetná vystartovala po Raffaelovi. Chytla ho za límec a odtáhla k zadnímu východu s dýkou pod krkem, než se Daniel stačil vzpamatovat ze šoku, vystrčila ho ven do uličky. Skutálel se na zem jako pytel brambor. Jeho oči začínali mít čistě zelenou až smaragdovou barvu. Vytasila jsem meč a představovala si jak ho probodnu.

 „Zatraceně, co má znamenat tenhle výstup!?“ křičel Dan, který se mi držel za patama.Tak málo stačilo k jeho proměně, než nás přerušil.

„Sandro, nech toho. Nařizuji ti to!!!“

„Ty mi nemáš co nařizovat. Zrádče!“ krev se mi vařila v žilách. Byla jsem soustředěná na toho vlčího parchanta tak, že jsem si nevšimla Daniela, který po mě skočil a srazil k zemi. Meč mi při pádu vyrazil z ruky. Byla jsem přišpendlená jeho tělem k zemi. Snaha setřást ho ze sebe byla marná, měl větší sílu a ruce mi držel v zápěstí. Byl tak blízko u ní, až cítila jeho teplý dech na obličeji.

„Pusť mě ty hajzle!“ řvala jsem a snažila se uvolnit z jeho stisku.

„Raffaeli zmiz odtud, než se proměníš.“ Zakřičel přes rameno.

„Měl by sis ji krotit, příště bych se nemusel ovládnout.“ Hlesl, když kolem nás procházel bledý jako stěna a tiše se vytratil za rohem. Jakmile si Daniel myslel, že je dost daleko pustil mě. Ve chvíli jsem stála na nohou a vší silou ho udeřila pěstí do obličeje.

„Ty... ty... ty jsi ho pustil!!!“ supěla jsem. „Jak si mohl něco takového udělat? Tobě je jedno, že útočí na nevinné lidi, které pak musíme taky zabít!?“ měla jsem pocit, že vzteky vybuchnu. Chodila jsem kolem něj jako zvíře v kleci a naštvaně rozmachovala rukama. Nenechala ho ani promluvit, zvedla ze země meč a chystala se odejít. Musela se odtud dostat než by udělala něco, čeho později mohla litovala.

„Kam si myslíš zatraceně, že jdeš!?“ stiskl jí ruku a prudce s ní otočil, když chtěl zabránit v jejím odchodu.

„Pryč, protože tě mám chuť zabít!“ odsekla a vyškubla se z jeho sevření.

„Jo já zapoměl, že jsi vražedkyně, která se na nic neohlíží.“ Vyštěkl v rozčilení.

„Raději budu vrah, než zrádce jako ty.“ Vrátila mu stejnou mincí.

„Já nikoho nezrazuju. Raffael není to co si myslíš. Svoji hloupostí jsi mohla způsobit velké problémy.“ Křičel zlostně za mými zády. Nemusela jsem se ani ohlížet, abych viděla jeho ledový pohled plný hněvu.

Obešla jsem celou budovu, až jsem se dostala zpět na parkoviště. Nastartovala motorku a odjela. Projížděla neznáme ulice, pro ni neznámeho města. Ignorovala veškeré snahy Daniela o spojení. Po třech hodinách vytrvalé jízdy se město postupně měnilo v krajinu. Zastavila se u řeky, která protékala kolem Montreálu. Našla si plochy kámen u vody. Nabrala hrst malých kamínku a vztekle je po jednom házela do vody. Každý hozeným kamenem si vybíjela svou zlost, kterou překypovala.

                                                           ***

Otíral si rozražený ret a sledoval jak mizí za první zatačkou. Rozkopnul malou popelnici, která mu stála v cestě. To mu ještě chybělo, teď aby ji naháněl po celým městě.

„Dave zaměř mi Sandru.“

„Proč? Vy nejste spolu?“ tahal zvědavě informace.

„Neptej se a prostě to udělej a rychle.“ Zavrčel podrážděně do mikrofonu.

„Už se na tom pracuje, šéfe.“ Řekl a na okamžik se odmlčel.

„Mám ji. Jede prozatím po hlavní. Mám jí kontaktovat?“ zvolal nadšeně a čekal na další instrukce.

„Ne, udělám to sám. Jen jí dal sleduj, jak zastaví ohlas mi to. Ostatní ať stále hlídkují.“ Rozkázal a Přemýšlel jestli se má za ní vydat hned nebo až potom co zastaví. Rozhodl se pro tu druhou možnost. Měl zlost, ale ne na ni, byl naštvaný sám na sebe. Měl si uvědomit, že nebyla na setkaní s Raffeelem připravená.

Skoro dvě hodiny projížděl svůj revír ale nezáhledl nic neobvyklého. Dave s ostatními také nic nezaznamenali. Rozhodl se tedy objíždku zrušit. Dělalo mu starosti, že Sandra ještě nikde nezastavila. Několikrát se pokoušel s ní spojit přes mikrofon, bohužel bez úspěchu. Úmyslně ho ignorovala. Doháněla ho tím k šílenství, nikdo si ho nedovolil ignorovat nebo zpochybňovat, kromě jí, když mu Dave po další hodině, kdy ji hledal zdělil její pozici, neváhal a rozjel se k ní.

předchozí // další

Autor: Nobillis (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí prokletí 4. Část: