OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vittoria není jen vítězství - Prolog

13.08.2009 (14:00) • Caterina • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 892×

Stála ve stínu, za hradbou stromů, ale její dokonalý zrak jí pomohl sledovat objekt jejího zájmu. Změnil se, dnes byl krásnější a dokonalejší, ale stejně ho viděla jako kdysi. Jako člověka. Dokonalé čistě modré oči se zaměřily do místa kde stála. Christian tušil, že tam je a věděl, že za ním nepřijde. Stále ještě se sebou bojovala. Otočil hlavu zpátky a zahleděl se na klidnou jezerní hladinu.

Narodila se téměř před tisíci lety. Jako Primus. Čistý vlkodlak. Dítě královské krve. Její rodina jí dala jméno Vittoria – vítězství. Už ani nečekali, že se jim poštěstí další dítě. Její bratr byl už dávno dospělý a plnohodnotný. Rozmazlily jí a chránily. Nebyla připravená. Na nic. Žila jako v bavlnce sto – sto padesát let a pak přišla první rána. Její rodiče se vypravily potlačit nepokoje v komunitě vlkodlaků kamsi na jih Itálie a už se nikdy nevrátily. Cítila to. Cítila, když zemřeli a něco v ní se změnilo. Její starší bratr nastoupil na trůn.

Viděla jak mizí jeho bezstarostnost, jak povinnosti se na něj navalují a on se stává čím dál tím nepřístupnější a krutější. Milovala ho. Byl to její bratr. Její rodina. Její všechno. Švagrová, milá a jemná dívenka za ní chodila a žádala ji, aby s ním promluvila. A ona šla. Měl jeden z těch svých horších dnů a tehdy poprvé jí někdo uhodil. Bolest z rány se nevyrovnala bolesti uvnitř jí samotné. Později se jí Domenico došel omluvit, ale něco se změnilo. Požádala o možnost trénovat s bojovníky. Už nikdy se nechtěla cítit bezmocná, už nikdy nechtěla být oběť. V tu chvíli by jí splnil vše a tak souhlasil.

Bylo to tvrdé. První trénink, první rány, první krev. Měla výhodu síly, mrštnosti a instinktu. Jako potomek králů byla výjimečná, ale její bojové znalosti byly nulové a tak trvalo ještě dost dlouho, kdy dostávala „na prdel“ od všech. Postupně se, ale vypracovala. Postupně se stala nejlepší z nejlepších. Postoupila a dostala možnost trénovat s vůdci a tam ho poprvé potkala. Peter nejsilnější bojovník. Zástupce jejího bratra v boji. Teprve tehdy si ho všimla a teprve tam se poprvé zamilovala. Jeho nádhera nespočívala v dokonalosti. Jeho tělo a obličej brázdilo spousta jizev z bitev a bojů. Zažila s ním první doteky a první polibky. Ale Peter chtěl, po vzoru lidí, počkat s prvním milováním až do svatby. Pak dostala ránu ze všech nejkrutější. Boj o nadvládu nad Evropou mezi vlkodlaky a upíry. Bitva obřích rozměrů a důsledků. „Vyhráli! Oni vyhráli!“ Neslo se tehdy při svítání toho osudného roku 1659. Radost naplnila srdce všech. I Vittoria cítila, jak radost zaplavuje její tělo. Do chvíle než začali nosit mrtvé z pole a čas se zastavil. Padli oba, Domenico i Peter. Už neměla nikoho. Žádali, aby nastoupila na trůn a převzala moc. Ale ona odmítla ve prospěch svého synovce. Denis už byl dospělý a tak mohl převzít moc. A Vittoria se vydala do světa.

Zabít všechny, kteří jí vzali, co tolik milovala. První zabití upíra. Instinkty a léta tréninku jí vedli. Když se po boji proměnila a pohlédla na spoušť kolem sebe, skončila zvracející ve křoví. Postupem času se to zlepšilo. Další mrtví, další  a další. Zabíjela upíry, zabíjela darkwolfy  - vlkodlaky, co přešly na druhou stranu. Stranu temna. Tam to bylo horší. Smrt každého vlkodlaka, kterého zabila sama cítila uvnitř. Byly propojeni. Ona byla Primus. Kolovala v ní krev prvních a tak byla jejich součástí. Bojovala za dobro, ale temnota jí pohltila ze vnitř. A staletí ubíhala. Už se na nikoho nevázala. Občas se vracela do sídla odpočinout si. Pak, ale vyrážela znova a znova. Živila v sobě plamen nenávisti a ten jí pomalu, ale jistě užíral. Začali se o ní šířit legendy. Metla upírů, Krvežíznivá, Nemilosrdná a další a další přezdívky jí dávali. Vittoria bylo synonymem zkázy a vítězství. Dokud nepotkala jeho. Její jediná slabost. Její prokletí.

Christian, zašeptala jeho jméno a on se otočil zpět. Jeho upíří smysly zaslechly i tento zvuk, který jí sotva splynul ze rtů.

Autor: Caterina, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vittoria není jen vítězství - Prolog: