Vittoria není jen vítězství - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Narodila se téměř před tisíci lety. Jako Primus. Čistý vlkodlak. Dítě královské krve. Vittoria bylo synonymem zkázy a vítězství. Dokud nepotkala jeho. Christian, zašeptala jeho jméno a on se otočil zpět. Jeho upíří smysly zaslechly i tento zvuk, který jí sotva splynul ze rtů.

21.08.2009 (20:00) • Caterina • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 853×

Současnost

Vlasy za ní vlály jako závoj. Ve zpětném zrcátku zahlédla světla přibližujícího Bentley. Rozesmála se, podřadila, vytúrovala motor do nejvyšších otáček než znovu zařadila nejvyšší rychlost a cílem projela jako první. Vittoria vystoupila, rukou pohladila svého miláčka. Lamborghini Gallardo Spyder. Natáhla ruku k Sebastianovi a převzala výhru. Opojný pocit z vítězství ji na tváři stále kouzlil úsměv. Tohle milovala. Našli si se Sebastianem staré opuštěné vojenské letiště a dělali si tady závody. Peníze si uložila do kaslíku. Stejně mu je pravděpodobně příště zase dá. Mrkla na něj. Nasedli a vyrazili zpátky. Tak jako kdysi auta přímo nenáviděla a přišly jí jako ďábelské stroje, nyní je přímo milovala. Rychlost jí byla vlastní.Svoje poslední auto, oblíbenou Audinku rozflákala při honění nějakého potrhlého upíra a tak si udělala radost a koupila si Lamborghini. Sebastian, aby nebyl pozadu se rozhodl pro Bentley Continental GT.

Ráno jako obvykle se jí nechtělo vstávat, ale škola volá. Naštěstí už byli ve třeťáku a tak, když se trochu upravili rodné listy, mohli klidně jet autem. Vždyť už jim bylo 18. Sešli se u jejich „rodinného vozu“, které si vybrala Marian. Byl to Nissan, takže to musela být Marian. Ona ani Sebastian by si tohle auto nikdy nezvolili.

Nastoupit do školy, to byl nápad také Marian. Postupně se objevovala nová a nová technika a oni – vlkodlaci začínali být trochu pozadu, tak přišla s nápadem, že půjdou studovat. První školu absolvovali v polovině 80-tých let ve Francii. Pak vysoká. Sebastian a Vittoria si vzali informatiku, Marian psychologii. Dost je to bavilo. Stali se nerozlučnou trojicí. Vittoria po tom, co se stalo s Christianem přehodnotila svůj vztah k Sebastianovi a nyní byli nejlepší přátelé. Milují sázky. Nejprve se sázeli, kdo zabije víc upírů, pak kdo nejrychleji zabije upíra a nyní se vsázeli o všechno. Marian s ním byli i nadále pár a dokonce začali mluvit o dětech. Při představě Sebastiana jako otce, Vittoria dostávala záchvaty smíchu. Podle ní byl sám ještě stále dítě. Rozhodla se dát životu šanci. Když bude se svými blízkými nikdo jim neublíží, ne, pokud bude naživu. A tak se Vittoria plně zapojila do královské smečky.

Marian si stoupla k místu řidiče a Sebastian s Vittorií jednohlasně zaúpěly. To bude dlouhá cesta. Marian byla dobrý řidič, ale naprosto a striktně dodržovala dopravní předpisy. Oba dva si sedli dozadu a celou cestu se pošťuchovali. Zaparkovali a vystoupili. Během chvíle byl kolem nich hlouček štěbetajících teenagerů. Byli oblíbení. Premianti třídy, krásní, společenští a … oblíbení.

Dnes byla Marian nějaká zaražená, Vittoria by se zeptala, ale byla tam spousta lidí. Sebastian ji držel kolem pasu a starostlivě si ji, co chvíli prohlížel. Takže ani on nevěděl, co se děje. Vittorii se zdálo, že se to dnes strašně vleče. Už chtěla být doma a přijít záhadě na kloub. Nenáviděla záhady. Měla strach, že odhalí něco, co jí ublíží. Podepřela si loket a dívala se na profesora, který vykládal látku. Poslouchat ho nemusela. Znala to všechno a tak se zasnila. Byla zpátky na jejich louce a Christian ležel vedle ní. Ruce měl zabořené v její srsti a pomalu jí hladil. Vyrušilo ji až zazvonění zvonku. Povzdechla si. Jejich louka už dávno neexistovala. Dneska na ní stál ošklivý obchodní dům. Nic už nebylo jako kdysi. Zvedla se a šourala se za Sebastianem a Marian na poslední hodinu. Dneska to v té škole snad nepřežije.

Konečně doma. Hodila si tašku na postel a letěla dolů pro jídlo. Dneska měl službu Tom. To se pak vždycky těšila. Byl v kuchyni kouzelník. Nabrala si plný talíř, že se to tam ani nevešlo a přisedla k Sebastianovi.

„Kde je Marian?“zeptala se už s plnou pusou. Sebastian protočil oči.

„S někým telefonuje a ne, ještě stále nevím, co se děje.“odpověděl i na nevyřčenou otázku, protože Vittoria už si do pusy rvala další plnou lžíci.

„Estetika stolování ti nic neříká?“popíchl ji. Vittoria polkla než odpověděla.

„Kdyby to nebylo tak dobrééé (protáhla, aby znásobila důraz), tak bych ti ukázala estetiku stolování.“mrkla na něj. Nebylo ojedinělé, že si udělali válku z jídla. Každou chvíli udělali nějaký průser a pak jim Marian domlouvala. Vždycky před ní stáli se skloněnou hlavou jako kajícné děti a přikyvovali na její „rady do života“. A pak šli a zase něco provedli.

Konečně Marian dorazila. Upřely se na ní dva páry nedočkavých očí. Jemně zakroutila hlavou, že ještě ne a sama si šla nandat jídlo. Sedla si ke stolu a ještě než si vzala první sousto, řekla jim, že jim vše poví až po večeři. Kdyby to nebylo to, co to bylo, musela by se bavit na jejich zklamaných výrazech.

„Máme problém.“to byla první věta, kterou jim řekla. Oba dva se na sebe podívali stylem, jako kdybychom to nevěděli, když se celý den tak tváříš.

„OK. Takže. V Americe převzal moc nad smečkami Taddeo. Sjednotil místní vlkodlaky a začal upíří čistku.“ Vittoria v tu chvíli málem omdlela. Christian. Její mozek to jméno téměř řval. Taddeo byl tak trochu magor do zabíjení. Strašně ho to bavilo. A taky upíři mu kdysi zabily matku. Takže i osobní pomsta tam měla, co dočinění. Ale hlavně Taddeo dlouho usiloval o to dostat se do její postele. A nenesl dobře, že ho Vittoria odmítla. O její zálibě v jednom mladém upírovi věděl taky kde kdo. Samozřejmě to, co se stalo před 64 lety nebylo beze svědků. Ale ještě než začala sypat dotazy Marian zvedla ruku na znamení, že bude ještě pokračovat.

„Mluvila jsem s Albertem. Christian si vede dobře. Všichni jsou připraveni vrátit se do Evropy. Do týdne by tu měli být. Já zařídím dům. Ty“,ukázala na Vittorii,“máš za úkol udělat jim všem doklady a nahodit je do databáze.“

Vittoria netušila, jestli se má bát nebo být šťastná. Udělala to, co po ní Marian chtěla. Byla perfektní v padělání dokladů a taky jako hacker. Nabourat se kdykoliv kamkoliv jí nedělalo problémy. Měla pro to nadání. Po té, co se přestěhovali sem, do Čech, udělala jim všem nové identity. Také na školu by se jinak nedostali. Rodina Volfova. Přišlo jí to vtipné. Jenom kvůli tomu, že se Sebastian a Marian neuměli držet od sebe, musela Marian mít jiné příjmení. Takže byla Kočičková. Říkala jí, že to má za trest. Jinak ona, Vittoria a Sebastian byli jako sourozenci. Díky Bohu, že na střední už si mohli většinu věcí vyřizovat sami. Takže to, že jednou nebo dvakrát jim šla Sofia jako za matku, stačilo. Sofia byla nejstarší členkou, co se vizáže týkalo. Obvykle se přeměňovali lidé v plné síle. Tedy do třiceti let. Sofia byla omyl některého dávného vlkodlaka. Pokousal ji, když jí bylo 40. Ale bylo to fajn. Starala se o sídlo a o to, aby všechno tam fungovalo. Byla něco jako hospodyně.

Takže Christian se vrátí. Vittoria ležela večer v posteli a přemýšlela o tom. Její Christian. Netušila kam jí to zavede. Co z toho vznikne.

Nakonec přiletěli o tři dny později. Sehnali soukromé letadlo a Alberto, což byla pro Vittorii novinka, pilotoval. Museli si udělat několik mezi přistání. Slunce se občas objevilo a vyčerpávalo je. Sice se na něm nerozpadli na prach, ale dobře jim zrovna nedělalo. Delší pobyt na něm, byl pro ně jako by krváceli.

Vittoria, Sebastian a Marian stáli v hale a dívali se jak přicházejí. Alberto nesl tašky a za ruku držel Rebeccu. Sam s Mariou. Vittoria je rychle přelétla očima a hledala, kdy se objeví ON. Christian vešel do haly, usmívající se, něco vyprávěl Andree. Zazněl Andrein zvonivý smích. Vittoria sklouzla pohledem na jejich spojené ruce. V tu chvíli se chtěla zahrabat někam pod zem, jen nebýt tady, v letištní hale a dívat se na muže svých snů, jak se vede za ruku s nějakou upírkou.

Autor: Caterina, v rubrice: Povídky » Na pokračování