Vita incoqnita 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Přináším další díl, doufám, že se vám bude líbit a zanecháte komentář, ať vím, jestli má cenu pokračovat, či nikoliv. Přeji příjemné počtení a prosím omluvte chyby.

28.10.2009 (13:00) • 4dd4 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1551×

Nečekané setkání

Antony odešel pozdě odpoledne, když všichni spali, a už jsem ho neviděla. O dva dny později odjel spolu se všemi hosty a dům se konečně ponořil do klidu, který zde vládnul po většinu roku.
Bylo velice uklidňující nemít kolem sebe neustále hordu pobíhajících a zmatkujících upírů, kteří touží po pozornosti. Dny jsem trávila v knihovně a studovala historii našeho druhu a přitom i historii lidí, co taky dělat, na život mám věčnost, tak si to můžu dovolit.
Antonyho jsem z hlavy vyhnat nedokázala, ani ne tak jeho osobu, jako spíš jeho rty pohybující se v dokonalém souladu s těmi mými, jeho prsty dráždící mou pokožku a rozpalující mé chladné tělo. V těchto chvílích jsem si přála mít ho u sebe, ukojit tu touhu, která mnou prostupovala. V tomhle ohledu mi posloužili mí sourozenci, ale ne tak, jak si myslíte!
Každý pátek mě vytáhly ven, s přáteli jsme se chodili bavit. K tomuto účelu nám posloužil skvělý upíří bar Bar, upíři nebyli moc kreativní, co se týče jmen. Poprvé jsem z baru odcházela v doprovodu neznámého upíra, mířili jsme k němu do bytu, odkud jsem odešla někdy na sklonku rána, nikdy jsem nepěstovala známost na jednu noc, ale po pár Bloodcantech mi na zásadách zas tak nezáleželo, dokonce jsem ani neznala jeho jméno. V příštích týdnech už mí společníci měli jak jméno, tak i tvář, většinou jsem odcházela s Paulem, modrookým blonďákem.

Právě jsem se chystala na další výlet za zábavou, měla jsem na sobě černo červené kostkované šaty končící v půli stehen, černé kožené kozačky s vysokou podrážkou ozdobené kovovými cvoky na zavazování, jenom zavázat je mi trvalo, i na upíra dlouho, vlasy jsem měla spletené do prapodivných copánků, Morgan tvrdila, že je to nový rockový model. S Willem se rozhodli, že dneska půjdeme do nového rockového klubu, proto jsem taky vypadala tak, jak jsem vypadala.
Popadla jsem kabát a vydala se za sourozenci, čekali na mě v hale.
"No konečně, už jsem myslela, že pro tebe budu muset dojít." Hudrovala a prohlédla si mě zkušeným okem módního experta. "Vypadáš dobře." Kývla po chvíli a my jsme se vydali do víru zábavy.

"Kdo to tady vlastní?" Ptala jsem se svých sourozenců a rozhlížela jsem se po novém klubu, který otevřeli před pár týdny. Vypadalo to tady dobře, všechno bylo vyzdobeno v duchu rocku.
"Je to tady…" Zbytek věty se proměnil v Morino vypísknutí, nečekaně jí kolem pasu popadl Lukas její přítel na tenhle půlrok. Otočila se na něj, nejprve mu vlepila pohlavek a potom ho bez ostychu políbila. S Willem jsme protočili oči a dali se do řeči s jejich, našimi přáteli, snažíc se nevnímat ty dva.
Večer plynul v poklidu a my se skvěle bavili, z ničeho nic se vedle mě objevil Paul.
"Ahoj krásko." Pozdravil mě, políbil do vlasů a do ruky mi vrazil Bloodcant.
"Skvěle." Usmála jsem se na něj a lokla si AB pozitivní smíchané s tequilou. Bloodcant byl upíří alkohol, v podstatě se jednalo o různé typy krve smíchané s různým druhem alkoholu, na baru jste si řekli, co přesně chcete, a za vteřinu to stálo před vámi. Alkohol na nás nepůsobil tak jako na lidi, museli jsme ho vypít opravdu velké množství, aby měl účinek, a ten stejně po pár hodinách pominul, ale i tak ho upíři popíjeli, byl to hit tohoto století, a pokud něco upíři dělají, tak jdou s dobou.
"Nechceš si jít zatančit?" Mrknul na mě, když jsem položila na stůl prázdnou skleničku.
Jenom jsem kývla a vydala se v jeho závěsu na parket, kde jsme se spolu s ostatními dvojicemi svíjeli v rytmu hudby. Paul si mě k sobě pevně přitiskl a dál jsme spolu tančili, z ničeho nic mě někdo vytrhl Paulovi z náruče a přitiskl si mě na své chladné tělo. Překvapeně jsem vyjekla, chtěla se začít bránit, ale něčí ruce chytli ty mé, zvedla jsem hlavu a úmyslu mému útočníkovi vynadat do bezvědomí, ale jakmile jsem spatřila šedomodré oči, mé rty se roztáhly do širokého úsměvu, a přestala jsem vnímat protestujícího Paula.

"Co taky děláš?" Zeptala jsem se překvapeně a obtočila jsem mu ruce kolem krku.
"Patří mi to tady." Usmál se na mě spiklenecky Tony. Vykulila jsem na něj oči.
"Tohle je tvoje?"
"Ano, rozhodl jsem trochu pracovat." Ušklíbl se.
"To věřím." Ironie z mého hlasu přímo kapala.
"Dlouho jsme se neviděli." Podotkl během našeho velice dlouhého těsného tance, jehož kroky jsme nezměnili ani po třetí písničce.
"Čtyři měsíce nejsou pro upíra zas tak dlouhá doba."
"Ale pro muže ano." Sklonil hlavu a spojil naše rty v dlouhém divokém rytmu připomínající náš tanec.
"Nevěřím, že jsi celou dobu žil jako poustevník." Namítla jsem po polibku.
"To taky ne, ale chyběla jsi mi." Opět mě políbil.
"Co kdybychom se vytratili?" Zašeptal mi do ucha. Přikývla jsem a následovala ho dozadu za bar. Prošli jsme skrz sklad a vynořili se vzadu za barem. Úzká tmavá ulička pro nás nebyla překážkou, ale nepříjemně to tady páchlo. Tony mě chytil za ruku a vedl mě k protějšímu domu, sotva sem udělala pár kroků, ocitla jsem se v Antonyho náručí.
"Co to děláš?" Zamračila jsem se na něj.
"Unáším tě." Ušklíbl se a vyskočil semnou v náručí na požární schodiště v posledním patře domu, otevřel okno a ocitli jsme se v tmavé místnosti. Věnoval mi letmí polibek a položil mě na postel.
"Tohle je tvůj byt?" Jenom přikývl a zatahoval závěsy. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ležela jsem na pohodlné manželské posteli s černým saténovým povlečením, umístěné uprostřed jedné z bočních stěn. Naproti mně byli dvoje dveře, jedny zřejmě vedli do šatny a v druhých napůl otevřených jsem zahlédla koupelnu, to byli jediné místnosti oddělené stěnou. Zbytek nevelkého, ale ani malého bytu byl od ložnice oddělen do stropu sahající policí, bez zadní stěny, v jejichž avantgardních 'zásuvkách' byli různě rozmístěny knihy, květiny a dekorační předměty, police zastiňovala půlku ložnice. Přes volná místa v poličkách jsem viděla krémové stěny obývacího koutu, kterému dominovala rudá pohovka a obří plazmová televize, rovněž jsem zahlédla malý kuchyňský kout, který tady určitě zbyl po minulém majiteli.
"Tak co říkáš na mé království?" Sehnul se nade mnou Tony.
"Malé a útulné." Vpletla jsem mu prsty do hebkých vlasů a přitáhla si jeho ústa ke svým. Opatrně jsem jazykem obkreslila jeho spodní ret, a přejížděl od jednoho koutku k druhému, teprve když pootevřel ústa jsem naše rty a jazyky spojila v polibku, který ve mně probudil nečekanou vášeň. Tony na nic nečekal a začal mi okamžitě svlékat šaty, já mu na oplátku strhla košili a rozepnula opasek, kalhoty už jsem z něj sundala opatrněji, vlastně potom, co někam odhodil mé šaty, si je sundal sám. Na nic jsem nečekala a zbavila ho posledního kousku oblečení a prsty přejela po jeho ztopořeném penisu. Tony slastně zavrčel, strhl má krajková tanga a okamžitě do mě vniknul. Slastně jsem přivřela oči a obtočila mu nohy kolem pasu. Vzájemně jsem se hladili, líbali, a rychle spěli k vrcholu, na našem milování nebylo nic jemného, mazlivého napínavého, šlo spíš o živočišnou potřebu, touhu uspokojit svá rozvášněná těla, šlo jen o sex. Mým tělem začali procházet slastné křeče a já si nohama ještě víc přitáhla Tonyho k sobě, ten se ještě párkrát rychle pohnul a se zavrčením se zhroutil na mé tělo.

"Už jsem ti řekl, jak ti to slušelo?" Prolomil Antony ticho, které nastalo poté, co jsme uklidnili naše roztřesené těla.
"Ne, to jsi mi neřekl." S úsměvem na tváři jsem se nahnula nad jeho hruď a políbila ho na krku. Hned nato jsem si dřepla na postel vedle něj a pozorovala jeho dokonalé bledé tělo kontrastující s černým prostěradlem. Jak jsem tam tak dřepěla, uvědomila jsem si, že mám na sobě stále vysoké kozačky. Zasmála jsem se a rychle si je sundala. Tony mě celou dobu pobaveně pozoroval.
"Jsi kouzelná, když se směješ." Stáhl si mě Tony pod sebe.
"A ty dokonalý." Přejela jsem mu prsty po vypracovaných prsních svalech.
Tony se usmál, sklonil ke mně své rty, pomalu jimi bloudil od mých rtů na krk a zanechával za sebou vlhkou cestičku. Jazykem si razil cestu přes mou klíční kos k bradavkám, kterým stačil jen kontakt s jeho kůží, aby ztvrdly a zahrotili se. Tony přejel přes mou bradavku jazykem, opatrně jí vzal mezi zuby a jemně skousl, zalapala jsem po dechu a reflexivně prohnula své tělo, ve snaze přitisknout se k němu ještě víc. Na prsou jsem cítila, jak se jeho rty zformovali do spokojeného úsměvu. Jeho prsty si hrály s mou druhou bradavkou a já se pod ním svíjela.
Jakmile skončil s mými prsy, pomalu se vydal ještě níž, rty přejížděl po mém plochém bříšku, v místech, kde se mě dotkly jeho rty, má kůže hořela vlastním životem. Jakmile dorazil k mému pupku, jemně jej obkroužil a vsunul do něj svůj jazyk, jako příslib budoucího, prohnula jsem své tělo a z úst mi uniklo slastné vzdechnutí, opět jsem cítila jeho spokojený úsměv postupující stále níže. Jemně roztáhl mé nohy, a letmými polibky vnitřní strany mých stehen se propracovával k mému klínu. Svým jazykem vniknul dovnitř a objevoval má skrytá místečka. Už jsem to nemohla vydržet, chtěla jsem ho cítit v sobě, pokusila jsem si ho k sobě přitáhnout, ale nedovolil mi to, ještě pevněji chytil mé zmítající se boky a sál.
"Antony… prosím." Jakoby z dálky jsem slyšela svůj hlas mísící se se slastným vzdycháním a vrčením, když jsem myslela, že už to nevydržím, celý svět se proměnil v miliony hvězdiček, mé tělo se propnulo ve slastné křeči.
Uvolněné jsem klesla na postel a zhluboka oddechovala. Jako v mlze jsem vnímal Antonyho tělo, které se přitisklo na mé a jeho úd, který do mě jemně vnikl a začal se ve mně pohybovat, hned nato jsem cítila jeho rty na svých, jemně jsem je pootevřela, a nechala ho, aby si s mým jazykem dělal, co chtěl, pevně jsem se chytla jeho ramen a dnes již po několikáté nechala dovést k vrcholu.

Z pod přivřených řas jsem sledovala Antonyho bledé nehybné tělo, ležící na tmavém povlečení. Zpoza závěsů se do pokoje začali drát první ranní paprsky ranního světa, a já poznala, že je čas odejít. Potichu jsem se zvedla a začala hledat své oblečení, kalhotky byli naprosto nepoužitelné, stejně jako podprsenka. Oblékla jsem si krátké šaty a z Tonyho skříně si půjčila černou košili, která voněla jako on, oblékal jsem si jí přes šaty, do ruky jsem chytila boty. Naposledy jsem Tonyho políbila a vydala se domů stejnou cestou, kterou jsem přišla…

"Počkej! Ty jsi jenom tak odešla? Bez rozloučení, bez pozdravu, prostě jsi ho políbila a zmizela pryč?" Vpadla mi do řeči Hanah.
"Přesně tak, posbírala jsem své oblečení a odešla jsem, už jsem tam neměla co víc dělat."
Hanah protočila oči. "A co takhle počkat, až se vzbudí, zajít si na večeři… lov, a ne zdrhnout jako zbabělec."
"Nešlo o zbabělost, prostě jsem dostala to, co jsem chtěla a odešla jsem."
"Tss…"
"Hanah ty to nechápeš, v tu chvíli byl náš vztah na téhle úrovni, toužili jsme po sexu, ukojení našich těl ne po společných večeřích, schůzkách, čase stráveném spolu, po lásce, to přišlo později."
"Jak můžeš s někým spát a nic k němu necítit!" Rozhazovala rukama.
"Netvrdím, že jsem k němu nic necítila, ale v tu chvíli to tak prostě bylo." Pokrčila jsem rameny. "U nás to nebylo jako u tebe a Henryho, já jsem se mu nepodívala do očí a nevěděla, že ho budu milovat do konce věčnosti, to co jsem cítila při prvním pohledu do jeho očí byla touha, nikoliv láska."
"Nedivím se, že vám tak dlouho trvá najít si partnera, když vám jde jenom o uspokojení těla nikoliv duše." Brbrala si pro sebe.
"Ty jsi moje malá romantička." Pošeptal jí Henry do ucha a políbil na spánek, odvrátila jsem hlavu, abych se nemusela dívat na jejich projev lásky, ne že by mi to vadilo, byla jsem šťastná, že jsou šťastní, ale po těch řečech o lásce jsme za to nemohla. Raději jsem si pohladila své pomalu se zvětšující bříško a přitom pohledem zavadila o svůj výstřih, z kterého se mi dralo poprsí, většina oblečení mi byla přes prsa úzká, a to jsem teprve ve 13. týdnu, co budu bělat, až se maličké narodí.
"Měly bychom jít nakupovat." Pronesla jsem do nastalého ticha. Henry jasně zasténal a Hanah vzrušeně zavýskla.
"To je bezvadný nápad, kdy půjdeme?" Její nadšení bylo nezměrné.
"Nevím, můžeme jít klidně hned." Pokrčila jsem rameny, na čase opravdu nezáleželo. Venku sice svítilo pichlavé podzimní slunce, ale to přežiju.
"Myslím, že bychom to měli odložit na zítra." Zastavil nás Henry. Obě jsme se na něj zamračili. "Chtěli jsme ti s Hanou něco říct." Začal se hned obhajovat a koukl na Hanah. Ta se na chvíli zamyslela a potom se na její tváři objevilo pochopení, za kterým následoval omluvný úsměv.
"Henry má pravdu, nákupy odložíme na zítra, pokud to teda nevadí."
"Nevadí, co se děje?" Podezřívavě jsem se na ně podívala a sedla si zpět do křesla.
"Víš, my jsme stanovili datum svatby." Usmála se plaše Hanah.
"To je skvělé, a kdy to bude?"
"Třetího prosince." Oznámil mi Henry.
"Třetího prosince, tohoto roku?" Ujišťovala jsme se, oba najednou přikývli. "Ale to je za měsíc a půl." Vykulila jsem oči.
"Chceme to stihnout ještě předtím, než se narodí to malé, abys nás měla po ruce, když budeš něco potřebovat." Objasňovala Hanah.
"Ale to nemusíte, kvůli mně se neomezujte, já to zvládnu." Ujišťovala jsem je.
"To není jen kvůli tobě, chceme tady být, až se náš synovec…" "Neteř!" Skočila Hanah Henrymu do řeči. "…narodí." Usmál se.
"Čím jsem si zasloužila takové přátele?" Kroutila jsem nevěřícně hlavou a šla je obejmout. "Ale jak to chcete stihnout?"
"To je další věc, o kterou jsme tě chtěli požádat. Nepomohla by si nám s přípravami? Pokud teda chceš a moc tě to neunaví." Tázal se mě Henry.
"Jasně, že vám pomůžu a moc ráda." Usmála jsem se na ně dojatě. "Ale jak si to představujete? Chcete malou svatbu, nebo velkou? Klasickou, nebo nějakou ztřeštěnou…"
"Vždycky jsem chtěla velkou svatbu, vdávat se ve starém kostele, pozvat tam všechny své známé, celou rodinu…" Zasnila se Hanah.
"A taky jí budeš mít." Pošeptal jí Henry do ucha.
"Ale to nepůjde, vzhledem k naší situaci." Povzdechla si Hanah.
"Ale půjde." Ujistila jsem jí. "Berte to jako můj svatební dar, zařídím svatbu tvých snů."
"Ale to nejde!" Začala Hanah protestovat. "To od tebe nemůžu přijmout!"
"Ale můžeš, já ti tady budu půl roku vysávat manžela, rozhodně to musíš přijmout. Hanah, nech mě to udělat, prosím." Udělala jsem na ní psí oči, kterým nikdy nikdo neodolal.
Hodnou chvíli se na mě dívala, a nakonec souhlasila, ani jsem nemusela použít svou moc. "Dobře, ale jestli to bude moc drahé, tak zařídíme něco skromnějšího." Přikývla jsem a nadšeně se usmála, zatajit před ní skutečnou sumu, nebude problém.

Zbytek odpoledne jsme strávili diskutováním o svatbě, Hanah mi líčila co by si přála a já pomalu začala plánovat vše, co je třeba zařídit.
Kolem pate hodiny Hanah odešla na večerné přednášku do školy a my s Henrym osaměli.
"Už jste se bavili o její přeměně a o dětech?" Zajímala jsem se.
"Ano, zeptal jsem se jí na to, dal jsem na tvou radu." Na tváři měl neutrální výraz.
"A?" Vyzvídala jsem.
"Popravdě to vzala až moc klidně. Řekla mi, že už o tom přemýšlela, jenom se mě bála zeptat. Proměním jí, až dodělá školu." Usmál se.
"A co děti?" Zajímala jsem se dál.
"To jsme taky probrali. Vysvětlil jsem jí, že po přeměně je velice nepravděpodobné, že by otěhotněla, že takové případy jsou vzácné. Taky jsme se bavili o možnosti mít dítě teď, než jí přeměním, vysvětlil jsem jí, jak se naše společnost dívá na takové děti, ale zřejmě si je pořídíme." Usmál se. Objala jsem ho kolem ramen.
"Říkala jsem ti, že se to vyřeší."
"To je pravda, měl bych tě poslouchat častěji. Škoda, že já pro tebe nemám taky takové rady." Povzdechl si.
"Mně by žádné rady nepomohly." Usmála jsem se.
"Daniel, je ještě jedna věc, o kterou bych tě chtěl požádat." V jeho hlase byla cítit nejistota, nervozita.
"Co to je?"
"Půjčila by si mi peníze? Otec mi sice zavřel většinu dveří, ale nezamkl je. Vždycky mi to šlo s čísly, bankovními machinacemi, obligacemi. Přemýšlel jsem o tom, že začnu podnikat na burze, ale k tomu potřebuju kapitál, a ty jsi jediná osoba, které můžu věřit."
"Samozřejmě, že ti půjčím, i kdyby to mělo být jenom pro

to, abych naštvala Luciuse." Mrkla jsem spiklenecky na Henryho.
"Ty jsi můj poklad." Zasmál se a objal mě, potom se sklonil k mému bříšku. "Kdyby si jenom věděl, jak perfektní máš maminu." Zašvitořil a pohladil mě. Následující hodinu jsme strávili veselým vzpomínáním na staré dobré časy, na příhody, která by Hanah určitě znát nechtěla.

Henry posléze odešel za svou láskou a já osaměla. Chvíli jsem seděla v obýváku a potom jsem se vydala do koupelny a dala si dlouhou sprchu. Z koupelny jsem vylezla po dvou hodinách. V šatně jsem ze skříně vytáhla černou košili, kterou jsem si tehdy odnesla z Tonyho bytu. Oblékla jsem si jí, a nechala se obklopit jeho dokonalou vůni, zhluboka jsem nasála a zalezla si do postele, kde jsem se přitulila k obrovskému měkkému plyšovému medvědovi, vonícímu stejně jako košile.