OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 4. kapitola

29.09.2010 (17:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 579×

Plná hlava

Svými slovy mi udělala ďůru do hlavy. Stál jsem jako přimražený a stále na to místo zíral. Chtěl jsem se probrat, ale nešlo to.

Těch slov jsem měl plnou hlavu a ne a ne se z toho vzpamatovat. Stál jsem tam ještě pěkně dlouho, než jsem se konečně pohnul z místa. Automaticky jsem si vzal věci a šel se najíst do jídelny.

Byl jsem na řadě. Nevěděl jsem, co si vybrat. Nakonec jsem odnesl tác zpátky a šel domů.

Ani doma jsem ni nejedl – neměl jsem hlad. Zaměstnala mě. Ne jen svými slovy, ale ona sama.

Nemohl jsem přestat myslet na tu noc, na její křik. Její tělo bylo dokonalé, ty křivky. Nemohl jsem se té vzpomínky nabažit.

Sny nebyly jiné, pořád mě všude pronásledovala, jen ne doopravdy. Skoro vůbec jsem ji nevídal, pár krát jsem ji zahlédl, ale nic extra to nebylo.

Myslel jsem si, že mě přitahovala jen tím, že se podobala Tiffany, ale bylo v tom něco jiného. Byla skoro jako její dvojče, ale ona měla něco co Tiffany ne. Měla něco, co mě dohánělo k šílenství. Opravdu jsem potřeboval psychologa, byl jsem jako jí posedlý. Snažil jsem se ji kdekoliv zastihnout, ale nikdy se mi to nepodařilo.

Snažil jsem se na ni zapomenout, ale marně. Pořád mě její tvář pronásledovala. Myslel jsem, že mi hlava z ní praskne, ale nic se nestalo.

Byla jako moje droga. Musel jsem ji vidět, jinak jsem měl „absťák“.

Změnil jsem se.

Randy se mě snažil přesvědčit, ať si najdu někoho jiného, ale já jsem jeho rady házel za hlavu.

Přestal jsem se snažit a nechal se jí omamovat v mysli. Byla nádherná a když jsem ji uviděla na živo, málem jsem se rozpustil.

Štvalo mě , že nebyla se mnou, že jsem se jí nemohl dotýkat a nejvíc, že o mě nezavadila ani pohledem.

Tímhle mě mučila, aniž by o tom věděla. Snad milionkrát jsem měl chuť ji popadnout a políbit, ale vždycky jsem to zavrhl.

Ve škole po mě začala pokukovat Heather, ale já si jí nevšímal. Snažila se mi vetřít, ale já ji vždycky odpálkoval.

„Pozvi ji na rande! Je to kus a navíc pomůže ti zapomenout a vypadá to, že i dost ochotně,“ radil mi Randy.

Jásal, když jsem ho poslechl a vytáhl Heather ven. Pozval jsem ji do kavárny.

Ta mrcha si objednala snad tu nejdražší kávu, jako tam měli. Pak si ještě objednávala různé laskominky, až jsem se potom seknul nad účtem. Nechala mě to všechno zacvakat.

Musel jsem ji odprovodit domů, že prý se bojí jít sama domů.

Připomněla mi Lin, tu noc v uličce a potom to u nich doma. Jen jsem si nad tím povzdychl.

Celou cestu mlela jenom o sobě. Kecala a kecala a já jsem jí začínal mít plné zuby. Byl jsem šťastný jako blecha v kožichu, když konečně zalezla a já mohl jít v klidu domů.

Ve škole si pořád někdo něco šuškal a jako vždy Randy už to věděl taky.

„Neuvěříš mi, to co ti řeknu,“ vybalil na mě hned ze začátku.

Nic nestihl říct a do školy vešla Linda. Byla krásná, kaštanové vlasy ji vlály kolem kulatého obličeje. Pomalu jsem ji sjížděl pohledem, až jsem došel k její ruce. Zasekl jsem se na ní, byla propletená s jinou rukou, klučičí rukou.

Zabloudil jsem k tomu klukovi a hned jsem v něm poznal Luka – kámoše Jaysona.

Šílel jsem z toho, že se držela za ruku s někým jiným a štvalo mě ještě víc, když to byl Luke. Neuvěřitelně jsem žárlil. Měl jsem chuť ho rozcupovat na kousky a pak ho odnést v zubech.

Zlostí jsem se začal třást.

„Klid, chlape!“ klidnil mě Randy a držel mě za ramena.

Procházeli chodbou a já nenávistným pohledem propaloval Luka. „Omylem“ mi sjel pohled na Lindu, usmívala se, byla šťastná.

Šťastná? Hysterčil jsem.

Musel jsem vyběhnout ze školy, abych se s tím vyrovnal. Byl jsem schopný na něho skočit a vyrvat mu Lin.

Začal jsem si nadávat.

Pípla mi esemeska.

Omluvil jsem tě, že ti bylo blbě. Val domů, Randy.

Ani jsem nezaváhal a běžel co největší rychlostí domů. Doma jsem vrazil do pokoje a hodil placku na postel.

„Já jsem takový debil!“ rval jsem si vlasy.

Mohl jsem být na jeho místě já. Dokonale jsem to podělal, nebyla možnost, jako to vrátit zpět.

Doma jsem se mučil vzpomínkou na ni. Ve škole mě mučila ona, když se procházela po chodbě ruku v ruce s tím blbečkem.

Další magor mi vzal holku, jenže Lin je úplně něco jiného, než byla Tiffany. Nejradši bych vrátil čas a udělal bych to, co jsem měl. Měl jsem tam zůstat.

Maloval jsem si to ve snech.

Vrátila se zpátky se snídaní. Společně jsme se nadlábli a pak šupky dupky do sprchy. Celý den jsme strávili spolu...

Když jsem se probudil, měl jsem chuť do něčeho praštit. Litoval jsem rozhodnutí, že jsem si nekoupil boxovací pytel.

Ve škole mě zase mučili. Držel jsem se tak tak a raději od nich odvracel pohled.

Cvak!

Dostal jsem geniální nápad.

Shrnutí // 5. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 4. kapitola: