Ahoj, s psaním povídek teprve začínám, ale doufám že se vám to bude líbit. Je to o dívce, která je svým otcem donucená si vzít toho největšího sukničkáře v celém městě. Její otec má finanční problémy a tohle je jediné řešení. Onen mladík taky není zrovna nadšený, láskou pohradá a manželství je podle něj jen zbytečným najmutím nové služky. Jak bude probíhat soužití dvou velmi temperamentních osob v jedné domácnosti? Nechá si novomanželka všechno líbit? Pozabíjí se hned, jak se uvidí? Nebo z toho bude láska na celý život?
13.12.2010 (12:00) • kiss • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 730×
Vdát se? A za něj? Ani omylem
PROLOG
Pohled vypravěče
Tento příběh se odehrává v době, kdy dcery ještě musely poslouchat otce na slovo. Musely si brát toho muže, koho jim vybrali. Nevadilo, když byl ošklivý, starý nebo zlý, když měl peníze, bylo to jedno. Dcera musela poslechnout. Když ne, byla vyhozena na ulici nebo dána do kláštera.
Lásce nebylo přáno. Láska byla luxus, který si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Ostatní na ni neměli nárok. A za nějaký čas tak i přestávali věřit, že nějaká vůbec existuje. Nevěřili, že by se mohli zamilovat. Začali jí pohrdat. Byla to jen směšná slabost. Slabost, která se nevyplácí.
Přesto někdo věřit nepřestal. Jedna dívka co seděla u okna ve svém pokoji, v lásku věřila. Věřila že jednou potká muže a bude ho milovat celý svůj život jako on ji. Její otec byl zámožný kupec. Alespoň býval zámožný. Teď ale nastaly zlé časy.Měl velkou půjčku a neměl ji čím splatit. Tak si usmyslel, že se domluví jinak...
1. KAPITOLA - Otec a dcera
Pohled Vanessy
Seděla jsem u okna v mém pokoji a přemýšlela. Otec se poslední dobou choval dost divně. Ani na mě ani na matku a ani na mou mladší sestřičku Marianu moc nekřičel a skoro nebyl doma. Ne že by mi to vadilo. Otce jsem neměla ráda. Vlastně jsem pohrdala skoro všemi muži. Nenáviděla jsem ten jejich postoj k ženám. Berou nás jako něco co koupí a pak to používají k zajištění potomků, úklidu a příležitostnému pobavení. Život žen nebyl jednoduchý.
Ani jsem se nepředstavila. Jmenuji se Vanessa Kellerová. Je mi 16 let.
Můj otec je obchodník. Ale poslední dobou se mu moc nedaří. Neřekne to, protože nechce vypadat neschopně, ale já to stejně vím. Slyšela jsem ho o tom mluvit s jedním jeho přítelem.
Žili jsme ve krásném domě u lesa, ale teď jsme se prý „kvůli obchodům“ museli přestěhovat do města. Žijeme tedy v ošklivém kamenném domě v zapadlé ulici. Tolik mi chyběl les. Vůně stromů a květin. Mé malé noční procházky. Krásná houpačka na velkém stromě za domem. O to všechno jsem přišla a musela vyměnit za zatuchlý řadový domek.
Zvedla jsem se a přešla k zrcadlu na protější stěně. Zadívala jsem se na tu neomylně krásnou dívku. Měla krémovou pleť bez jediné vady, zlaté vlasy v mírných prstýncích dopadající až po pás, velké zelené oči, orámované černými řasami a plné rudé rty. Ano, byla jsem krásná. Svou krásu jsem obdivovala a zároveň nesnášela.
Jak mám poznat že mě má někdo rád takovou jaká jsem. Že nemá rád jen tu oslnivou krásu? Všichni se ke mně chovali vždy dobře. Muži mě obdivovali a ženy jen tiše záviděly.
Z mých myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře.
„Dále,“ řekla jsem.
Do dveří vstoupila moje služebná.
„Váš otec se právě vrátil a chce s vámi mluvit. Máte okamžitě přijít do obývacího pokoje.“
„Už se vrátil?“ zeptala jsem se s mírným posměchem.
Služebná jen mírně přikývla.
„A smím se zeptat, kde byl tak dlouho? Večeře již byla před hodinou.“
„Prý vám vše vysvětlí až za ním přijdete.“
„Dobře, za chviličku jsem tam. Můžeš jít.“
Když dovřela dveře, musela jsem dát volný průběh mému vzteku. Několikrát jsem kopla do postele. Co si o sobě myslí? Mám za ním okamžitě přijít? Kdybych nebyla tak zvědavá ani to se mnou nehne. Tak jsem se, ačkoli s nelibostí, zvedla a vyšla na chodbu. Odtud jsem pak po schodech sešla dolů, a pak do obývacího pokoje. Tam byly k mému překvapení už všichni členové rodiny.
Otec se tvářil navýsost spokojeně. A když jsem přišla, tak se na mě zle usmál. Ta naše vzájemná láska. Matka se na mě jen tak smutně podívala. A moje drahá sestřička mi věnovala jen jeden chladný pohled. Co to do ní zase vjelo?
„Co ti trvalo tak dlouho?“ ptal se mě můj drahý otec.
„Nejsem tvůj pes ani jakýkoli jiní domácí mazlíček, abych plnila tvé rozkazy hned a vždy!“ odsekla jsem mu nakvašeně.
„Jen počkej, tyhle tvoje drzosti tě za chvíli přejdou až uslyšíš co tě čeká.“ A zase jeho zlý úsměv.
„No to mi pověz, co může být horšího než čas trávený v jedné místnosti s tebou?“ ptala jsem se sladce.
„Budeš se vdávat."
Autor: kiss, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Vdát se? A za něj? Ani omylem - Prolog a 1. kapitola:
Tak to vypadá zajímavě-já mít takovýho otce(a vůbec žít v takový společnosti),tak už bych nejspíš skončila v blázinci(nebo ve vězení... 
) 
Vůbec nemáš zač. Když budeš potřebovat, tak se klidně na mě obrať a ještě menší připomínku, než povídka vyjde, dopiš do perexu děj kapitoly, aby čtenář věděl, do čeho jde. A obrázek to jenom zvírazní. 
Moc děkuju že jsi mi poradila.Snad už nebudu dělat chyby. Ale tohle je fakt první povídka. Opravdu mockrát děkuju.
Tak ještě jednou, tímhle komentářem tě nechci kritizovat, pouze ti dávám rady, aby příště tvůj článek prošel lehce přes kontrolu a neměla jsi pod ním komentář s vypsanými chybami.
1) Neztučňuj text kapitoly. Pouze Název kapitoly nebo pohledu. Samotný text ne.
2) Za všechna interpunkční znaménak patří mezera. Např.:
Bylo mi hezky,_ale počasí bylo ošklivé._Začalo pršet.
3) Každá věta v přímé řeči musí být ukončena interpunkčním znaménkem:
"Dnes se mi nikam nechce," řekla nazlobeně.
4) Pozor na přímou řeč. Uvedu ti zde pár konceptů:
"Ahoj," řekl nesměle. - pokud po přímé řeči pokračuješ uvozovací větou, píše se čárka a malé písmeno. Uvozovací věta je ta, která pokračuje svým způsobem s přímou řečí např. řekl, zašeptal, zakřiel, zeptal se, atd.
"Ahoj." Otočila jsem se po hlase, který mě oslovil.
"Jsi doma?" zeptal se přes dveře. - zde se píše malé, protože pokračuješ uvozovací větou.
"Jsi doma?" Vyhlédla jsem z okna a viděla ho, jak stojí přede dveřmi. - zde velké, protože pokračuješ činností, která přímo nesouvisí s přímou řečí.
"Jsem doma," zakřičela jsem, "ale pro tebe ne!"
"Proč pro mě ne? Když pro jiné..." vztekle zvednul hlavu, "jsi?"
5) Pozor na shodu přísudku s podmětem.
6) Dělají ti problém čárky.
Pokud budeš mít i nadále problémy, popros nějakého kamaráda, aby ti to popř. opravil a nebo ti vysvětlil, kde přesně děláš chyby, pokud nikoho nemáš, můžeš kontaktovat nějakého admina. Rádi ti pomůžeme. 
*Až budeš se článekem spojená, nezapomeň zaškrtnout "článek je hovot".
*Pozor na název článku, za řadovou číslovku se dělá mezera a pomlčka se taktéže ohraničuje mezerami.
*Za interpunknčími znaménky se dělá mezera.
*Za konečnými uvozovkami v přímé řeči se dělá mezera.
*Přímá reč se ukončuje interpunkčními znaménky (!?,.).
Přidat komentář:
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!