OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » V listech zlatého stromu – 19. kapitola

07.06.2012 (10:00) • corneille • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1225×

Dalším dnům jako by Bohyně odcizila jejich délku a podle rozmaru je natahovala či zkracovala. Slunce vycházelo dřív, modlitby byly kratší a snídaně uspěchanější. Ale jen do chvíle než se k Saire přidal Gareth, to všeobecnému spěchu došel dech a čas se pomalu loudal a chvílemi se i zastavil. Kněžce se předstíraný úsměv zaryl do obličeje a k večeru si málem musela zlomit čelist, aby se její strnulé tváře vrátily do původní podoby. Útěchou jí bylo alespoň to, že Gareth na tom nebyl o nic lépe. Hned první den si přiznala, že je jí s mladým generálem dobře a v mnoha věcech si výborně rozumí, ale museli být sami a odložit své nové role. Bohužel takových chvil nebylo mnoho a tak mezi nimi žádná jiskra nepřeskočila. Nová úloha jim nedovolila chvíli uvolnění, bezstarostného klevetění a pomlouvání královské výsosti. Pro veřejnost byli čerstvě zamilovaný a skrývající se pár, kdy se měla Saire očividně ostýchat a nedávat najevo své city. A Gareth se měl i přes svou všeobecně známou pověst svůdníka chovat jako klidný a rozumný muž a dívce měl nenápadně nadbíhat. Výsledkem bylo, že místní služebné nechtěly věřit svým očím a v řadách vyvolených se nový vztah také řádně propíral. Ze zákona bylo nemyslitelné, aby se možná budoucí královna setkávala s jiným mužem, ale novým milencům bylo dáno požehnání od samotného vladaře a tak i ti největší mravokárci utichli. Tato hra měla svá přesná pravidla a všichni tři se jich museli pevně držet.

A nebyla to jen nová hra, která ovlivnila život v hradě. Jeho chod se změnil k nepoznání. Vše se chystalo na příjezd královny a v nenávratnu byl klid a harmonie, které předtím v kamenných zdech vládly. Služebné kmitaly po chodbách a leštili vše, co by se mohlo lesknout. Většina z nich už měla s královnou své zkušenosti a i mezi sloužícími byla oblíbená, jako morová rána. Tato žena byla známá svou krutou a zlou povahou a dobrého slova od ní lidé ještě neslyšeli. Byla dokonalým příkladem člověka, kterému vidina moci zatemnila mysl a sebrala veškerou lidskost.

I král další dny chodil jako lev v kleci, znervózňovalo ho, že si mladá žena podle všeho nepřicházela pro dopis. Doufal, že se neukáže v den příjezdu jeho proklaté matky. Nepochyboval, že jej bude jeho královská matinka neustále obtěžovat v jeho knihovně.

Nemohl tušit, že Dalia už je dávno o dopisu ví. Její sestra jí stihla poslat zprávu ještě téhož dne a i když byl list záhadný, rozhodla se Saire poslechnout a dávat si obzvlášť velký pozor na své návštěvy.

XxX

Saire si konečně po dlouhých třech dnech vychutnávala chvilku klidu a samoty. Stála uprostřed přijímacího sálu, který byl málem až po strop zaplněn květinami a ve kterém nebylo ani živáčka.

Jedním z důvodů bylo to, že tato místnost byla již dokonale připravena pro dnešní příjezd královny matky a s ničím se zde nesmělo hnout. Další příčina však byla trochu praktičtější. Opojná a hlavně koncentrovaná vůně květů se nedala vydržet příliš dlouho a většina osob po deseti minutách trpěla ukrutnou bolestní hlavy a přála si vlastní smrt. Navzdory tomuto faktu zde kněžka stála už víc jak půl hodinu a paličatě odmítala odejít. Znamenalo by to vzdát se své nově nabyté svobody a harmonie, která dočasné odloučení od zbytku hradu přineslo. Saire se snažila dýchat ústy a nemyslet na okamžiky, které brzy nastanou.  V hlavě si pořád dokola promítala svůj tvrdý výcvik v chrámu a vzpomínky si opakovala jako novou modlitbu. Kvůli svému titulu válečnice podstoupila i horší věci než je smrad tisíců kytek a setkání s protivnou královnou. Přesto všechno jí však blízká budoucnost naháněla panickou hrůzu. Křečovitě sevřela víčka k sobě a z mysli se opět snažila vypudit všechny zákeřné úvahy, které se slovem královna vyrojily.

„Sakra, tohle budeme muset vyvětrat, divím se, že jsi ještě na živu,“ ozvalo se jí těsně u ucha a kněžka úlekem nadskočila jako zajíc. V nenávratnu byla samota, klid a možná i její nervy. Nasupeně se otočila na krále, který měl ve tváři spokojený a také uličnický výraz. Bylo jí nad slunce jasné, že tohle si plánoval hned od chvíle, kdy ji uviděl stát v sále. Živě si ho dokázala představit, jak se k ní plíží a jak se škodolibě těší, až ji znovu vyděsí k smrti.

„Tak to se divím,“ odpověděla mu konečně a snažila se o nevzrušený tón. Nadávky si schovala na jindy. „Myslela jsem, že to patří k plánu.“

„K plánu?“ ptal se překvapeně a pozorně se rozhlížel po místnosti. „K jakému plánu?“

„No myslela jsem, že tu chceš tvojí matku zavřít,“ zašeptala s úsměvem a spiklenecky na krále mrkla.

„Jo táááák,“ protáhnul vladař s úsměvem. „To není nejhorší nápad,“ mrknul na ni a bylo vidět, že se konečně po dlouhé době dobře baví. „A co tady děláš ty? Zkoušíš, jak dlouho je to snesitelné?“

„To taky,“ přiznala kněžka, „ale hlavně jsem hledala klid na přemýšlení. Poslední dny byly hektické…“ zamumlala smutně a opět se snažila moc nedýchat.

„Ano“ souhlasil s ní král a do tváře se mu vrátil stín z předchozích dní. „A mám takové tušení, že bude ještě hůř.“ Kněžka se po těch slovech málem otřepala hrůzou. Od Garetha věděla, čeho všeho je královna schopna a měla neblahé tušení, že se o tom sama na vlastní kůži přesvědčí.

„Nemusíš mít strach,“ řekl nakonec Ladarius, jako by četl kněžce myšlenky. „Nedovolím jí, aby ti ublížila,“ sliboval a Saire mu chtěla věřit.

XxX

Na vteřinu přesně podle plánu vjel honosný kočár na nádvoří hradu a z jeho útrob se za pomoci ukloněných sloužících vysoukala žena vysoké a kostnaté postavy. Její obličej měl zašedlý odstín a  vpadlé tváře s vráskami jí přidávaly na přísnosti. Podle tradice byla tato ženy doprovázena třemi společnicemi a skupinou stráží, která ji vedla do přijímacího sálu. Ten byl nakonec před jejím příjezdem vyvětrán, zejména proto, že si Ladarius posléze uvědomil, že v oné místnosti bude muset setrvat mnohem delší dobu než jeho matka a i kdyby ji tam zavřel, smrt by si pro tuhle starou protivu stejně nepřišla.

 Všechny dívky, které se teoreticky mohly stát královnou, byly nastoupeny v půlkruhu za králem a svůj pohled zabodávaly ke špičkám bot. Jen pár odvážných na nepatrný moment zvedlo tvář, když stará královna přicházela, ale ihned ji s výrazným pohlednutím sklonily a téměř se chvěly hrůzou. Saire se o šoehování ani nesnažila, nechtěla svým nočním můrám přidat ještě tvář.

Když byla královna zhruba deset kroků od krále, všechny dívky jako na povel poklekly a vzdávaly jí tak úctu. Ladarius počkal, až k němu přijde dost blízko a pak se přesně podle protokolu sklonil hlavu a strojeně políbil svou matku na pravou tvář.

„Matko,“ oslovil ji chladně a sledoval, jak se stará záda jeho rodiče ohýbají v hluboké úkloně.

„Synu,“zavrněla skřípavým hlasem žena a narovnala se. To byl pokyn i pro zbylé dívky, které se nyní mohly postavit a konečně si ženu prohlédnout.

Saire jen nepatrně zvedla svůj pohled a okamžitě musela polknout šťavnaté zaklení. Nikdy by ji nenapadlo, že někdo může mít svou povahu vrytou do tváře takovým způsobem, jaký nyní viděla. Ve chvíli, kdy se setkala s ledově modrým pohledem královniných očí, ztratila veškeré naděje, že o ní ještě neví. Ba naopak, tahle harpyje má až moc dobré informace o dění v hradu a nebyly to útoky její sestry, které ji sem přivedly.

Podle protokolu měl král nyní pozvat svou matku k slavnostnímu obědu. Zde byla královna posazena hned po králově pravici a na stůl byly nošeny všemožné lahůdky a delikatesy. I zdejší výzdoba byla obdivuhodná, přesto se ve vzduchu nesla dusivá atmosféra a nemalý počet dívek ztratila chuť k jídlu. Samozřejmě řada z nich prozřela z líbezného snu, kdy král si je vezme a jeho vznešená matka ji příjme s otevřenou náručí do rodiny. I ta nejhloupější by pochopila, že jakmile se této ženě nebude hodit do krámu, udělá jí ze života peklo a ani se nezapotí.

Královská společnost konečně dojedla a mohla opustit hrad. Saire měla na tváři nedočkavý výraz, až příliš se těšila na volné prostranství a svého společníka, který se konečně mohl k početné společnosti přidat a který ji brzy vysvobodí. To, co celé dny úpěnlivě předstírala, náhle přišlo samo od sebe. Těšila se, až uvidí Garetha, až jí decentně políbí ruku a po pár metrech jí lehce vyvede z davu a půjdou si vlastní cestou. Sotva vyšli na sluneční paprsky, kolem pasu se jí omotala generálova silná paže. Jako vždy lehce zvednul její dlaň a na hřbet ruky ji vtisknul polibek. Kněžka se poprvé nepředstíraně usmála a nemohla se dočkat chvíle, až společně opustí zdejší dusnou atmosféru. Když ji konečně odváděl stranou, jen periferně spatřila úlevné královo vydechnutí.

XxX

Skrývali se celý den. Většinou se procházeli po lese, chvíli seděli na lavičkách místního jezera a pak zamířili do knihovny, kde společně procházeli staré svazky. Těsně po setmění pak Gareth dovedl kněžku zpět do jídelny, kde se vedle ní posadil a dělat společnost nejen jí, ale i ostatním vyvoleným. Po jídle, když král odešel se svou matkou do knihovny, jí odvedl na malý balkónek, který svou romantickou atmosféru křičel na míle daleko. Byl to stejný balkón, na kterém Saire poprvé potkala krále a blíže se s ním seznámila.

„Ještě dva dny a máme to za sebou,“ vydechl úlevně Gareth. Spokojeně a hlavně unaveně se sesunul na kamennou lavičku a kněžku stáhl vedle sebe.

„Hele o tom si povíme zítra jo?“ zašeptala Saire zničeně a snažila se najít pohodlnou polohu pro sezení. Nakonec se opřela o generála a oba vypadali jako zpráskaní psi. Bez špetky romantiky společně odpočívali po těžkém dni, když kolem nich prošlo pár vyvolených. Dívky na ně překvapeně zíraly a pak s hlasitým švitořením zmizely za rohem.

„Teď moc přesvědčivý pár nejsme, co?“ konstatoval Gareth a mrknu na svou společnici, která zmateně hypnotizovala kamenné zdivo.

„Myslím, že celkově nám nikdo nevěří,“ přiznala kněžka unaveně a prudce potřepala hlavou, aby zahnala spánek.

„Tak s tím něco provedeme,“ rozhodnul se generál a náhle plný elánu vyskočil z lavičky. Saire se jen taktak udržela ve zpřímené poloze, když jí zmizela její opora. Zamračeně se dívala na nově oživlého přítele, který ji chytil za ruce a snažil se ji dostat na nohy.

„Nemůžeme ten tvůj nový plán nechat na zítra,“ škemrala a odmítala se postavit.Gareth se však nevzdával, prudce trhnul pažemi až mu dívka jako hadrová panna přistála na hrudníku.

„Ne, nemůžeme, zrovna někdo jde a klepy musí mít chvíli čas, aby se rozšířily,“ vysvětlil a kněžku tím donutil zaposlouchat se. I ona po chvíli slyšela kroky ženských střevíců.

„A co chceš teda dělat?“ ptala se zmateně stále přilepená na jeho hrudě.

„No něco už vymyslím, “ usmál se uličnicky a stiskl kněžku v pase. Potom se jeho dlaň začala zvolna přesouvat po její páteři vzhůru, až se bezpečně usadila mezi lopatkami. „Hlavně mi věř…“ zašeptal a sklonil se blíže k jejím rtům.

Byla unavená, to ano, ale až do poslední vteřiny si nepřipouštěla fakt, že ji chce políbit. A nevěřila tomu, ani když se jejich rty setkaly. Nepřemýšlela nad tím, co dělá, vypnula mozek a nechala Garetha a své tělo převzít veškerou odpovědnost.

 Její zprvu ztuhlé rty se po pár vteřinách přizpůsobily novému rytmu a její ruce se instinktivně zavěsily kolem jeho krku. Gareth si jí k sobě ještě víc přitisknul a přesunul svou dlaň na její zátylek. Pomalu ztrácel půdu pod nohama a dočista zapomněl na kroky, které se před tím nebezpečně blížily. A to byla chyba.

„Nerušíme Vás?“ ozvalo se skřehotavě za jejich zády, až od sebe vyděšeně odskočili. Hned v zápětí si oba mohli prohlédnout zlé očí staré královny a překvapený výraz jejího syna.

Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 19. kapitola: