OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Upírka - 3. kapitola

07.09.2012 (07:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 723×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Pomalu jsem se probouzela. Pod
sebou jsem cítila něco pichlavého.
Otevřela jsem oči. Rozespale jsem
zamžourala do deního světla. Koukla
jsem se na zem. Seno? A kde to
vlastně jsem? Pořádně jsem otevřela
oči a samím zděšením jsem nemohla
dýchat. Vězení? Jsem ve vězení? Za co?
Nic jsem přece neudělala. A navíc
nejsem zvíře abych spala na seně.
Pomalu jsem si všechno prohlížela.
Malým okénkem vysoko u stropu sem
pronikalo slabé denní světlo. Muselo být
hodně brzo ráno. Jak jsem se sem
dostala? Měla jsem spoustu otázek ale
nikoho, kdo by mi na ně odpověděl.
Místo dveří mříže, zvedla jsem se a šla
jsem k nim, vykoukla jsem mřížemi,
hlava se mi tam ještě vešla, viděla jsem
dlouhou chodbu ve které byli věznice,
naproti "mého" vězení bylo další. Ale
žádný člověk. Povzdychla jsem si a šla
jsem zpátky a sedla si na zem, opřela
jsem se zádama o zeď a zkoušela ještě
alespoň na chvilku usnout...
***
Vzbudily mě něčí kroky. Tak přece
jenom jsem na chvilku usnula. Ale co
dělat teď? Zpanikařila jsem. Kroky se
stále víc přibližovaly, přitiskla jsem se ke
zdi a čekala, co se stane. Kolem mříží
prošel muž, zastavil se a díval se na
mě. Byl vysoký a svalnatý po celém
těle, měl neutrální výraz. Mohlo mu
být kolem třiceti let. Vystrašeně jsem se
na něj podívala, byla jsem z toho
všeho v šoku. Po chvilce se obrátil a
pokračoval v cestě. Oddychla jsem si,
nevěděla jsem, co se stane, jestli mi
ublíží a tak. Rychle jsem vstala a šla se
podívat kam jde, na konci chodby byli
velké železné dveře. Odemkl je a vešel
dovnitř.
Asi po půl hodině jsem zase slyšela
kroky, tentokrát to ale byly kroky od
více lidí. Když došly k mému vězení,
začali se smát. Bylo jich šest, všichni
byli svalnatí a vyskoký, jako ten muž,
který tudy šel před nimi. Všichni měli
černé kožené oblečení a zbraně. Pořád
si mě prohlížely a smáli se, nebyl to
normální úsměv, byl to zlomyslný
úsměv.
,,Tak naše koťátko se už probudilo,"
promluvil jeden z nich. Ostatní se
začali smát ještě víc.
,,Co ode mě chcete? A co jste vůbec
zač?" odvážila jsem se promluvit.
,,Dobrá otázka," řekl další. ,,Jsme lovci,
lovci upírů," odpověděl.
,,Cože? Lovci upírů?" vyhrkla jsem.
Potom jsem se ale zasmála. ,,Si ze mě
děláte srandu, že jo? To sem si mohla
myslet hned, lovci? A ještě k tomu
upírů? Copak já jsem upír? Tak fajn,
jděte si hledat ty vaše upíry a mě
pusťe, přeju vám hodně štěstí při
pomalém skluzu do šílenství, protože
si jsem jistá, že stejně nic nechytnete.
Ono ani jedno z toho neexistuje." řekla
jsem pobaveně. Tím mě teda dostaly,
je to vážně vtipný. Jenže jim to asi moc
vtipný nepřišlo, přistoupily blíž k
mřížím a vypadaly dost naštvaně ikdyž
se to snažili skrýt. To se jim ale
nepodařilo.
,,Hele, tak abys věděla, z nás si nikdo
nebude dělat srandu, je ti to jasný?"
řekl uraženě a namířil na mě pistoli.
Cukla jsem sebou, protože mě tím
dost vyděsil. Muž vedle něj mu zatáhl
ruku s pistolí zpátky.
,,Přestaň Johne, nech ji být, ono jí to
přejde," řekl a zase se zasmál a
pokračoval : ,,Chytli jsme tě, protože jsi
upír, nebo spíš budeš upír.
,,Cože?" nic jinýho jsem říct
nedokázala. Já a upír? Mříží mi prostrčil
malé zrcátko, vzala jsem ho a podívala
se do něj. Byla jsem celá bledá, rty
jsem měla rudé.
,,Podívej se na svoje zuby," řekl někdo
z nich. Otevřela jsem pusu a vykulila
oči. Rostou mi špičáky nebo co to je,
budu je mít dlouhý tak, jako je mají ty
vymyšlený upíři?
,,Tou injekcí co si dostala včera se ta
proměna v upíra zpomaluje, za chvíli
budeš mít chuť na krev, budeš mít
velkou sílu atd., ale toho se už
nedožiješ, protože tě zlikvidujeme!"
řekl s klidným úsměvem a už se chystal
i s ostatními na odchod, ještě však
řekl : ,,Jo a zapoměl jsem, že musíš mít
strašný hlad," vzal talíř s něčím a
prostrčil ho škvírou pod mřížemi.
,,Měj se!" a on i ostatní odešli. Hlad
jsem opravdu měla, přistrčila jsem talíř
blíž k sobě a podívala se na to. To
něco by se dalo přirovnat k jídlu, byla
to hnědo-zelená hmota. Vzala jsem si
kus a přičichla k němu. ,,Fůj, to je
hnus," řekla jsem nahlas aniž bych si
to uvědomila. Je mi z toho na zvracení.
Tak tohle opravdu jíst nebudu.
,,Jste všichni hnusný, nenávidím vás, stejně neexistujete, vězníte nevinné lidi, copak za to můžu? Nic jsem nikomu neudělala, nemáte právo věznit mě, takhle se k lidem nechová, vy... vy blázni, patříte do blázince," křičela jsem na ně, sama jsem se divila, že jsem to vůbec dokázala říct. Jeden z nich to asi už nevydržel, obrátil se a šel zpátky ke mě. Dostala jsem strach, neměla jsem to řikat. Nacpala jsem se co nejvíce do rohu a čekala, co se bude dít. Došel k mřížím, byl to ten, co vytáhl pistoli. V jeho očích byl vidět strašný vztek. Odemkl mříže a šel ke mě.
,,Na nás si nikdo dovolovat nebude, rozumíš?! křičel na mě. Pomalu se ke mě přibližoval, měla jsem čím dál větší strach. Když byl skoro u mě, vzal znovu do ruky pistoli, mířil s ní na mě. Už chtěl vystřelit, jenže jsem ho silně kopla do nohy, zasténal a pustil pistol na zem. Chytl mě za ruce a snažil se mě vytlačit z vězení, ale já jsem do něj kopala, bušila pěstmi, vzpírala se ale on byl silnější. Dotáhl mě před vězení, podkopl mi nohy a já spadla. Šlápl mi na hruď abych neutekla, vzal si do ruky bič a párkrát mě tím švihl, strašně to bolelo, pak ale bič zahodil, asi měl lepší nápad. Stoupl si ke mě a začal do mě vší silou kopat. Křičela jsem ze všech sil, sama se divím, že jsem to vůbec přežila. Zničehonic k nám přiběhl další lovec, vlstně mi "zachránil život".
,,Prosimtě co děláš? Chceš ji zabýt? To uděláme později, teď ji ještě potřebujeme," řekl, chytl ho za ruce a odtáhl pryč. Zůstala jsem tam ležet, neměla jsem sílu na to, abych se tam alespoň odplazila. Po chvilce přišel ten druhý lovec a odtáhl mě zpátky do vězení. Jen tak jsem tam ležela a těžce oddychovala, célé tělo mě bolelo. Bylo ještě dopoledne, snad to do večera přestane.

Doufám, že se vám kapitola líbila víc, než ty předchozí, je trochu delší. :-) 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírka - 3. kapitola: