OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Upíří tajemství 1. kapitola

25.11.2010 (16:00) • MDominikaM • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 878×

Rozhlédla jsem se po třídě a jediné co mě zaujalo, byl vysoký kluk. Ani nevím, kde jsem ho viděla, ale jeho podobnost hraničila s mými sny, co mě přepadávaly už měsíc. Myslela jsem si, že je to ze stresu, ale očividně nebylo. Vidiny v mých snech byly skutečné, což potvrzoval ten kluk. Tiše se svými myšlenkami jsem usedla do volné lavice vzadu. Nechtělo se mi být všem na očích. Učitel vstoupil do třídy a mrkl na mě. No aspoň že někdo chce, abych se tu cítila líp. V tichosti jsem si vybalila zbytek mé tašky a čekala co bude dál.

,,Mohu si přisednout krásko?" zeptal se mě culící se kluk z blond vlasy.

,,No jestli chceš nebudu ti bránit," oplatila jsem mu úsměvem, ale moc mě nezaujal. Celou hodinu jsem poslouchala výklad a poznámky toho kluka. Ani se nepředstavil a už mi cpal, jak je šťastný, že je tu dívka jako já. Nevím nikdy jsem si nepřipadala jako kráska. Mé hnědé vlasy byly vždy rovné jako hřebíky, které zvolna dopadaly do poloviny mých zad. Mé hnědozelené oči pozorovaly to dění ve třídě. Chlapec co seděl hned v další lavici se nejistě otočil. Uchvacovala mě jeho krása. Dostal mě něčím nepopsatelným. Jeho pleť byla až nadpozemsky světlá a vlasy medově hnědé. Oči mě probodávaly jak dvě jehličky. Opatrně se usmál. Oplatila jsem.

***

Konečně škola skončila. Byla jsem tak neskutečně šťastná jako nikdy. V hlouby mého srdce kypěla radost nečekaného štěstí, ale neměla jsem potuchy proč. Ucítila jsem pohled na svých zádech. Prudce jsem se otočila a uviděla ho. Jeho pohled naznačoval něco čemu jsem nerozuměla. Směsici radosti a zároveň bolesti. Tušil snad, že jsem ho viděla ve svých snech?

Nedokázala jsem si odpovědět na tak složitou otázku. Odvrátil se a nastoupil do černého porsche 911. I já bych měla jet pomyslela jsem si a nasedla do svého auta značky chevrolet cruze. Zmatená a vyčerpaná jsem dojela domů. Vychovává mě teta se strýcem. Můj bratranec Ron bydlí též s námi. Je vlastně skoro jak můj bratr. Poslední dobou je však jiný. Možná to bude tím, že jsme přestěhovali ze slunné Floridy do Kanady. Ztratil spoustu přátel.

Z myšlenek mě vytrhl strýc. Vstoupila jsem zrovna do domu když začal.

,,Á milostivá konečně dorazila," a usmál se.

,,Tak jak se ti líbilo v nové škole?" kypěla nadšením teta.

,,No dobrý, možná si i zvyknu," a odvrátila jsem pohled.
Moc radostně jsem asi opravdu nevypadala, protože teta mě objala a políbila na čelo.

,,Miláčku, to bude dobrý, vše zas bude v pořádku."

,,Já vím," odpověděla jsem a šla do svého pokoje. Aspoň chvilka klidu při tom všem. Ta nehoda s mými rodiči se stala minulý rok. Jeli odněkud ze zábavy a našil to do nich nějaký opilec. Ten chlap to neunes a prý se zabil. Nevím, nikdy jsem ho neviděla. Jen prostě vzpomínka na ně je dost živá. Myšlenky mi znovu zabloudily k tomu chlapci z dneška. Byl tak krásný. Nikdy jsem tolik kluky nevnímala až na Rona. Ty jeho pohledy a vtipy. Neustále co jsem sním tak se směju. Jenže nastala změna a on ani pomalu nepromluví. Je o rok starší než já. Krásných 19 oslavil letos v létě.

***

Jsi vyvolená Auroro Vigée-Lebrun...

Zalapala jsem po dechu a posadila jsem se na posteli. Znovu zlý sen. Kolikátý už v pořadí?! Chlapec s medovými vlasy akorát změnil ve snu svojí úlohu. Drží mě za ruku a telepaticky mi předává své myšlenky. Všude je tma a já sedím v hořícím kruhu a ze 4 světových stran ke mně přistupují postavy zahaleny v kápích. Jediné co ale vím přesně je, že jediný kdo sálá dobrem je onen chlapec. Ze všech těch postav jde hrůzostrašný pocit. Vždy naplní mé srdce strachem o mé blízké a zároveň i o toho kluka. Přestala jsem zase vnímat a utápěla jsem se ve svých myšlenkách až jsem usnula.

Autor: MDominikaM, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří tajemství 1. kapitola: