OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Upíří kámošky - 3. kapitola

12.06.2011 (10:00) • FailleDraco • Povídky » Na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 1783×

3. kapitola – Nevídaný záskok

Už několik dní nám život otravuje škola a myslíme si, že tohle byl asi zatím ten nejhorší den. Nejenže jsme měli psát z matematiky, ale dvě hodiny tělocviku s kluky to už je vážně moc.

Už odrána jsme měly dobrou náladičku. Týna měla ráno puštěný Tupíry a z Lenčiného pokoje se linul raggajungle. Lenka rozrazila dveře a v dobré náladě sběhla schody do přízemí. Když ji Týna viděla, tak jí málem vypadly zuby a urychleně ze sebe vykoktala: „Co. To. Máš. Na sobě?“

„Dobrou náladičku, holka,“ řekla a ukázala na svoje rasta oblečení. Týna přikývla a dál se smála filmu. „Neměla by ses jít oblíkat?“ zařvala Lenička na Týnu, když se snažila přehlučet svoji oblíbenou muziku.

Týna zvedla svoje ctěné pozadí z pohovky, odtančila v rytmu hudby do kuchyně, kde sebrala bagetu a odtančila do svého pokoje, kde se začala hrabat ve skříni a přitom jedla snídani. Vzala si na sebe oblečení, které nejlépe vystihovalo její náladu.

Po snídani obě dívky nasedly do Týninýho Bumblbeeho a odjely do školy.

První hodina byla zasvěcena biologii s učitelkou Studentovou, která se svojí objemností rovná objemu zápasníků sumo. První věta učitelčiným výkladu byla: „Tak se postavíme,“ Dave to bral na lehkou váhu a stále dospával včerejší fotbalové utkání a tudíž se lekl, když k němu učitelka přikráčela. „Tak se posadíme. Pane Čerňáku, nemyslíte si, že je vaše chování krajně nevhodné?“ Dave zvedl hlavu a spadl málem až ze židle, když se k němu skláněla dvě stě kilová žena. „To u nás v Bělohradě se i lidé v pospubertě umí chovat. To mě i jeden chlapec v autobuse pustil sednout.“

Dave na to: „Se mu nedivím, vždyť by jste vytvořila v uličce zácpu.“ Nato se celá třída rozchechtala, učitelka zbrunátněla a nakvašeně šla k tabuli.

„Tak si napíšeme téma dnešní hodiny – Reprodukce a život proudí dál.“

V celé třídě to zašumělo a z poslední lavice Martin zakřičel: „A budou názorné ukázky?“

„Tak jestli chcete?“

„S váma? Nikdy!“ odpověděli všichni žáci najednou. Leničku celý zbytek hodiny otravovaly myšlenkové pochody kluků ze třídy, kteří mysleli na jediné, když je to téma reprodukce. Ojedinělou výjimkou byl Štěpán, který myslel na to, jestli ho Kristýna nepošle do země zaslíbené, když ji pozve na rande.

Štěpán a Dave šli odnést pomůcky do kabinetu biologie, když slyšeli, jak si učitelka Studentová prozpěvuje: „Kdybych byla jahodou - “

„Ty vole, to by bylo džemu,“ řekl možná až příliš nahlas Dave. Ale tento výrok měl úspěch. Všichni žáci, kteří šli po chodbě byli mrtví smíchy a jedné mladší učitelce cukaly koutky v mírném úsměvu. Tuhle učitelku měl rád snad každý.

Při hodině matematiky

Do třídy vešel profesor Zajíček a stoupl si před tabuli: „Milí žáci, vašeho profesora Kolouška rozbolela hlavička, a proto zůstal doma v postýlce,“ pronesl klasickým přitepleným hlasem. Na to se Dave naklonil k Lence a Týně a potichu k nim zašeptal: „Jasný a těší se, až ho Zajda navštíví.“

Mezitím profesor Zajíček pokračoval v dialogu: „Takže písemku z matiky budete psát zítra a jelikož profesorka Vzorná, která má na tělesnou výchovu chlapce, onemocněla, tak dnes budu mít chlapce i dívky na tělesnou výchovu já.“ Týna se okamžitě otočila na Štěpiho.

„Ehm, Štěpáne, mohl bys mi vysvětlit tu matiku? Víš, že v ní celkem dost plavu, navíc tohle učivo totálně nezvládám. Já bych ti třeba na oplátku vysvětlila ájinu,“ řekla se štěněčím pohledem Týna směrem k Štěpánovi a lehce se začervenala.

„Jasně. Takže dneska u mě kolem pátý?“ zeptal se se skrývanou radostí v hlase.

„Dobře a díky,“ na to se Týna otočila směrem k tabuli. Štěpána to lehce zarazilo. Otočila se na člověka celkem rychle, ale sám pro sebe si řekl: ‚Nejspíš se mi něco zdálo.‘ Poté zašeptal sotva slyšitelně: „Děkuju ti.“ Normální člověk by ho neslyšel, ale upír, ano.

Hodina tělocviku

Týna s Leničkou se převlíkaly na záchodě, protože se jim nechtělo chodit do šatny, kde jsou ty tři fifleny rozplývající se sami nad sebou a nad postavami kluků. Bohužel je obě dívky slyšely, jelikož se citlivý upíří sluch nedá vypnout. Týna málem zničila umyvadlo, když uslyšela Lauru, jak se rozplývá nad Štěpánem a hned na to vyletěla Lenka, když se Rebeka rozplývala na Davem. Načež holky napadlo, že si vezmou trochu odvážnější oblečení a dopadlo to takhle.

„Tšído náštup,“ zavelel buznovským hláskem profesor Zajíček. Třída se jako na povel zastavila a nastoupila do dvojřadu. „Nejdříve se rozcvičíme,“ přejede oblečení kluků hodnotícím pohledem a je mu líto, že toho mají tolik na sobě, „poté budeme skákat přes kozu a poté jsem si pro vás pšipravil originální aktivity, bude to pro vás pšíjemné překvapení.“ Všichni přítomní kluci se zhrozili, akorát ten panic Marek se na Zajíčka usmál a začal se těšit. „Uděláme si dvě kolečka kolem tělocvičny a to bude rozcvička.“

Všichni si ty dvě kolečka konečně odběhali. Teda Rebeka a spol. šly hezky pomalinku, protože je víc zajímalo lakování nehtíků a pozorování sexy pozadí některých kluků než nějaké skákání přes kozu.

„Pfvní nám skočí Vebeka. Pardon Rebeka,“ řekl učitel, když kluci přitáhli kozu. Rebeka se začala připravovat k přeskoku. Léňa se naklonila k Týně.

„Ježiši, kde má ty kozy?“
„Asi budou brzo venku,“ odpověděla Týna s úšklebkem. A jak předpověděla, tak se taky stalo.

Rebeka se rozeběhla. Skočila přes kozu. Celé její poprsí se dostalo ven z tílka. Nohou se zachytila o kozu. Zajíček se jí pokoušel chytit. A při jeho snažení se jeho obličej dostal mezi Rebečino silikonové poprsí. Oba poté spadli na žíněnku.

„Slečno Ve. Vebeko, já nemušu dýchat,“ řekl Zajíček a dal si ruku před oči, když si to tam Rebeka začala štelovat zpátky. „I slečna Camariová a Lexusová nosí na tělesnou výchovu odvážnější modely, ale přes kozu skákat uměj,“ pokračoval Zajíček a na konci už popotahoval k breku, „třído, chcete znát ono milé překvapení? Budeme tančit. Tanec je jedna z mála společenských tolerovaných aktivit, které přinášejí rozkoš. Ale my si to ozvláštníme. Chlapci nyní budou v pozici něžných dívek a dívky v pozici ochranářských partnerů. Rozumíme si?“ Třída na to odpověděla sborovým zamručením. „Tak si vytvořte dvojice. Upozorňuji, musí být chlapec a dívka. V páru musí být chlapec a dívka.“

Dave strčil do Štěpiho a zašeptal: „Padej pro Camariovou, nebo ti ji vyfoukne nějakej mamlas.“ Štěpi se začervenal a ihned poslechl radu svého kámoše, který má s holkami více zkušeností než on. Dave se potěšeně otočil, když viděl, že Camariová neposlala Štěpána do prdele, podíval se před sebe a radši začal zdrhat, jelikož se k němu rozeběhla Rebeka. Dave si v duchu pomyslel: ‚Já s ní tancovat nebudu, sice je hezká, ale zuby si kozama vymlátit nenechám.‘

Lenka se smála myšlenkovým pochodům Zajíčka, do té doby než jí někdo přepadl zezadu. Léňa vyjekla, jako když jí na nože berou a měla sto chutí dát tomu imbecilovi, co ji takhle napadl, přes držku.

„Hele, támhle ti Dave obtěžuje kámošku, ale ta má plíce,“ řekl Štěpi na Týnu, která mu v tuto chvíli chtěla dát přes držku, jelikož je vidět, kam se Štěpán koukal. „Ne, já jí nekoukal na plíce, já jen…. Víš, že tak křičí. Vždyť já jsem slušnej kluk, já nic…“

„Sorry, budeš se mnou ve dvojici?“ zeptal se rychle Dave. Jakýkoliv člověk by měl problém s porozuměním, jak rychle to ze sebe vyklopil, ale Lenička to s přehledem zvládala.

„Hm… Budu.“

„Uklidněte se, kůzlátka, nyní si jeden z každého páru půjde vylosovat jeden z těchto růžových lístečků.“

„Já tam nejdu! Nehodlám držet něco růžovýho v ruce,“ začal kolem Leničky jančit Dave.

„No, mě to problém nedělá,“ odpověděla s přehledem Lenka a odešla pro jeden z lístečků. U Zajíčka se potkala s Týnou, která přes velkou nechuť vzala do ruky ten růžuvej cár papíru. Lenka se otočila na svojí kamarádku: „Co máš? My tango.“

„Valčík,“ odpověděla znuděně Týna a šouravým krokem se rozešla ke Štěpánovi, který se o něčem dohadoval s Davidem. Týna odtáhla Štěpána za ruku (Poznámka autora: Oba dva posráni blahem) na druhý konec tělocvičny k žebřinám.

„Máme tango,“ řekla Léňa Davidovi. Tomu zajiskřilo v očích, div že nezapálil tělocvičnu a s úsměvem se zeptal.

„A bude tam ta figura, kdy mě zakloníš?“

„Jo, ale jenom pokud vážíš do sto kilo, pak už by jsme se váleli na zemi.“ Na to Davidovi zajiskřilo v očích ještě víc. Následovalo nacvičování velice chtěného záklonu z Davidovi strany.

„Co záda?“ zeptala se Lenka, „ještě neruply?“

„Ne dobrý, můžeš níž,“ Léňa se trochu víc předklonila a Dave získával dobrý výhled do výstřihu, „níž,“ Lenka se opět ještě trochu předklonila, „ještě níž,“ Lenka se ještě víc předkloní, „teď je to ideální.“

„Hele, nechci ti nic říkat, ale za chvíli slítneš na zem.“

„To mi nevadí,“ Dave koukal neustále na jedno místo a v podstatě nevnímal, co Lenička říká.

„Tak fajn,“ Lenička pustila Davida na zem a ten si tou ránou do hlavy uvědomil jednu důležitou věc a to tu, že se nám zamiloval.

Když Zajíček viděl marné pokusy svých žáků o tanec, tak si v duchu řekl: ‚Panebože, chudáčci děti, ty se mi tu pozabíjejí, to nesmím dopustit. Celá nová generace by zanikla.‘ Proto zapískal na růžovou píšťalku a propustil žáky a žákyně domů ještě před začátkem druhé hodiny.

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří kámošky - 3. kapitola: