Tvůj hřích si Tě najde !!! 9. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Eliz se dozví, že všechno nebylo tak, jak si myslela. A noví směr nabere i vztah se Sebem. :) Přeji příjemné čtení a prosím o komentáře. Děkuji ;)

28.07.2009 (18:26) • Janee • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1001×

Vešli jsme dveřmi pod neonovým nápisem. Kris nás vedla ke stolu v rohu velké místnosti. Uprostřed byl velký parket a kolem něj stoly a soukromé boxy. Po celé délce jedné stěny se nacházel bar. Tam bylo taky nejvíc ruchu. Sedla jsem si vedle Buda a Kris. Naproti mně seděli Elis a Jack. Lui seděl vedle Kris.

„Dojdu pro pití.“ Nabídl se Bud a přijímqal objednávky od ostatních.

„Nechceš jít se mnou?“ Mrkla na mě. Šla jsem. Proplétali jsme se davem postavajících a tančících lidí až k baru. Nesla jsem svůj džus a ještě nějaký koktejl pro Elis. Měl ajsme co dělat, abYch to nevylila, když do mě někdo strčil.

„Hele, dávaj bacha!“ utíral si tričko nějaký mladík, na kterého mi ukáplo trochu džusu.

„Promiň. Nechtěla jsem.“ Omlouvala jsem se. Zvedl oči a koukl se na mě. Myslím, že mi chtěla nadávat, ale když se mi podíval do obličeje, jeho výraz se změnil.

„To, to je dobrý.“ Usmíval se na mě. Abys z toho neměl křeč, pomyslela jsem si a rychle si sedla ke stolu.

„Nechceč jít tancovat?“ řekla Kris a už táhla Buda na parket.

„Tak a kdo půjde se mnou?“ Koukala se na Jacka a Luie.

„Jen běž s Luiem, nechci přijít k úhoně.“ Uculil se na Elis Jack. Ta ho dloubla do žeber a šla s Luiem tancovat.

Nastalo trapné ticho. Jack si mě zvědavě prohlížel a já se koukala všude možně, jen na na něj. Pořád ve mně hlodala myšlenka, odkud zná mou mámu. Není teďka správná chvíle se ho zeptat? Nikdo tu není.

„Jacku, odkud znáte mojí mámu?“ možná jsem neměla jít hnedka na věc. Ta otázka ho očividně nezaskočila, ale vypadal, že se rozhoduje, jestli mi říct pravdu nebo ne.

„Čekal jsem, že mi tuhle otázku položíš později.“ Mračil se na dšsku stolu.

„Proč mi to nechcete říct?“

„Tykej mi, prosím.“ Usmál se. Ten úsměv mi něco připomněl, už jsem ho někde viděla. Pocit, že mi něco zásadního uniká ještě zesílil. Můj mozek pracoval na plné obrátky a snažil se přijít, kde jsem jen ten úsměv viděla. V mysli mi vytanula jedna vzpomínka.

Z kuchyně, kde máma vařila se ozývalo tiché pobrukování. Po špičkách jsem přeběhla do ložnice a otevřela šuplík s fotografiemi, když jsem byla malé miminko. Tenkrát mi bylo pět. Vyndala jsem tlustou obálku a vysypala z ní fotky kolem sebe. Jednu po druhé jsem brala do ruky a prohlížela si ji. Když si maminka klekla vedle mě, hodně mě vylekala. Smály jsme se spolu.

„Maminko, kdo je to?“ Ukazovala jsem na fotografie muže, jak drží malé miminko. Láskyplně se na ně usmíval.

„To je jeden můj hodně dobrý přítel. A tady to seš ty.“ Usmívala se a hladila mě po vláskách. Na druhé straně fotografie bylo datum a dvě jména. Elizabeth Hansen a Jack Gromley.

Hasitě jsem vydechla a zírala na něho.

„Jack Gromley?“ zeptala jsem se. Stále mi ale nedávala smysl, co na té fotografii dělal. Pamatovala jsem si ho jen z té fotografie.

Kývl.

„Nechceš se jít projít? Tady se mi o tom nechce mluvit.“ Zvedl se. Zašeptal něco Elis a pak jsme vyšli ven. Zamyšleně se díval před sebe. Zastavil se až v parku a sedl si na lavičku. Sedla jsem si vedel něj a podezíravě ho sledovala. Co mi teď řekne? Možná to tuším, ale chi to vůbec vědět?

„Poznal jsem tvou matku ještě na škole. Byla to skvělá holka. Chvíli jsme spolu chodili.“ Díval se někam mimo. „Moc jsem ji miloval. To si ani nedokážeš přestavit, jenže jsem se pak musel odstěhovat. Neviděl jsem se s ní hrozně dlouho. Pak jsem sem jednou přijel. A samozdřejmě ji potkal. Měla z toho velkou radost. Pozval jsem ji na večeři. Prozradila mi, že má přítele, že se budou brát. Bolelo to, ale nemohl jsem ji nic vyčítat. Neviděli jsme se takovou dobu. Chodil jsem ji navštěvovta, když on nebyl doma. Přemlouval ju, ať od něj odejde. Se mnou. Nechtěla. Nechápu to. Věděl jsem, že mě miluje, ale ona mu nechtěla ublížit.“

Zadíval se na oblohu. Oči se mu leskly. Chtělo se mu plakat. Povzbudivě jsem mu stiskla ruku.

„Ten den mi volali, měl jsem práci a musel jsem odjet. Doprovodila mě ke mně dom. Můžeš si domyslet, co se stalo.“ Usmál se. „Za pár měsíců mi zavolala. Řekla, že je těhotná. Nebyla si úplně jistá, že je to dítě moje, ale něco ji říkalo, že je. Přijel jsem za ní. Vyděl jsem ji s tím druhým. Vedli se za ruce parkem. Vypadala tak šťastná. Nechtěl jsem ji to zkazit. Zase jsem odjel. Nechal jsem ji jen vzkaz. Že ji nechci ničit rodinu, ale jestli je to dítě moje, že je chci aspoň vidět, aspoň jednou. Za šest měsíců mi zavolala. Z porodnice. Nechal jsem všeho a okamžitě jel za ní. Měl jsem štěstí, že tam zrovna nebyl. Byla jsi tak maličká.“ Skoro šeptal. Cítila jsem jak mi po tváři stéká první slaná kapka.

„Nechala mě, abych si tě pochoval. Byla jsi jako malý andílek. Dokonalá. Annah na tebe byla tak pyšná. Teď už nebylo pochyb, že jsi byla moje.“

„Tak proč jsi odešel?“ řekla jsem roztřeseným hlasem.

„Musel jsem. Annha mě o to požádala. Nechtěla ho opustit. Řekla, že k nim patříš. Že si myslím, že jseš jeho. Odešel jsem. Každý rok mi posílala fotky a vždy k tomu připsala něco o tobě. Po šesti letech ale přestala. Neřešil jsem to. Věděl jsem, že jsi v pořádku a to mi stačilo.“ Láskyplně se na mě usmál. Takový úsměv jsem od svého „otce“ nikdy nedostala. Cítila jsem, jak poslední kousek skládačky zapadl do sebe. Je to můj otec. Po tváři se mě začaly koulet slané kapky slz. Přitáhl si mě na svou hruď a haldil po vlasech. Byl to nádherný pocit. Poprvé ucítit hřejvou náruč svého otce, pravého otce. Cítila jsem se v naprostém bezpečí.

„Ani nevíš, jak moc jsem šťastný, že tě mám konečně u sebe.“ Seděli jsme tam na lavičce a pozorovali noční oblohu.

„Zítra má máma pohřeb.“ Pronesla jsem tiše. Nic na to neříkal. Myslím, že už mu to řekli.

Podíval se na hodinky.

„Poď, už bychom měli jít.“ Šeptl a postavil mě na nohy. Objal mě kolem ramen a vedl zpět. Černý sedan tam stále stál.

„Nechceš jet se mnou na motorce?“ Hodil mi helmu.

Nasedla jsem si za něj. Až když jsme uháněli po silnici, došlo mi, že jsem na to kývat neměla. Byla mi hrozná zima a krátká sukně, která sukně tomu taky moc nepomohla. Zmrzlá jsem slezla z motorky a drkotala zubama. Popřál mi dobrou noc a vytratil se do svého pokoje. Potřebovala jsem se trochu zahřát a tak jsem si dala horkou sprchu.

Vlezla jsem si pod teplou peřinu a chystala se spát, když někdo párkrát ťukl na dveře a vklouzl dovnitř.

„Sebe.“ Usmála jsem se. Vlezl si za mnou.

„Jak ti je? Zítra to bude těžký den.“

„Je mi krásně.“ Přitulila jsem se k němu.

„Rezešel jsem se se Sharon.“ Řekl jakoby mimochodem. Napřímilajsem se radostně na posteli.

„Vážně?“ Nemohla jsem tomu uvěřit.

„Jo, pěkně mi to ale nandala. Myslím, že Shane mě teď nebude mít moc rád. Sharon je protivná, ale teď bude ještě víc.“ Smál se. Políbila jsem ho. Přitáhl si mě k sobě. Na jeho rtech jsem cítila zaschlou krev. Nadzvedla jsem se na loktech a tázavě se na něj dívala.

„Sharon má dobrou ránu.“ Pokrčil rameny a stáhl si mě opět k sobě.

Rukama jsem mu zajela do vlasů a přitiskla jsem se na něj. Nechtěla jsem mezi námi nechat ani malinkatý prostor. Jeho ruce klouzaly po mých zádech. Jednou rukou mi zajel pod tričko a sundal mi ho. Lehl si nade mě, pomalu přesouval svoje ústa po mém krku až k prsám. Kroužil po nich jazykem a já tiše vzdychala. Takovou rozkoš jsem ještě v životě nazažila. Jeho ruce bloudili pocelém mém těle. Ani nevím jak, ale najednou jsem pod ním ležela úplně nahá. Něžně vzal do rukou moji tvář a hluboce se mi zadíval do očí. Vášnivě mě políbil, jeho jazyk se neodbytně dobýval do mých úst. Něžně mě chytil za boky a odstranil poslední zybtky oblečení, které oddělovaly naše těla. Pomalu do mě vnikal. Cítila jsem každý jeho kousek. Úplně mě naplnil. Naše vzdychy se míchaly a mě zaplavovala neskutečná vlna vzrušení....

Probudila jsem se a nemohla uvěřit předešlé noci. Vzpomínky zaplavovaly celou mou myslo. Cítila jsem vedle sebe jeho teplé svalnaté tělo. Bylo mi nádherně. Objala jsem ho a hlavu si položila na jeho hruď.

„Dobré ráno,“ zašeptal mi do vlasů. Ani jsem si nevšimla, že už je vzhůru. Natáhla jsem se a dlouze ho políbila.

„Víc než dobré,“ špitla jsem.

Autor: Janee, v rubrice: Povídky » Na pokračování