OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tvrdohlavá sestřička - 1. kapitola

04.05.2010 (16:00) • DaisukeHideki • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 800×

Chápu, že bych měla začít něčím ve smyslu, že jsem naprosto obyčejná. Neoblíbená. Jedna z mnoha introvertních emařek, se kterými se nikdo nebaví. Prostě jsem si dokázala získat oblibu u těch lidí, u kterých jsem to měla za potřebí. Zbytek mi je šumák. Jmenuji se Jillian Summersová a pocházím z Los Angeles. Je to tvrdé město - každý si musí své místo vybojovat. Já už to zvládla. Začátky byly těžké, prosadit si svoje místo k životu mi chvíli trvalo. Ale zůstala mi moje parta, rodina a hlavně Erica s Nateem, sestra a kluk.

S Nateem chodím už přes půl roku. Poprvé jsem ho viděla v parku, když bušil do tří hoperů, co se pokoušeli jemu a jeho sestře, Nathalii, nadávat. Oba jsou totiž visus, mezi svými Yoko Aisuke a Kiko. A tak, když se zdálo, že ti hopeři mají navrch, šla jsem mu pomoct. Táta mě jako malou učil kick-box... Od é doby jsme nerozlučná dvojka. Sem tam si na nás někdo zařve. Tak je ignorujeme. Hlavní je, že ho miluju.

Zato Ericu znám odjakživa. Narodila se o rok později než já, ale nikdy úlohu mladší sestry nepřevzala. Pamatuji si, že se vždy ona starala o mě a ne naopak. A o tom, jak jsme rozdílné svědčí i to, že se moje malá sestřička dala na gothiku. V její polovině pokoje vyřvává metal, který přebíjí můj scream. Máme zvláštní vztah, já a sestřička. I přes zjevné odlišnosti  jsme si říkaly všechno, sloužily jsme si jako nejlepší kamarádky. Vlastně jsem si nemohla na nic ve svém životě stěžovat.

Tak proč se všechno tak nehorázně zkazilo, a to během pár dnů?

,,Zlato?'' zamumlal a tím mně vytrhl ze spánku. Že bych usnula? Asi to bylo možné. Posledních pár dnů jsem si moc neodpočinula. Hlavou mi opět prolétla ta myšlenka na Ericu. Kde je? Co dělá? Proč mi o tom-poprvé v životě- nic neřekla? Jediný způsob, jakým se včera ozvala, byla stručná smska: ,,Krej mě‘‘. Tak jsem matce namluvila, že přespáváme u kamarádky. Až zas taková lež to nebyla, Nathalia spala jen o pokoj dál.

,,Eh… Dobré ráno,‘‘ odpověděla jsem a otevřela oči. Není to špatná věc hned po ránu vidět jeho tvář. I když takhle, nenamalovaný, mi byl trochu cizí. Vypadal tak mírně. Rozlil se mu po ní úsměv.

,,Že dobré? Nádherné,‘‘ opravil mě. Měl pravdu – francouzským oknem do pokoje proudily paprsky slunečního světla a osvětlovaly četné kresby na stěnách, hřály mě na kůži. Dnešek by byl nádherným dnem, kdybych si nemusela dělat starosti o Ericu. Práce velké sestry je na plný úvazek, to vám řeknu.

O dvacet minut později jsme už stáli před školou. Nathalia se už  oddala povinné školní docházce, takže mně Nate doprovázel až ke třídě, kde mě na rozloučenou políbil. Pár ,in‘ raperů se začalo pochechtávat a křičet na něj.

,,Hele, další emouš!‘‘

,,Hustě… Hej, extrémně mastná ofino!‘‘

,,Podle mě je to visus, kámo‘‘

,,Trosko!‘‘

,,Teplouši!‘‘

,,Pučíš nám žiletku?‘‘

,,Nechoď... Namaluj nám něco...‘‘

Chtěla jsem se otočit a jednu jim vrazit. Už jsem to málem udělala, když najednou bylo ticho. Nejdřív jsem si myslela, že se Nate naštval a jednu jim vrazil. Ale on už byl pryč. Nad vzlykajícími stál vysoký blonďák se světle modrýma očima a pobledlou pletí.

,,Jesse Jackson,‘‘ zasyčela jsem. A za ním stála - Bože - Erica. Oba se na mě dívali s jasným zadostiučiněním, jako bych jim měla jít děkovat. To by mě ani nenapadlo. Jen jsem si došla pro Ericu a zatáhla ji na záchodky.

Vypadala příšerně, pod očima černé kruhy, pleť stejně bledou jako Jackson. Byla tak unavená... Téměř mi tam  usínala.

,,Erico Summersová!‘‘ zavrčela jsem na ni. ,,Kde jsi k sakru byla?!?‘‘

Odpověděla jen vyčítavým pohledem. Tak jsem pokračovala dál.

,,Randíš s Jacksonem? Vždyť jsou... Divní!‘‘

Jacksonovi doopravdy byli divní... Jsou tři, nejstarší Jesse, mladší Billie a nejmladší Annabeth. Přišli uprostřed semestru, okamžitě se dostali mezi smetánku školy. Ani jsem nezaregistrovala, že Erica zmizela.

,,… krásná nejen tělem, ale i duší. Ale snad jí jen můžeme závidět, že ji už Bůh chtěl u sebe. Proto prosím minutu ticha pro Heather Smithovou, která skonala včera, nejspíš na vykrvácení…‘‘

To už byla druhá dívka za poslední čtvrtrok na naší škole. Nikdo se po onu minutu neopovažoval promluvit. Pár lidem tekly slzy. Fajn, přiznávám se, byla jsem mezi nimi. Heather jsem znala, byla to férová holka. Párkrát jsme spolu někam zašly. Nezasloužila si zemřít. Ale v tu chvíli mě upoutalo něco jiného. Prudký pohyb, klouzání učebnic... Už jsem jen stačila zaregistrovat, jak se kolem mě pohnal světlovlasý Billie Jackson a hlasitým prásknutím dveří odešel. Bylo to divné. A nespravedlivé. Já už bych za tu měla dvojku z chování. Ale Jacksonovi to samozřejmě opět projde. Naštvaně jsem si otřela oči od slz, aby se mohly objevit další, tentokrát sloučeny se slzami hořkosti.

Chtěla jsem vědět, co se děje s Ericou.

Chtěla jsem vědět, proč mi nic neřekla.

Chtěla jsem, aby se Heather vrátila.

Znáte ten pocit, kdy víte, že se něco děje, ale nemůžete to zarazit? Přesně tak jsem se právě cítila.

A Erico? Já tě z toho - ať už to je co chce - vysekám...

Autor: DaisukeHideki (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tvrdohlavá sestřička - 1. kapitola: