OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Trýznitel - 9. kapitola

01.01.2013 (12:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1468×

Zrzavá dívka seděla v dešti před domem a viděla, jak do něho Tyler vchází. Věděla, že šel za dívkou. Cítila totiž nejen Trýznitele, ale i Utěšitele. Bylo jasné, že si našel jinou jeho srdci blízkou partnerku. Deborah začala plakat, srdce jako by jí přestalo bít. Už zase byla sama. Pokaždé, když si myslela, že už si někoho našla, tak ji odmítl nebo si rychle našel jinou. Copak jsem opravdu tak odpudivá, že nikdo nemá zájem? Na její pokožku padal studený déšť, ale jí to bylo jedno, byla zničená. Měla zlomené srdce.

„Deborah, já ti to říkal,“ ozvalo se za jejími zády a ona uslyšela hlas jejího vůdce, krále. Valerian, když chtěl, dokázal být i milý, jenže od té doby, co není Lia, je spíše zatrpklý a k ženám se chová chladněji.

Podívala se na něho opovrhujícím pohledem, který byl zaplněný slzami. Valerian tam nestál sám. Vedle něho stál mladík, kterého Deb moc dobře znala. Byl to Max, její obdivovatel. Měl ostré rysy a neoholenou tvář. Jeho oči si ji prohlížely jako obrázek. Maxův čokoládový pohled hřál jako slunce, odkud pocházel. Bylo poznat, že má původ jinde než v Anglii, byl snědý celý rok, i když tu slunce zasvítilo málokdy. Max se tvářil, jako by s ní soucítil, jenže ona nestála o jeho soucit ani o jeho samého. Milovala Tylera, který o ni nestál. Neměla chuť dýchat.

„Co tu děláš?“ zeptala se Maxe a Valeriana ani nepozdravila.

„Přišel jsem si vydobýt místo v tvém srdci. Už na to mám věk,“ svěřil se jí sebevědomě.

„To určitě. Mléko ti ještě teče po bradě,“ odfrkla naštvaně a úplně ignorovala, že vedle ní stojí jeho otec. Valerian se do jejich rozhovoru nezasahoval. Jen se bavil nad sebevědomím svého syna a vztekem Deborah. Jako by úplně zapomněla na Tylera. Věděl, že to byl Maxův účel. Chtěl, aby alespoň chvíli zapomněla na Tylera, který jí nebyl hoden.

„Je mi dvacet let, Deb. Už nejsem to pískle jako dřív. Stal se ze mě muž. Muž, který si svou partnerku už vybral. Teď už jen musím dobít její srdce,“ oznámil líbezné zrzavé dívce s modrýma očima jako safíry.

„Nemám zájem, už jsem ti to snad řekla několikrát,“ odporovala mu a setřela si slzy z tváří. Líčka se jí zbarvila do červena z rozčílení.

„Já ten boj nikdy nevzdám. Jsem Trýznitel. Ten se nikdy nevzdává. Vždy dostaneme to, co chceme. Jako Utěšitelka bys tohle měla už dávno znát,“ poučoval Deborah Max a bavil se nad jejím rozčarováním. Byla tak přitažlivá, když se čertila. Věděl, že jednou ji dostane.

„Co kdybychom se šli bavit jinam? Ten déšť mi leze na nervy,“ podotkl zničehonic Valerian. Až teď si konečně všimli, že tu s nimi stojí. Na tváři se mu rýsoval pobavený výraz. 

„Nikam nejdu,“ vyštěkla Deborah a založila naštvaně ruce v bok.

„Já se tě neptal. Já ti to rozkázal,“ řekl a vzal ji jemně za paži. Byla naštvaná, ale necekla ani slovo. Nechtěla Valeriana naštvat, protože když se naštval, nebylo moc o co stát.

Mezitím v bytě Charlott:

„Nepřibližuj se ke mně, ty úchyle,“ řvala jsem na Tylera a utekla se schovat za stůl.

„Teď se chováš jako malé děcko, víš to?“ tázal se mě a pozoroval zeleným pohledem. Na rtech měl zase ten pobavený úsměv. Jak se ho mám nyní zbavit? Jak ho mám dostat, sakra, z mého bytu? Proč já mu vůbec otvírala? Můžu si za to sama!

„Vypadni!“ rozkázala jsem mu a cítila, jak mi jde horkost do tváří. Proč si vybral zrovna mě?

„Charlott, tohle prostě nemůžu. Já vždycky dostanu to, co chci,“ odvětil sebevědomě a přiblížil se ke mně. Já mu zase o kousek uhnula. Honili jsme se kolem stolu jako blázni. Bylo mi to jedno, prostě jsem s ním nechtěla spát, i když byl tak zatraceně sexy!

„Prosím, jdi pryč,“ žadonila jsem. Byla to jako hra kočky s myší a já v této chvíli byla myš.

„Proč si nepřiznáš, že jsi do mě zamilovaná?“ zeptal se a přitom se snažil natáhnout přes stůl a dotknout se mé tváře. Stihla jsem uhnout jen tak tak. Když chtěl, dokázal být tak neskutečně rychlý.

„Nemůžeš na mě takhle tlačit,“ trvala jsem si na svém a zase o kousek odstoupila od jeho přibližující se dlaně. Jeho dotek má na mě neskutečné účinky, nemohla jsme to riskovat.

„Já na tebe netlačím. Jen o tebe mám zájem. Proč to nechceš pochopit?“ ptal se mě.

„A řekneš mi o sobě něco?“ obrátila jsem hned.

„Rád bych ti to pověděl, ale nemůžu,“ podotkl a díval se na mě provinile. Jako bych za to mohla já.

„Přestaň se na mě takhle dívat,“ napomenula jsem ho přísně a dala ruce v bok. Opravdu mě rozčilovalo, jak mi vstoupil do života. Jak po mně chce všechno hned. Na tohle jednání prostě nejsem zvyklá a ani si zvykat nehodlám. Přišlo mi, že on vždy dostane, co chce, ale člověk občas nedostane to, po čem touží.

„Tak se na tebe budu dívat takhle,“ svůj pohled změnil z nevinného na svádivý a to už jsem věděla, že je zle. Byl opravdu k sežrání, když po mně toužil. Opět se mi začal rozum vytrácet. Sakra, vždycky mě zradí, nesnáším ho. Nesnáším sebe, že na něj takhle reaguji. V krku jsem cítila knedlík a mé nohy jako by zmrzly. Vůbec s nimi nešlo pohnout. Mé tělo se začalo třást, když se ke mně začal pomalu přibližovat, potichu a pomalu jako šelma, co číhá na svou oběť. Byl to beznadějný boj a já to věděla.

„Jsi tak nádherná a ta tvoje vůně,“ šeptal mi do ucha a já cítila na zádech husí kůži. Zabořil nos do mých vlasů a přičichl k nim. Pak mě začal líbat na krku a já se vůbec nebránila. Nemohla jsem mluvit, chodit, jen jsem vnímala jeho polibky a pohlazení. Byla jsem opět v transu a věděla, že tohle už nepůjde zastavit, ani jsem neměla zájem o to, aby přestal.

Přistoupil ke mně a spojil jeho rty s mými. Jeho jazyk byl horký a prozkoumával má ústa důkladně. Jeho ruce mě hladily a já cítila, že se mu chvěji v náručí jako puberťačka. Naživo to bylo ještě krásnější než ve snu. Byl tak něžný a vždy věděl, kam sáhnout, jako by věděl, kam sáhnout. Byla jsem jím očarovaná.

Vzal mě do náručí a donesl mě do ložnice, tam mě položil na postel a pak si svlékl koženou bundu a tričko, pak ke mně pomalu přistoupil a začal si pohrávat s mým ušním lalůčkem a při tom mi svlékal saténové pyžamo a já mu v tom nebránila. Nechala jsem se hýčkat jeho jemnými dlaněmi a prsty.

Když mi sundal vrchní díl pyžama, podíval se na mé prsy tím pohledem dravce a já se rozpouštěla jako kus ledu za letního dne. Byl neodolatelně krásný a chtěl právě mě! Nechápala jsem vůbec nic, hlava se mi točila, když si vzal do úst moji bradavku a začal si s ní hrát. Z mých rtů vyšel hlasitý sten, který nebyl první ani poslední za ten večer. Když skončil s jedním prsem, pustil se do druhého a já cítila, jak se mi zrychluje dech a moje srdce bije rychleji a rychleji. Jeho záda byla vlhká potem a já do nich zatínala své nehty. Líbal mě na břiše a pomalu vysvlékal spodní část mého nočního oděvu. Jeho ruce mi hladily stehna a já se třásla pod jeho dotekem. Pak jsem už jen cítila jazyk na mém citlivém místečku a propadala se do hlubin. Nikdy jsem nezažila intenzivnější uspokojení. Vůbec jsme nevnímala, co se děje kolem mě. Bylo to jako výbuch sopky. Potom, co skončil, jsem se snažila nadechnout aspoň minutu. On si mezitím sundával džíny a já uviděla jeho výstavní chloubu. Jeho tělo bylo nepopsatelně pevné a svalnaté. Na břiše se mu rýsovaly buchtičky a jeho ruce byly dvakrát takové než mé. Nechápala jsem, že zrovna já se teď miluji s tímto výstavním chlapem. Jak jsem mohla tak dlouho odolávat?

Nahý za mnou šel do postele a políbil mě. Jeho polibky mě vracely zpátky do varu. Líbal mě na krku na levé straně, tam to mám nejcitlivější, při každém dalším jsem se zachvěla. A když jsem otevřela oči, měl na tváři uspokojivý úsměv.

Ještě chvíli mě takto dráždil a pak do mě vnikl. Pohybovali jsme se ve stejném rytmu a já mu přirážela. Slyšela jsem jeho tiché vzdechy a to mě přivádělo k šílenství. Měl zavřené oči a byl tak roztomile soustředěný. Pak ještě přidal na intenzitě rytmu a já cítila, že se mě opět chopí orgasmus. Bylo to nepopsatelné. S ním bylo všechno mnohem hezčí. Jak jsem bez něho dokázala vůbec žít?

Tak, jak se vám líbila tato kapitolka? Snažila jsem se, jak to jen šlo. Snad se Vám to bude aspoň trochu líbit. 

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trýznitel - 9. kapitola: