OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Trýznitel - 8. kapitola

25.12.2012 (08:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1325×

Několik desítek mil od Londýna:

„Tati, volala ti Deborah?“ tázal se mladý pohledný mladík s okrově hnědýma očima a snědou tváří. Byl tak jiný než jeho otec. Měl tmavé vlasy a vousy, oproti němu měl jeho tatínek zářivě modré oči a světle hnědé vlasy. Byl celý po matce, měl v sobě její italskou krev. Z otce neměl skoro nic, jako by ani nebyl jeho.

„Ano, volala. Našla Tylera a bude se snažit získat ho. Proto musím jet za ní. Musím ji zastavit, než se ještě víc spálí. Je důležitý Utěšitel. Jeden z nejlepších a víš, že zničený a smutný Utěšitel je k ničemu. Kéž by si našla Trýznitele, který je jí hoden,“ postěžoval Valerian král Utěšitelů a Trýznitelů.

„Nechápu, že se za ním pořád pachtí. Přitom je tak krásná a mohla by mít kohokoliv,“ pověděl zklamaně Max. Miloval Deborah už od té doby, co ji poprvé uviděl. Zbožňoval její ohnivě zrzavé vlasy a sněhově bílou pleť. Byla ztělesněním jeho ideálu. Jenže o něj nejevila zájem, protože byla o pět let starší než on.

„Já vím, Maxi, miluješ ji, jenže ona si myslí, že tvůj věk je nepřiměřený jejímu,“ připomněl Maxovi otec.

„Jo, tati, kdyby mi dala alespoň šanci. Ukázal bych jí, co je to pravá láska Trýznitele k Utěšiteli. Ona je tak citlivá a milující a její chůze... jako by tančila,“ zasnil se Max a už byl duchem nepřítomný. Valerian svého syna chápal. Byl do Deb zamilovaný již čtyři roky a ta láska ho pořád neomrzela. Nebylo divu, když se Trýznitel zamiluje, tak je to napořád. Musel za každou cenu přemluvit Deb, aby dala Maxovi šanci. Tyler o ni nejevil žádný zájem. To věděl již dávno.

Musí jet do Londýna, zastavit to Debiyno běsnění, dokud je čas.

„Otče, jedu s tebou. Pokusím se Deb přesvědčit, že pořád existuje někdo, kdo ji má rád,“ prohlásil Max.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad, synu,“ pověděl Valerian a poplácal svého snědého synka po rameni. Viděl v něm jeho matku. Byl jí tak podobný. Jak Liu miloval. Jenže když bylo Maxovi pět let, tak Liu zabili jeho nepřátelé. Říkali si Lovci, jenže Valerian jako nesmrtelný král nešel zabít, tak se usmysleli, že zabijí jeho lásku, aby mu tak způsobili bolest. Povedlo se. Od té doby se Valerian nikdy více nezamiloval.

„Tati, pojedu, i kdybys mi to nedovolil, já ji miluju,“ řekl rázně Max.

„Dobře, Maxi, možná je na čase, abys Deb dokázal, že jsi jejím osudem. Nesmíš ten boj o ni jen tak vzdát,“ odvětil otec a usmál se na něj.

„Na to se můžeš spolehnout, táto.“

Opět v Londýně:

Šla jsem z práce a byla jsem z toho polibku pořádně v šoku. Byl to vlastně první polibek, který nebyl ve snu, ale opravdu se stal. Ten zážitek se mi vryl do paměti a vůbec nešlo na něj přestat myslet. Byla jsem pěkně v háji. Věděla jsem, že chci mnohem víc než jenom polibek. Jenže bylo tady pořád to jedno velké ale, které mě přesvědčovalo, že se nemám ukvapovat a myslet racionálně. Jenže jak mám myslet racionálně, když se mé hormony úplně zbláznily? Je pravda, že můj sexuální a partnerský život stál vždycky za prd. Měla jsem dva kluky. Jenže oba byli nezajímaví a nudní, ale Tyler, to je vášnivý milenec, který je sice namyšlený, ale právě to mě na něm přitahuje, ta jeho sebejistota a arogance. Bylo to k bláznění!

Byl tak strašně nepředvídatelný. Nikdy jsem nevěděla, co si na mě přichystá. Jak jsem se měla ubránit tomu, aby mě políbil, když je tak božský? Nikdy jsem nevěřila na lásku ani jsem se nikdy pořádně nezamilovala, ale teď v tom pěkně lítám. Nemohla jsem se zakoukat do někoho normálního? Musel to být zrovna Tyler? Když mu řeknu, že s ním chci být, tak na mě vybalí svůj příběh. Svůj život. Co když je to uprchlý vrah nebo něco ještě horšího? Ve spojení s Tylerem jsem propadala paranoi. Nevím proč, ale měla jsem z něho zvláštní pocit. Jako bych ho odněkud znala.

Došla jsem domů a dala si šálek čaje. Venku byla zima a neustále pršelo. Už mě ten déšť vážně rozčiloval. A to má podle předpovědi pršet celý týden, brrrr. Po šálku čaje a neustálém snění o něm jsem zamířila do sprchy a myslela jak jinak, než zase na něj. Jako by pro mě už neexistovalo nic jiného než on. Byla jsem z toho vynervovaná. Tohle prostě nebylo normální.

Pak jsem si vlezla do postele a pustila si televizi. Pro změnu tam zase nedávali nic, co by mě zaujalo. Na okno bušily kapky deště a mně se pomalu a jistě začala klížit víčka. Věděla jsem, že mě tam bude čekat zase on. Že bude zase namyšlený a bude mě svádět, a já už se nechtěla bránit, chtěla jsem si to užívat. Je to sice jenom sen a nemůže mi to ublížit. Jenže jsem se tak šíleně mýlila.

Když už jsem byla skoro v limbu, někdo zaklepal na dveře. Kdo to může být? Teď, v osm hodiny večer? Vždyť sem nikdo nechodí. Podívala jsem se do kukátka a tam byla tma. Ne, neotevřu. Ani náhodou.

„Charlott, to jsem já, Tyler. Otevři dveře,“ ozvalo se za dveřmi. Byl to jeho hlas. Co tady ksakru dělá? A kdo ho pustil do chodby?

„Co po mně chceš?“ ptala jsem se ho skrz dveře. Nechtěla jsem mu otevřít a už vůbec ne ho pouštět do svého bytu. Bylo to velmi nebezpečné, hlavně když vím, jak na mě působí jeho přitažlivost.

„Nebudeme se tu přece bavit přes dveře. Neříkej, že se bojíš otevřít mi. I když po tom polibku dneska máš strach z mého charisma,“ podotkl a v jeho hlase šlo slyšet pobavení. Ten zmetek, ještě z toho má srandu.

Nahlas jsem vzdychla a otevřela dveře. Stál tam v džínech a kožené bundě, která mu dodávala ještě víc na jeho mužnosti. Jeho oči zářily touhou a jeho úsměv byl opět ironický. Byl prostě dokonalý, což mě vážně rozčilovalo, copak nemá ani jeden kaz na kráse?

„Ahoj, co potřebuješ?“ zeptala jsem se ho a neměla jsem se k tomu pustit ho dovnitř. Znám, jaký je, určitě bych na mě něco zkoušel.

„Můžu dál?“ zeptal se nesměle a já byla rozhodnutá, že ho prostě dovnitř nepustím ani za nic. Už tak se mi krade do snů. Nemusí mi lézt ještě do bytu. Stačil ten polibek ráno. Celý den na mě všichni koukali, jako bych spadla z višně.

„Promiň, cizí lidi dál nepouštím,“ odpověděla jsem mu a přivřela dveře, aby neviděl dovnitř.

„Já nejsem cizí. Jsem tvůj budoucí choť,“ pověděl namyšleně a já si jen odfrkla. Co si o sobě myslí? Známe se osobně sotva týden a on už se prohlašuje za mého chotě? To je teda neskutečná drzost.

„Promiň, ale na to nehodlám nic říct. Pokud jsi přišel opruzovat, můžeš jít,“ odvětila jsem a chtěla mu zavřít dveře před nosem. Jenže to by nebyl Tyler, aby neudělal něco nepředvídatelného. Rychle chytil dveře, vecpal se do mého bytu a zavřel dveře.

„Co si to dovoluješ? Vypadni z mého bytu,“ řvala jsem na něj a byla zlostí rudá jako rak.

„Chtěla jsi říct z našeho bytečku lásky. Už mě nebaví milovat se s tebou ve snu. Mám chuť pomilovat se s tebou v reálu,“ řekl a blížil se ke mně. 

Lidičky, tady máte osmou kapitolku, z deváté mám zatím jen 100 slov, zkusím něco vymyslet o svátcích, ale nic neslibuji. Užijte si to! :)

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trýznitel - 8. kapitola: