OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Trýznitel - 4. kapitola

18.12.2012 (18:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1232×

Po večeři mě odvezl k mému baráku. Otočil se ke mně a tiše mě pozoroval. Ten pohled jsem nechápala, jako by se bál na mě sáhnout, přitom mě v mých snech viděl dokonce nahou.

„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala jsem se ztišeným hlasem.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mě nepozvala k sobě. I když jsem neodpověděl na tvé otázky a ty pořád tápeš v neznámu. Moc toužím zase se dotknout tvé kůže, ale teď ne ve snu, ale doopravdy,“ svěřil se mi a já zalapala po dechu. Chce jít do mého bytu a touží po mně? Co mám teď dělat? Pozvat ho dál nebo dělat strašně nepřístupnou a hrát si na, že k tomuhle muži nic necítím?

„Já vím, že to chceš stejně jako já. Když se to nestane dnes, tak se to stane zítra. Své touze jen tak neunikneš, protože já tě nenechám jen tak uniknout. Budeš jen moje, Charlotto,“ na slovo moje kladl speciální důraz.

„Myslím, že to není dobrý nápad,“ pověděla jsem nejistě a dívala do jeho smaragdových očí. Nemohla jsem se vynadívat na tu krásu. Proč je tak neodolatelně svůdný a působí na mě tak přitažlivě? Co když je to znamení, že máme být spolu? Ne! To mezi námi jen pracuje chemická přitažlivost, nic víc to být nemůže.

„Neříkáš to moc přesvědčivě. Prosím, Charlott,“ žadonil Tyler a já nevěděla, jestli to mám dovolit nebo ne. Přece si nepozvu cizího chlapa do domu. Nic mi o sobě nechce říci. Přijde mi, že tu něco nehraje, že je v tom něco mnohem víc, a pokud si ho nebudu držet od těla, budu litovat.

„Promiň, není mým zvykem zvát cizí muže do bytu. Nic jsi mi o sobě neřekl, takže žádné intimnosti. Měj se hezky a díky za večeři,“ poděkovala jsem a vystoupila z auta. Nevěděla jsem, jak se tvářil, ale asi nebyl moc rád, že jsem ho odmítla.

Přišla jsem domů a vlezla si hned do sprchy. Venku už byla tma a já byla unavená jako kotě. Navlékla jsem se do sametového pyžama černé barvy a vlezla do čerstvě povlečené postele. Ani nevím, jak jsem usnula.

Jeho ruce mě chytily zezadu v pase a já ucítila, jak si mě k sobě majetnicky přitáhl. Byl opět v mém snu. Proč mi pořád leze do snů? Myslela jsem, že pochopil, že si to nepřeji. Jeho nos mě jemně hladil na zadní části krku a já ucítila, že se mé tělo zachvělo.

„Cítím, jak se tvé tělo třese při mých dotycích. Proč jsi mě odmítla? Tohle se nemuselo dít jen ve snu, ale i ve skutečnosti, proč nepochopíš, že jsme si souzeni? Jsi tak nádherná. Zbožňuji tvé jemné hnědé vlasy a tvé modře zbarvené oči, jak mě láskyplně sledují a doufají, že se tě budu dotýkat, Charlott,“ zašeptal mé jméno a já cítila, jak mi v břiše létají motýli.

„Proč jsi zase v mém snu? Víš, že to nechci,“ pípla jsem sotva slyšitelně. Paralyzoval mé tělo. Třásla jsem se a chtěla víc jeho doteků a polibků. Měla jsem strašně slabou vůli a milovala jeho něžné doteky a vášnivé polibky.

„Odmítla jsi mě a já po tobě toužil. Už bych ti do snu nikdy nevstoupil, kdybys mě tak podle neodmítla. Přitom cítím, jak se klepeš vzrušením, když se tě dotýkám a líbám, Charlott, jsi moje,“ řekl majetnicky a pak mě políbil a přitom mě hladil po mých kadeřích. Odrhla jsem se od něho a snažila popadnout dech.

„Já nejsem tvoje. Ani nevím, kdo jsi,“ pověděla jsem a přitom jsem byla ještě udýchaná.

„Jednou se dozvíš pravdu,“ odvětil a snažil se ke mně zase přiblížit a já před ním pro změnu couvala pryč.

„Ale nejsem připravená,“ podotkla jsem se slzami v očích.

„Nevíš, jak mi je. Vlezeš mi do snů a snažíš se mě donutit být s tebou, když nevím, kdo jsi. Ubíjí mě to. Vžij se do mé kůže a pochopíš mé chování. Možná mě přitahuješ, ale to nic nemění na tom, že tě neznám,“ řvala jsem na něj naštvaně. Byla jsem vytočená. On o mně ví úplně všechno a já o něm vůbec nic. Znám jen jeho jméno a to, že se může dostat lidem do snů, a to je všechno. To toho teda moc nevím.

„Vím, je to pro tebe frustrující, ale až se dozvíš pravdu, tak pochopíš, proč se chovám tak divně. Miluji tě a vím, že ty mě taky. Na ničem jiném nezáleží, Charlott,“ šeptl mé jméno a přistoupil ke mně tak rychle, že jsem nestihla couvnout. Líbal mě s náruživostí a vášní. Narážel svým jazykem na ten můj a já se začala podlamovat v kolenou. Položil mě na postel a dál mě zběsile líbal, a já přestávala vnímat vše kolem sebe. Bylo to tak živé, skoro jako skutečnost. Sakra, jsem v pasti. Potom se ode mě odtrhnul a podíval se mi do očí a začal se usmívat jak měsíček na hnoji. Fakt mě štval, tohle není vůbec fér!

„Používáš nefér boj,“ vysoukala jsem ze sebe zadýchaně, on se jen nahlas zasmál a odvětil: „V lásce a válce je vše dovoleno, Charlott.“

Náhle jsem se probudila. Bylo sedm hodin a patnáct minut. Tak akorát, abych se chystala pomalu a jistě do práce. Zase to udělal, vlezl mi do snu a vůbec ho nezajímalo, co si myslím, nebo že to nechci. Vždycky si bere to, co chce, aniž by se zeptal?

Postavila jsem na kávu a oblékla se. Pak šla do koupelny a udělala ze sebe člověka. Potom jsem si sedla k jídelnímu stolu a usrkávala kafe, které mi dneska vůbec nechutnalo. Byla jsem podrážděná a mohl za to on. Co si vůbec myslí, že dělá? Tohle přece není normální. Nemůže mě takhle pronásledovat, kdykoliv ho napadne.

Pak jsem se vydala do práce. Ještě, že to mám do práce dvacet minut pomalou chůzí. Měla jsem aspoň čas přemýšlet o mém životě a hlavně o tom, co je zač. Vůbec mě nic nenapadalo a když už jo, tak to bylo krajně nepravděpodobné. Hlavně bylo nejhorší, že ho teď budu každý den potkávat v práci, a ještě k tomu ve snech. Ten člověk mi je všude v patách a já mu v tom nemám jak zabránit. Nikdo mi neuvěří, že mi leze do snů. Zní to jako hodně velký výmysl, ale bohužel zrovna já musela narazit na člověka, který je v tom zběhlý a nemá nic jiného na práci, než mě svádět a přivádět k šílenství. To jsem ale dopadla. Narazila jsem na pěkného maniaka a to doslova. 

Díky všem za pozitivní komentáře. Jsem ráda, že jste tak nadšení a unešení jako jsem já. :D

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trýznitel - 4. kapitola: