OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Titanic trochu jinak - 4. kapitola - Večer s velkým V

23.09.2013 (11:00) • Love4ever • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1128×

4. kapitola - Večer s velkým V

Byl snad ještě nádhernější večer než minule. Romantická scenérie v pozadí dodávala tu správnou atmosféru. Nečekala jsem nijak dlouho na krásného mladíka s ještě krásnějším jménem - Jack. Kráčel pomalu a klidně, moje srdce naproti tomu bilo neuvěřitelnou rychlostí. Už jen to, že šel ke mně, mi dělalo takovou radost. Úsměv na jeho tváři se nesl hrdě jako onen majestátní západ slunce. A ta sluneční záře mu kreslila v rozčepýřených vlasech jemné zlatavé odlesky. Nic jsem si v tu chvíli nepřála víc, jen se rozběhnout a vpadnout mu do náruče. A to jsem taky uskutečnila. Zvedla jsem se a nejdříve pomalu, pak stále rychleji jsem se rozběhla jeho směrem. On - jakmile to zaregistroval - též se mi rozběhl naproti. A i já se musela usmívat! Když konečně se naše cesty střetly a my stáli tváří v tvář, ani jeden nebyl schopen pohybu či slůvka. Jen tak jsme tam postávali a hltali se očima. Já se zabořila do jeho světlých duhovek a on do těch mých.

„Jsem moc rád, že jsi tady, Rose! Nemohl jsem se dočkat a celý den myslel jen a jen na tebe.“

„Taky tě moc ráda vidím. Bez tebe mi to připadalo jako neúplné. Já byla neúplná, jako by nějaká moje část chyběla a nebyla k nalezení!“

„Od první chvíle, kdy jsem tě spatřil, jsi mne zaujala! Polapila jsi mne do své pasti a já byl a navždy budu bezmocný oproti tvým kouzlům...“

Jack se usmál a já věděla, že i když jej znám sotva tak krátce, něco mne k němu poutá nezměrnou silou. Nezničitelnou a mocnou, jako žádná jiná! Zatoužila jsem po polibku, jako po ničem jiném!

Popadl mou ruku do své, jemně ji držel a tak opatrně, jako kdyby se bál, že mi nějak ublíží. Vedl mne někam pryč, já nic netušila! A tím víc jsem byla překvapená! Místnost, do níž mne zavedl, byla nádherná! Krása místnosti se nedala vůbec popsat. Tak zajímavé zdobení by přece ani nemohlo existovat. Na okamžik pustil mou ruku a já ji svěsila podél těla. Poodešel a na někoho kývnul hlavou, skoro jako by dával neznámý signál. A opravdu! Vzápětí se rozehrála hudba tak líbezná, že hladila smysly. Jack postoupil a nabídl mi ruku. Začervenání na mých jindy bledých tvářích muselo být poznat. Lehce jsem sklopila hlavu, ale zase jsem ji zvedla - musela jsem se ujistit, že je Jack skutečný a není jen jeden z nejkrásnějších snů, co se mi kdy zdály.

Nabídnula jsem mu svou dlaň. Přijal ji a za pár minut se mi již dostávalo tempo tanečních kroků až do hlubin mé duše. Tančil jako nikdo jiný! Plynulé kroky tomu všemu jen dodávaly větší jiskru půvabu. Nechtěla jsem jej už nikdy pustit a zůstat navždy v jeho objetí. Stále se usmíval, a já si nemohla pomoct - a úsměvy mu oplácela. Hudba hrála dlouho, ale pro nás to byla sotva chvíle. Sotva letmý okamžik, co jsme spolu strávili. Já chtěla víc! Chtěla jsem věčnost s Jackem. Ne s Calem, přestože moje city k němu byly ještě nedávno tak odevzdané. Zachránil nám tak nějak život, když splatil naše dluhy. Jenže - moje láska k němu jako by se ztratila. Jako kdyby zničehonic zmizela a proměnila se v prach. Zkrátka byla jednoznačně pryč, a já věděla, že s Calem to nikdy nemůže být stejné jako s Jackem! To spíš Jack mne polapil do své pasti, a já se nedokážu bránit citům, které mi teď proudí v žilách. Jsem jako znovuzrozená! Alespoň se tak cítím!

Najednou přestal tančit a podíval se mi zhluboka do očí. Chtěl mi říct něco důležitého - to mi bylo jasné!

„Cal tě nemiluje tak jako já! Věř mi! Viděl jsem ho, jak se líbal s jednou ženou. Bylo to tak... neodpustitelné. Já bych ti nikdy nelhal, neublížil ti, nepodvedl tě. Věříš mi?“

„Věřím ti, Jacku. Jen nevím, co si mám myslet.“

„Jediné, co si přeji, je, abys mne milovala, tak jako já tebe! Ale lásku si nemohu vynutit! To vím. Jenže já ještě žádnou nemiloval - ještě jsem k žádné nepocítíl to, co k tobě, Rose.“

„Jacku, já tě miluji. Ani nevíš, jak moc si přeji být s tebou. Zůstat tak ve tvé náruči napořád.“

Vtom se Jack naklonil jen o trochu blíž. Dělila nás od sebe nepatná mezera. A především jakási shovívavost.

„Pro tebe bych udělal cokoli. I nemožné!“

„Polib mě, Jacku!“

Překonal tu malou mezeru mezi námi a vzápětí se naše rty spojily v jedny. Byl to ten nejkrásnější okamžik v mém celičkém životě. Líbal mé rty tak opatrně a něžně - vše to bylo jako z nějaké pohádky! Nic by to nemohlo pokazit. Nebo jsem se alespoň domnívala!

***

„Rose, miláčku!“

Několik málo minut po tom, co jsem se vrátila zpět do své kajuty, se objevil i Cal. Rozevřel dveře tak rázně, až vydaly hlasitou ránu. Přičemž se odrazily a samy zabouchly. Namířil si to mým směrem a okamžitě mne popadl. Tak prudce, že jsem nestihla nijak zareagovat. Nedokázala jsem ani slabě zakřičet - udusil moje rty krátkým polibkem. Moje ruce držel pevně a jeho ústa se hbitě přisála znovu na ta má. Líbal mne divoce, vášnivě a bez nejmenších zábran. Proč taky, že? Vždyť zanedlouho budeme manželé. Jenže Cal nezůstal jen u běžných polibků - jeho jazyk jsem ucítila málem až v krku. Proplouval mými ústy, jako by to bylo naprosto normální! Ten slizký jazyk se probojoval až k tomu mému a nestoudně jej dráždil. Nemohla jsem udělat nic chytřejšího, jen ho do jazyka kousnout!

„Au!“ zaskučel bolestí a já si povšimla drobné krvácející ranky.

Neobtěžoval se a vrazil mi facku na tvář. Shodil mne na zem a já marně hledala nějakou únikovou cestu. Jedinou byly dveře, ale tu cestu mi zatarasil, a už se na mne opět vrhnul jako hladové zvíře na svou kořist. Jeho ruce drtily má zápěstí a ruce přidržel za mým tělem, abych se nemohla příliš bránit.

„Měl jsem si tě vzít už dávno, Rose. Jsi moje, moje, moje!“

Z úst mu vanul pach alkoholu - jistě nebyl plně při smyslech.

„Patříš mi, jen mně!“

Jednou rukou stále drtil má zápěstí, ale druhou využil k průzkumu pod mým oblečení. Naneštěstí jsem měla na sobě jen tenkou noční košilku protkanou krajkou. Tím se mu vše jen usnadnilo! Rukou hladil a dotýkal se mého těla pod košilkou. Ruka se mu sunula výš a výš - až k mé také krajkové podprsence. Zajel pod ni a laskal má ňadra. Snažila jsem se křičet, bohužel, veškéré mé pokusy přišly nazmar! Buď mi v nich bránil polibky, nebo mne nikdo neslyšel.

Cal si přál dosáhnout svého cíle! A tak mi stáhnul kalhotky a odhodil je kamsi do rohu. Pokračoval tím, že si rozepnul kalhoty a popotáhl je níž. Stejně tak i své spodní prádlo. Já nechtěla, aby se něco takového někdy stalo! Jenže teď bylo jediné, co jsem cítila, nesmírná bolest a žal.

Vniknul do mne a já byla nucena úpět bolestí - jako by mne něco trhalo na kusy. Cal hekal nadšením a vychutnával si tento okamžik zjevně dosyta. Kdyby se neotevřely dveře, netuším, jak dlouho by to ještě pokračovalo.

„Rose?“

Ve dveřích stál Jack a třeštil oči. Naštěstí si zachoval duchapřítomnost a vtrhl dovnitř. Cala ze mne shodil a mne přikryl svým kabátem. Zabalil mne do něj jako do ochranného pláště. Popostrčil mne ke dveřím, které byly mou jedinou záchranou. Jenže já nechtěla odejít bez něj. A tak jsem pozorovala, co udělá dál. Došel až ke Calovi a vrazil mu pěstí do obličeje.

„Ty hajzle! Proč musíš takhle ublížit zrovna Rose? Ty hajzle!“

Mlátil jej vážně vytrvale, Cal se příliš nebránil. Byl tak překvapený, že se na nic ani nezmohl!

„Rose, běž!“ poručil mi Jack a já ho nechtíc poslechla.

Utíkala jsem zabalená v jeho kabátě do bezpečí...

Autor: Love4ever (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Titanic trochu jinak - 4. kapitola - Večer s velkým V: