Titanic trochu jinak - 3. kapitola - Obálka • OurStories.cz ~ naše povídky

Rose dostane obálku. Co v ní bude napsáno - a od koho?

11.09.2013 (09:00) • Love4ever • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 970×

3. kapitola – Obálka

Ranní paprsky jasného slunce ozařovaly celý pokoj. Matka mi pomohla do šatů s jemnou krajkou jemně narůžovělého odstínu. Také mi učesala vlasy hladkým kartáčem. K šatům mi podala jedny z velké nabídky bot, co mi koupil můj snoubenec Cal. A zrovna v tu chvíli vešel do zlatem ozdobených dveří.

„Rose, má milovaná. Rád bych…“

Vtom někdo zaklepal na dveře, klika se pohnula a do otevřených dveří nakoukla něčí hlava. Muž se usmíval a nerušeně vstoupil. Kráčel ke mně se stříbrným táckem na rukou. Na něm se ve světle slunečních paprsků blyštěla bledolící obálka s nadepsaným jménem. Mým jménem! Rose!

„Nesu obálku pro slečnu Rose DeWitt-Bukaterovou. Je to prý důležité!“

Muž odešel z pokoje a zanechal mne tak napospas zvědavým pohledům mé matky a především snoubence Cala. Ten strnule stál na místě a přemýšlel, co vhodného by měl říct na ten jev, kterého byl právě svědkem. Nic z něj nevypadlo, matka raději začala přerovnávat naše oblečení.

„Půjdu se ještě před snídaní projít. Smím – mama?“ otočila jsem se k matce a ona jen kývla, neschopná jakýchkoli slov.

„Kam jdeš, Rose? Za kým tě srdce táhne? Za tím nevyzrálým pitomcem, s nímž jsi nedávno mluvila?“

Cal pukal vzteky a já nevěděla, jak zareagovat.

„Cale, víš, že tě miluji. K nikomu jinému nic takového necítím. Byl jen milý a ptal se, co čtu. Nic víc v tom nehledej, drahý.“

Položil mi dlaň na tvář a jemně ji pohladil. Sklonil hlavu – jako kdyby litoval svých slov.

„Chci se jen nadýchat čerstvého vzduchu. Hned se vrátím! Venku je tak nádherně…“

Naposled mne políbil a já už se mu mohla vyvléknout z náruče a projít se na ranním vzduchu. Vtom jsem si vzpomněla na obálku věnovanou výhradně mně a otevřela jsem ji. Vypadl z ní na dotek jemný papír s vyrytými ozdůbkami. Bylo tam napsáno:

Nejdražší Rose!

Rád bych tě poznal blíž, ale vím, že tvůj budoucí manžel by to jistě neschvaloval. Jsi však ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy spatřil. A budu o tebe bojovat! Nesmím dovolit, aby tě získal on! Možná je bohatý a mohl by ti dát všechno, po čem bys jen zatoužila. Ale jedno by ti dát nemohl! Nemohl by ti dát upřímnou lásku – kdežto já ano!

Přijď dnes znovu na to stejné místo jako včera. Bude tě jistě chtít uhlídat jedním ze svých strážných… Ale já je obelstím! Věř mi!

Jack

Najednou se mi skoro zatmělo před očima. Bylo mi naprosto jasné, že musím zjistit, jak to myslel. Vždyť mne ani nezná! Přesto mě cosi táhlo k tomu nevyzrálému pitomci – jak ho nazval Cal.

Poslední dobou se Cal choval nějak zvláštně… Nemohla jsem přijít na to, co je tím důvodem. Pokud mne někdy líbal, jeho polibky byly stále naléhavější.

„Je ti dobře, děvče?“

Ztuhla jsem a jen trochu pootočila hlavu. Zahlédla jsem jednu ženu z první třídy. Byla všeobecně dost známá. Jmenovala se Molly. Ale všichni jí říkala Nepotopitelná Molly Brownová. A právě nyní se tato žena nakláněla ke mně a ptala se, jestli jsem v pořádku. Já nemohla odpovědět a ona si to vyložila po svém. Pohledem sjela dopis, na jehož konci stálo jméno Jack. A poté jí zrak sklouznul na mou ruku, na níž se blyštěl snubní prstýnek, co mi navlékl Cal.

„Ničeho se neboj, děvče. Stačí jen, když se budeš řídit srdcem! Možná uděláš pár špatných rozhodnutí, ale nakonec zjistíš, že láska je to nejdůležitější na světě. Té pravé lásky není nikdy dost, děvče.“

Pobídla mne, abych ji doprovodila na snídani, a já nijak dlouho neváhala. Cal by mohl mít podezření…

« Předchozí díl

Autor: Love4ever (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování