OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Titanic trochu jinak - 1. kapitola - První plavba

18.08.2013 (12:00) • Love4ever • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1456×

 EDIT: Článok neprešiel korekciou!

1. kapitola - První plavba

Ještě naposled jsem se podívala na velké kulaté hodiny - ukazovaly půl desáté. Na loď Titanic se začínali trousit lidé z druhé a třetí třídy. Druhá třída představovala profesně úspěšné lidi - učitele, středostavovské manželské páry a obchodníky. Třetí třídu naopak tvořili spíše imigranti, kteří hledali nový život. Většinou pocházeli z Irska a Itálie - těch tam bylo nejvíce. Já patřila původně ke třetí třídě - moje rodina byla chudá a mořily ji samé dluhy s vysokými čísly a spoustou nul na konci. (Cal naštěstí podplatil své známé - a tak jsme se dostali do první a zároveň luxusní třídy.) Když otec zemřel, začínalo to s námi jít z kopce a máma musela jednat rychle. Rozhlížela se a hledala bohaté muže, jež by mohli stát o mou spanilou ručku, jak často s oblibou říkala. Styděla se za to, že občas musela ukrást nějaké pěkné šaty, v nichž bych upoutala mužkou pozornost. Nebyla na sebe pyšná, ale jinak to nešlo - na jídlo jsme taky neměli a pracovat by moji mámu nenechali, ani kdyby chtěla. Někdy se poštěstilo a my se směli najíst u známých přátel, ovšem kde složit hlavu, to byla otázka. Na koupání jsme nemohli ani pomyslet - dokud jsme nenavštívili matčinu matku, jenže ona byla tak stará, že už se nedokázala postarat ani sama o sebe a povětšinou jen spala.

Jednoho dne, když jsme se právě vraceli z oslavy narozenin od přátel, narazil na nás jeden pohledný muž. Prohlédl si mě a nahlas usoudil, že tak krásnou dívku doposud neviděl. Moje šaty byly ozdobně rozevláté a jejich barva zářila do dálky svým jasem. Tmavě modré šaty jednoduchého střihu působily půvabně. Matka na sobě měla jen obyčejný oděv hodný služky a komorné, za níž se vydávala. Muž nám nabídl přístřeší, protože už se stmívalo a venku začínalo být opravdu chladno. Přijali jsme naoko zdráhavě a ochotně jsme se nechaly zavést do mužova krásného domu. Zařízený podle posledních trendů a se spoustou blyštivých kousků zlata nenechal ani jednu z nás chladnou. Stály jsme obě v bělostné hale a sluha, jež se očovidně staral o celý ten palác už se hrnul k nám.

„Smím urozeným slečnám nabídnout horký čaj? Jistě jste prochladly...“

Ptal se urozeně sluha a pomohl mi z lehkého kabátu, který mi matka přenechala, protože ona měla jeden součástí své uniformy. Odnesl oba kabáty do místnosti naproti a muž nám mezitím pokynul, abychom ho následovaly, že nám předvede svůj dům v celé své kráse.

Jak jsem brzy poznala, jeho dům byl okouzlující a prostorný. Muž nás provedl všemi místnostmi a přitom nám vyprávěl, jak tu žije sám, jen se sluhou a několika služkami. Vysvětloval nám, že už zamýšlel, že si nějakou dívku najde, ovšem všechny prahly jen po jeho obrovském domě, majetku a ne po jeho osobnosti. Muž se mile usmíval a přátelsky s námi hovořil. Při pití čaje, kterým nás obsloužil sluha, jsem dostávala málem závratě. Matka dle svého pohledu už jistě přemýšlela nad tím, jak bych si tohoto muže vzala, získala majetek i dům, jak by naše dluhy byly splaceny a my si žily jako v pohádce. Jenže tím by to určitě neskončilo - matka prahla nejen po tom, abych si už vzala muže, ale jako každá matka, toužila i po vnoučatech - přímo vysněná budoucnost.

Muž se mi zalíbil a já smýšlela podobně jako moje matka o tom, že bych si ho jednou v budoucnu vzala. Že bych zaplatila s jeho penězi dluhy a porodila mu kupu dětí. Ale vždyť je mi teprve sedmnáct, namítala jsem v duchu. Copak na takové věci nemám ještě čas? Všechno se samozřejmě vyvrbilo dost předpokládaně - muž mě ještě onen večer požádal o ruku a já byla nucena souhlasit. Ne že by mne muž vůbec nepřitahoval, jen mi to přišlo velice náhlé a příliš rychlé.

„Rose, za chvíli budeme nastupovat na loď, tak pojď!“

Matka rázně přerušila mé myšlenky a já se již nestihla podívat znovu na hodiny, přemýšlela jsem jistě dlouho. Kráčely jsme obě v nádherných šatech, jež nám muž, kterého si budu co nevidět brát, koupil. Jmenoval se Caledon Hockley, většinou mu ale všichni přezdívali Cal.

„Tady jsi! Myslel jsem, že sis to rozmyslela, Rose!“

Někdo se dotkl mého ramene a já se otočila. Cal tam stál v obleku a usmíval se jako vždy. Přitažlivost z něj jen čišela a já mu úsměv oplatila. Pohladil mne jemně po tváři a vtiskl mi lehký polibek na ústa.

„Připravena? Je to tvá první plavba na lodi a já chci, aby si byla šťastá, Rose.“

Nabídl mi své rámě a já ho následovala na loď. Díky Calovi jsme s matkou bydlely s první třídou. Přestože jsme na ni neměli nárok!

„Rose DeWitt Bukaterová, budoucí Hockleyová. A pan Cal Hockley osobně. Vítejte na Titanicu!“

Stejně korektním a úctyhodným způsobem pozdravil i moji matku, já už ho však neposlouchala. Pozorovala jsem Titanic zevnitř a cítila se... vznešeně. Jako kdybych sem patřila!

„Zavedu tě do naší kajuty.“

Pokračoval Cal a já šla s ním, aniž bych pořádně vnímala, co vlastně říká.

Autor: Love4ever (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Titanic trochu jinak - 1. kapitola - První plavba: