OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The mysterious world_4

03.10.2011 (17:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 1759×

Kapitola 4. Sen?

  „Spiku? Nemáš ibalgin? Děsně mě bolí hlava…“ zamumlala Regan a položila si hlavu na ruce. Společně seděli u Spika v kuchyni s hrnkem kakaa, kde mu Regan vypověděla vše, co se odehrálo od doby, kdy přišla domů.

  „Ani se ti nedivím… Tady.“ Kopla do sebe prášek a zapila ho vodou.

  „Ta cesta taky byla divná. Poslední část cesty mám mírně zamlženou. A takovej divnej pocit…“ Dívka se otřásla a dopila kakao, než podala hrnek Spikovi, který je dal do myčky.

  „Tak jo. Do postele,“ zavelel Spike. Regan se ještě převlékla do věcí, ve kterých spala, což se skládalo z kraťásků se sobíkama a proužkovaného tílka, než skočila ke Spikovi do postele.

  Uvelebila se mu po boku a postupně se jí začaly klížit víčka, když si vzpomněla, že by měla svému kamarádovi říct o tom dopise.

  „Přišel mi dopis,“ začala. Vyhrabala se z postele a natáhla se po jedné tašce, hledajíc dopis. Tam ovšem nebyl, tak šmátla po druhé, ve které ho konečně našla.

  Spike mezi tím rozsvítil lampičku u postele, aby bylo na dopis vidět.

  „Ještě jsem ho ani nečetla, jen vím, že u toho razítka je napsaný něco jako Škola magie - Jacksonvill. Jako totálně šiblí, ale co… Nejsem přece normální…“

  „Ukaž… Ten mi taky přišel!“ Spike zalovil na poličce nad postelí, odkud vytáhl dopis, naprosto stejný s tím jejím. Oba užasle zírali na toho druhého, načež oba obálku roztrhli a pustili se do čtení. Regan měnila výrazy podle slov, která četla. Dopis si musela přečíst dvakrát, aby věděla s jistotou, že nemá bludy.

  „Jo… Fakt magie…“

  „To bude něco jako Harry Potter a Bradavice,“ řekla s vážným výrazem Regan. Přesně pět vteřin bylo ticho, než se oba dva dali do hlasitého smíchu, až Spikův bratr zabušil do zdi.

  „Tak to bude něco… To ale… Mě se dějou divný věci, ale tobě? Nic si mi aspoň neřekl.“

  „Mě se to taky děje,“ začal Spike. Dívka na něj vyčkávavě hleděla, až si nakonec povzdechl. Zavřel oči a mírně natáhl ruce před sebe, prsty roztáhl.

  Regan pořádně zaostřila, protože nevěděla, jestli vidí dobře. Na jeho prstech se pohybovalo něco zeleného. Jo! Bylo to světle zelený.

  „Páni!“ vydechla, tím však vytrhla Spika ze soustředění a ta zelená věc, zmizela. „To bylo hustý!“

  „Začalo to před půl rokem. Vůbec sem nevěděl co se děje. Pak mi došlo, že to je energie a já ji umím zformovat. Zkoušel jsem to, hledal sem i na webu ty stránky o magii. Někdy se mi to povede, někdy ne…“ Regan jen zírala s pusou dokořán. Spike to dokáže ovládat! Tak to je něco…

  „Uau! Kámo, ty seš hustej!“ Znovu se natáhli vedle sebe na postel a Regan zhasla světlo. Pár chvil se převalovala, než se jí podařilo najít tu správnou polohu. Znovu se jí začala klížit víčka, ale odmítala ještě usnout.

  „A nechceš mi říct ještě něco jinýho?“ zeptala se.

  „No…“ Evidentně oba mysleli na to samé, což by nebylo poprvé, proto Spike zaváhal.

  „Nebo nemusíš. Stejně to vim.“

  „Jak?“

  „Je to vidět. Navíc když se před tebou převlíkám, nejsi jako ti macha,“ zasmála se a začala si hrát s prsty Spikovi ruky.

  „A přesto si dala Izzy pěstí?“

  „Hele, to že seš teplej, neznamená, že tě přenechám vlkům. Jsi můj brácha, ať se ti to líbí, nebo ne. Takže tě budu brát takovýho, jakej seš, jasan?“

  „Děkuju…“ vydechl a objal ji.

  Regan koukala do stříbrných studánek, které tolik milovala, přestože je skoro neznala. Pohladila ho po jeho zjizvené tváři a usmála se. Prsty mu pomalu zajížděla do jeho rozčepýřených havraních vlasů a přitahovala si ho k sobě.

  On si ji přitáhl za pas blíž ke své hrudi, dokud na sobě nebyli doslova namáčknutí. Dech se jim zkrátil, srdce začalo být rychleji a v mysli měli jen tu jednu myšlenku: ochutnat rty, toho druhého.

  Jejich ústa od sebe byla na pár milimetrů. Jiskření mezi nimi, bylo hmatatelné; připomínalo jim cestu portálem, jen tohle bylo mnohem, mnohem intenzivnější a vítanější. Konečně Regan překročila tu mezeru mezi nimi.

  Jako na povel zasténali, když se sebe dotkli. Po dlouhé době byli zase spolu, ve vzájemném objetí, kam každý z nich patřil.

  „Regan… Regan…“ šeptal mezi polibky a dlaněmi jí přejížděl po zádech a pažích. „Regan, vstávej… Slyšíš? Regan!“

  Dívka se zamračila a sledovala, jak mizí v mlze, která se tam najednou vytvořila. Otevřela oči. Před ní byl její rudovlasý přítel a třásl s jejím tělem už dobrých patnáct minut.

  „Hey, no konečně!“

  „Sakra, co děláš!“ vyjela. „Můžeš mi říct, proč mě budíš tak brzo?“ Spike na ní vykulil oči a strčil jí před nos budík.

  „Brzo? Kočko, sou tři odpoledne, právě sem přišel ze školy… Jo, to mi připomíná… Odešel jsem, takže oba můžeme jít do tý školy pro čaroděje.“

  Opřel se do těžkých dveří, vedoucích do prostorného sálu. Všichni, co seděli u stolů a jedli, se podívali na nově příchozího, ale ihned své pohledy odvrátili. Jako by se ho báli. Báli se toho, čím-kým byl, přestože je již několikrát svými činy přesvědčil, že on už není ten zlý. Už ne…

  Byl zlý, ano. Ale měl k tomu důvody, které nehodlal nikomu vysvětlovat. Nikomu, pouze Regan, pokud o to bude stát… Pokud o něj, bude stát…

  Zanechal chmurných myšlenek a přisedl k jednomu ze stolů, který nebyl zdaleka tak obsazen jako ostatní. Lidé, kteří seděli nejblíže k němu, se nenápadně pokusili odsunout o kousek dál.

  Namazal si toast marmeládou a strčil do pusy. Vše dělal automaticky, zvednout nůž a toast, ten namazat marmeládou, položit nůž na okraj talíře, zvednou ruku s toastem k ústům, strčit do pusy a skousnout. Potom žvýkat a spolknou. Pak se zvedne a za doprovodu pohledů odejde ze sálu do pokoje, kde si vezme učebnice a půjde na hodinu.

  Nesnášel ten stereotyp.

  Hlavu měl prázdnou, až na jednu věc. Tedy, až na jednu osobu. Od té doby, co ji vymazal paměť na něj a na ten otřesný zážitek ji neviděl, až na své sny. Neuvěřitelně mu chyběl její dotyk… Bože, já ji nevidím jeden den a už se mi svírá hrdlo… Tohle není normální…

  Podrážděně se zvedl, když se na něho už dlouhou dobu upíraly zraky ostatních. V hlavě mu nepříjemně hučelo a před očima měl mlhu. Vyběhl ze sálu a zatočil doprava. Rychle vyšel schody, a pak ještě jedny, než se dostal do chodby, odkud vedlo točité schodiště do věže s pokoji.

  Nesnášel to tu. Všechno bylo kamenné a dřevěné, jako by to byl jediný materiál, který tu kdysi byl. Všude samé vázy, obrazy, nebo kamenné sochy. Chrliči zdobili všechny rohy hradu, a kde nebyli chrliči, či nějaké jiné potvory, byly tu špičaté věže.

  Nohou rozrazil dveře od svého pokoje, který měl díky bohu jen pro sebe. Nesnesl by, kdyby se musel s někým dělit o tu trochu soukromí, co měl a myslel, že by ani ten dotyčný, nebyl příliš nadšený.

  Hodil sebou na postel a ruce si dal za hlavu. Před očima měl stále jenom Regan. Co dělá, když teď není ve škole? Postaral se o ni ten Spike? Co když nemá kam jít? A co bude, až přijde na tuhle školu? Jestli si ho vůbec všimne… Nebo se ho bude stranit, jako to dělají ostatní… Ale její reakce, když jí objal, byla více než vítaná, jeho objetí se nebránila, takže by se s ním mohla třeba bavit… Ale co když to bylo jenom kvůli tomu šoku, co prožila? Bože, co když ho vůbec nebude chtít?

  Z jeho myšlenek ho vytrhl hluk na chodbě, to už jistě všichni běží na hodinu. Co by se stalo, kdybych jednou vynechal školu?, přemýšlel. Ta myšlenka se mu začínala líbit čím dál víc. Navíc, věděl víc informací a měl víc zkušeností, než tamější profesoři.

  Převlékl se do černých kalhot s řetězy, trička a bundy. Na nohou měl těžké vysoké boty s okovanou špičkou. Prohrábl své vlasy a pokoj zamkl zevnitř. V tu chvíli začal tvořit portál.

  „Počkej. Můj mozek teďka nevnímá, takže mi to řekneš ještě jednou, až se najím…“ začala Regan, po tom co jí Spike řekl tu nesmyslnou větu o tom, že odešel ze školy. Spike se jejímu počínání zasmál a s větou: „Udělám ti snídani!“ odešel z pokoje.

  Regan se došourala do koupelny, kde provedla ranní hygienu, a teprve potom došla ještě v pyžamu do kuchyně, odkud příjemně voněly vajíčka se slaninou a toasty. Ihned se na to vrhla a vůbec jí nevadilo, že si spálí jazyk.

  „Hmf… Je to výborný!“ zamumlala s plnou pusou a znovu si kousla. „Takže, můžeš mi to říct ještě jednou?“

  „Jo a nekousni se, prosim tě do jazyka,“ mrkl na ni a spustil: „Dneska jsem ředitelovi řekl, že odcházím ze školy a taky, že jsem odešel- Nech mě to doříct… Díky… No, protože sem myslel, že bychom mohli oba jít do tý školy pro čaroděje. Ano, vim, že si myslíš, že je malá možnost, že nás tam vezmou, ale já si to nemyslím. Jelikož ty i já umíme ňáký ty čáry-máry, tak by nás tam mohli vzít.

  Ale problém je, že ta škola je až v Jacksonvillu a my nevíme, jak to tam je s ubytováním. Takže, mě napadlo, že bychom se tam jeli podívat a dyštak si zamluvit nějaký podnájem, nebo byt. Co myslíš?“

  Celou dobu, co Spike mluvil, se Regan dívala na nedojedená vajíčka se slaninou na svém talíři a bedlivě poslouchala. Když domluvil, podívala se na něho se zvednutým obočím.

  „Spiku? Jsi vůl, fákt že jo, ale jedem. Ale jenom proto, že se zvědavá, jak vypadá škola pro čaroděje. Nic si od toho neslibuj…“ Rudovlasý přítel jí padl kolem krku a vlepil jí pusu na tvář. Věděl, že to mohla zamítnout, kdyby chtěla, ale taky věděl, že se chce dozvědět, co se to s ní děje.

  „Tak se obleč, cesta je dlouhá-“

  „Co? Ty chceš jet už dneska?“

  „No a na co čekat, že,“ zazubil se a dojedl zbytek její snídaně.

  Regan na sebe hodila sukni, síťované punčochy a vysoké červeno černé botky. Nárukavníky se zipem, tílko a na krk pár řetízků. Skočila ještě do koupelny, kde se namalovala a natupírovala vlasy. Pak na sebe hodila svetr, přes rameno tašku s pár osobními věcmi, nějaké věci na převlečení, doklady a už upalovala dolů. Do ruky si vzala ještě jablko, než vyšla před dům.

  Nasedli do Spikova auta a vyjeli směr, Jacksonville.

  Jelikož cesta trvala něco okolo sedmnácti hodin, domluvili se, že si udělají zastávky, a kdyby bylo pozdě, najdou si nějaký levný motel a přespí tam.

  „Pusť něco, je tu hrozný ticho,“ zamumlala Regan a položila si nohy na palubovku. Spike zapnul rádio a pak přeladil na požadovanou stanici. Rock se linul z repráků a Regan se smíchem stočila volume doprava.

  Zatím projížděli městem a Regan jako naschvál otevřela okýnko. Lidé se po jejich autě otáčeli a mračili se, jako by v životě neslyšeli rock.

 Kapitola 3. ¤ Shrnutí ¤ Kapitola 5.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious world_4: