OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The mysterious world 17

10.08.2012 (14:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1332×

Kapitola 17.: Dej si pohov, kamarádko

‚Kašlu ti na to, já ji prostě potřebuju vidět. Už jsem propásl její první den ve škole… Netušíš, jak hrozně se cítím.‘

‚Příteli, ty v tom lítáš,‘ zasmál se.

‚To je to tak vidět?‘ Nahodil zoufalý obličej a podrbal se na hlavě.

‚Posloucháš se vůbec?‘

‚No-‘

‚A děláš, jako by ti to vadilo. Buď rád, že máš někoho, jako je ona. Takových je málo… Vlastně já nemůžu soudit, protože lidi neznám. Ale tak se to říká ne? No… Stejně, tuhle dvojku, abys pohledal,‘ rozpovídal se Arkin a Zane jen kulil oči.

„No ty ses nám rozjel, kamaráde!“ smál se, až ho bolely žebra. Nebyl to moc dobrý nápad. Zafuněl a poposedl si, aby ulevil hrudníku. Už tak ho bolelo v místech, kde měl srdce z toho, že tak dlouho neviděl svou - Není tvoje, tak si ji nepřivlastňuj! – že tak dlouho neviděl Regan.

‚Jsi vůbec tak silný, aby ses přenesl na druhou stranu?‘

‚Ano.‘ Kvůli ní cokoliv…

¤¤¤

„No tak určitě, jdu do sprchy… Hele, nemá tu už touhle dobou Arkin být?“ zeptala se Regan a hledala něco, v čem by spala. Pohledem zabloudila k Zanově skříni. Byla ve velkém pokušení otevřít ji a vzít si jeho nějaké tričko nebo košili, která by zachycovala alespoň trochu jeho vůně. Hned by se jí spalo lépe a nemusela by se převalovat ze strany na stranu, jen aby potom zkysla u okna a pozorovala hvězdy.

Podívala se na svého přítele; ruku měl přehozenou přes tvář, takže nic neviděl. Jupí jupí jéj! Přeběhla před Zanovu skříň a chvíli do ní zírala. Samá černá, místy šedá. Zazubila se a vytáhla košilu. Byla obrovská, v tom bude plavat. S malým úsměvem našla ještě své spodní prádlo a zalezla do koupelny. Dala si krátkou sprchu, jejíž obsah byl takový: dvacet pět minut stání pod proudem hodně teplé vody, zbylých pět minut rychlé drhnutí a mytí celého těla, plus šampónování hlavy. Také to kratičké sprchy byly nejlepší. Všechno pustila z hlavy. V myšlenkách byla jen s tím krásným teplým proudem vody, který tak hlasitě šuměl, že bylo nemožné na něco myslet.

Rychle se osušila ručníkem, nasoukala se do prádla a jeho košile, a pak si druhým ručníkem vysušila vlasy. Prodlužovala to, co to šlo, nechtělo se jí ze zapařené koupelny, ale bylo jí jasné, že tak do pěti minut bude Spike bušit na dveře, ať pohne, že se chce taky osprchovat.

Povzdechla si a rozprostřela ručníky na malé topení, tak, aby se tam moc nemačkali. Stejně je Spike hodí jinam a dá tam svoje.

Ještě před tím, než vůbec sáhla na kliku, podívala se na sebe do zrcadla. Vážně v tom plavala. Ohrnula si rukávy k loktům a dopnula knoflíčky; Spike by se asi netvářil moc pohodově s pohledem na její odhalenou hruď. Uchichtla se a otevřela dveře. Zároveň trochu litovala tu košilu, protože určitě bude zmačkaná, ale za to bude usínat s jeho vůní a noc bude hned příjemnější.

„Spiku, máš volno.“ Zvedla pohled a zadrhl se jí dech.

Je zpátky!

No moc se neraduj.

Mlč už!

Rozeběhla se a skočila mu kolem krku. Trochu se zakymácel, jako by to nečekal a pak ztěžka vydechl. Když se ale chtěla odtáhnout, sevřel ji pevněji a tvář zabořil do jejích vlasů. Zhluboka se nadechla. Bože, ta košila byla jen slabá náhražka originálu. Ta vůně…

Jsi jak feťák.

Tak to se klidni, já sem z toho venku…

Ale zase do toho padáš, jen se na sebe podívej. Jsi závislá na jeho vůni.

Běž s těma svejma postřehama někam.

Jsou to i tvoje postřehy…

No tak určitě. Dej si pohov, kamarádko.

„Máš moji košili,“ zašeptal. Nahrnula se jí krev do tváří, ale díky bohu to neviděl, jelikož měla tvář přitisknutou k jeho hrudi.

„Ehm… Nevadí?“

„Vůbec,“ vydechl a odklonil se od ní. Jakmile mu pohlédla do tváře, zděsila se. Byl úplně ztrhaný!

„Sakra, vždyť ty se sotva držíš na nohou!“ obvinila ho a strkala ho k jeho posteli, kam předtím vyčerpaně padla, protože byla blíž dveřím. Aspoň, že se zbavila té bolesti hlavy. Další jméno, nebo oblíbený film a hlava by jí vybouchla.

Uložila ho a zkontrolovala, jestli nemá teplotu. Naštěstí neměl, ale vypadal zbědovaně. Ovšem v očích měl malé jiskřičky, když si ji prohlížel ve své košili.

„Co se stalo? Arkin tu něco semlel, ale vůbec sem to nechytala. Takže… Co se ti, sakra, stalo?“ Povzdechl si, pohledem přejel po její ustarané tváři plné obav a spustil.

¤¤¤

Když později ležela pořádně zavrtaná u Spike, který o něčem pořád diskutoval s Arkinem, který spal v její posteli, přemýšlela nad tou dívkou. Bylo jasné, co jí bylo – to poznala v prvních pěti vteřinách. Ale kdo tady jí to mohl udělat? Na to, že se takhle zdrogovala sama, nechtěla ani myslet, ne po tom, co si od Samanthy vyslechla, jak spolehlivá a milá ta dívka byla.

Zakroutila hlavou a zívla. Už už se jí zavíraly oči, když Spike přišel s nápadem pustit si film.

„Ses zbláznil, ne?“ obořila se hned rozespalým hlasem. Zvedla se na loktech a dívala se na něho, jak se zubí, plný elánu a energie.

„Asi jo,“ vyplázl na ni jazyk a strkal ji z postele. Mezitím Arkina vyzval, aby postel, na které spal, přesunul k té jeho.

„Střílíš si ze mě? Kde jako budu spát?!“

„Vlez si třeba k Zanovi, když s náma nechceš koukat,“ odbyl ji, tajně pokukoval po Arkinovi. Otočila se k posteli, na které spal Zane a pomalu se k němu rozešla. Nechtěla ho budit, ale taky se chtěla vyspat, takže ho přelezla, jelikož spal na kraji postele, a vlezla pod deku.

Trhnul sebou, jako by ho probudila, ale když zjistil, že je to Regan, podložil jí rukou hlavu a druhou ji přitáhl k sobě.

Zavrtala se blíže k němu, ruce mu položila na prsa a užívala si tepla, které z něho vycházelo. Rozpouštělo to ten led uvnitř jí a už jí nebyla zima. Přesto se třásla.

„Není ti zima? Chvěješ se,“ šeptnul jí do ucha Zane, přitáhl jí deku víc k tělu. Zhluboka se nadechla, aby uvolnila napětí v těle, ale podařilo se jí akorát zatemnit smysly jeho vůní. Vydechla, najednou nevěděla, na co se ptal.

Podívej se na sebe. Vypadáš, jako bys v tom zase jela.

Nech si svý postřehy pro sebe, prosím. Nemám na tebe náladu.

Jako bys někdy měla…

Kdybys nebyla tak protivná, možná bychom si někdy mohly normálně pokecat, ale sršíš sarkasmem a ironií, nikdy z tebe nevyjde normální slovo.

Boha, no tak sem zahořklá. Myslíš si, že je život pohádka? Tak dál žij v tý svý růžový bublině a nech si zdát… Naivní dítě.

Hele sklapni, chci spát.

Jak si přejete, lady.

„Posloucháš mě?“ šeptl jí přímo do ucha. Dech jí ovanul tvář, a když se rty otřel o lalůček, otřásla se. Tep se jí zrychlil, stejně tak i dech. Najednou si až příliš uvědomovala jeho blízkost. Byli na sobě nalepení, že mezi nimi skoro nebyl žádný prostor.

Natočila hlavu na stranu; rty od sebe měli na pár milimetrů, pootevřené, dychtivé přilnout k sobě. Malinko se k nim nahnula, vedená touhou je ochutnat, jestli jsou pořád tak sladké, jako si je pamatovala. Na poslední chvíli se odtáhla na několik centimetrů. S velkou námahou od těch měkkých polštářků odtrhla pohled a podívala se mu do očí.

„Na co si se ptal?“

...

Jen marně se pokoušel ovládnout svůj dech, když měl její rty jen kousek od svých. A vědomí toho, že i ona dýchá jak po běhu na dlouhou trať a při každém nádechu tiskne svá malá pevná ňadra na jeho hruď, ho přiváděla k šílenství.

Chtěl ji povalit na záda a nalehnout na ni. Chtěl zlíbat každičký milimetr její pokožky. Chtěl rukama bloudit po těch dokonalých křivkách, chtěl slyšet její vzdechy rozkoše, až by spojil jejich těla v jedno. Chtěl slyšet, jak vykřikuje jeho jméno, když dochází vrcholu a stahuje ho s sebou. Chtěl vlastnit každou její část, její tělo, její duši. Chtěl být součástí jejího života.

Toužil po tom, aby mohl být s ní. Aby ráno, když se probudí s ní v náručí, ji mohl políbit a sledovat, jak na něj upírá stále rozespalé oči a pak se na něj usměje. Po tom by se mohli jít projít po městě, s propletenými prsty, co nejblíže k sobě. Smáli by se hloupostem, probírali samé nesmysly, zároveň i důležité věci. Koupil by jí třeba nějakou maličkost, jen aby se usmála a on mohl spatřit ten nadpozemsky krásný jev, její úsměv. Pak by šli zpět domů a milovali by se, dokud by vyčerpáni neusnuli bok po boku. A až by se probudila, čekal by na ni s pozdní večeří, kterou by jí přinesl do postele. Krmil by ji vybranými sousty, jen tím nejlepším. Potom by se mohli podívat na nějaký film, například komedii, aby mohl poslouchat její zvonivý smích, a u toho by ji držel v náručí.

Chtěl cítit to teplo, které jí vychází z těla. Chtěl se dívat do jejích smaragdových očí a topit se v nich celou věčnost. Hladit ji ve vlasech, po tváři, vychutnávat si hladkost její pokožky. Líbat její rty, chutnat jejich sladkost, ze které se mu zamotávala hlava…

Moje…

„Zane? Jsi v pořádku?“ zašeptala a pohladila ho po tváři. Přivřel oči pod tím jemným dotykem, a pak se naklonil, aby ji políbil. Něžně přejel po těch sladkých polštářcích a znovu to zopakoval. Malinko se odtáhl, čekal její reakci; bál se jí pohlédnout do očí. Může ho odmítnout, už jen z té představy ho bolelo na hrudi. Ale ona zvedla ruku, prsty propletla jeho vlasy a přitahovala si ho k sobě; na rtech jí pohrával malý úsměv.

Když se jejich rty setkaly, vydechla a znovu ho políbila se silou ženy, která ví, co chce. A v tuhle chvíli chtěl zastavit čas, jako nikdy dřív.

¤¤¤

Opatrně, aby nerozpojil jejich rty, ji překulil na záda a mírně na ni nalehl. Okolní svět se stáhl do pozadí, a když převzala iniciativu a mírně rozvášnila jejich polibek, svět přestal existovat.

Jakmile jim začal docházet vzduch, přesunul se s polibky na hranu čelisti a postupně klesal k linii krku. Motýlími polibky si prolíbával cestu ke klíční kosti. Malinko jí rozhrnul košili, jež měla na sobě, a políbil ji na rameno. Když se vracel, zastavil se ještě chvíli u dekoltu, než se postupně dopracoval zpět k jejím rtům.

Pravou rukou si ji přidržoval za šíji, aby ji měl co nejblíže u sebe a levou mazlivě přejížděl přes její bok. Lehce ji kousl do krku, odměnou mu byl tichý rozkošnický vzdech. Když to zopakoval, zaryla mu nehty do zad a malinko se pod ním zavlnila. Jeho tělo zareagovalo samo, než to mohl zastavit. Zhoupl svými boky proti jejím v odpověď a přitiskl se na ni skoro celou vahou.

„Zane,“ zašeptala a zvrátila hlavu, aby měl více prostoru. Jemně jí okusoval pokožku na krku a líně pohupoval boky proti jejím, které mu šly v odpověď. Každou chvíli chraplavě vydechla, nebo ho hladila po zádech. Pak přesunula svou ruku a prsty mu vpletla do vlasů, aby se neodtáhl a pokračoval ve svojí činnosti.

Jazykem vytvořil vlhkou cestičku po hraně čelisti, než znovu našel její rty. Políbil nejdřív spodní ret a chvíli ho sál, doku příjemně nepálil. Lehce ji políbil do koutku úst, než si jeho rty pevně přitáhla ke svým.

Hlasitý smích je vtáhl zpět do reality. Oba dva se ohlédli po narušitelích. Spike s Arkinem sledovali nějaký film, zřejmě komedii, usoudila Regan, když se znovu zasmáli. Zamračila se, no vrásku na jejím čele vyhladily Zanovy rty. Na tváři se jí vytvořil malinký úsměv, který přerušilo velké zívnutí.

¤¤¤

„Mám tě rád,“ vypadlo z něj tiše, když si pár chvil hleděli vzájemně do očí. V těch jejích byl znát šok a Zane v duchu zasakroval. Teď jsem to totálně podělal, myslel si, když uhnula pohledem.

„Regan-“

„Tiše.“ Položila mu prst na rty. Druhou rukou mu zatlačila do ramene, naznačujíc, aby se přetočil na záda. Když tak učinil, přitiskla se k němu a přetáhla přes oba přikrývku. Levou rukou ho objala kolem pasu.

Zane stále nevěděl, co očekávat. Neřekla mu nic, ani se neodtáhla, či nešla ke klukům. Místo toho se k němu lísala. Měl by být šťastný, že se neodtáhla, tak proč není? Protože neřekla, že to cítí stejně, provokativně špitlo jeho druhé já.

Znovu zívla a Zane ji až tehdy objal, zlehka ji k sobě přitiskl, jako by se bál, že se mu rozplyne v náručí.

„Zane?“

„Ano, maličká?“ zašeptal měkce, tvář zabořil do jejích vlasů, kde vdechoval její osobitou vůni.

„Taky tě mám ráda.“

Kapitola 16. ¤ Shrnutí ¤ Kapitola 18.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious world 17: